Zrádné zranění ploténky si sice operaci nevyžádalo, leč obavy o konec kariéry ano. „Napadlo mě to,“ otevřeně vypráví po tréninku na Maltě o nejtěžších chvílích s nadějí, že konečně naskočí nejen do přípravného utkání.
Můžete už mít zase radost z fotbalu?
Dá se to asi říct, i když to ještě není, jak bych si představoval. Ale už jen to, že tady mohu být a absolvovat tréninky je dobrá zpráva.
Obavy přetrvávají?
Nějaké limity tam pořád jsou v odrazové činnosti té nohy, nebo v rychlých změnách směru. Ale od října, kdy jsem začal trénovat s týmem, nastal rapidní posun. Věřím, že to takhle půjde dál. Už bych si přál, aby to bylo co nejrychleji za mnou.
Fotbalistům Sigmy se vrací Růsek. V pondělí odlétají na soustředění na Maltu |
Dokáží vám doktoři říct, kdy to bude a dostanete zelenou i do ostrého zápasu?
To jsem se od nich taky snažil zjistit, ale nikdo mi to úplně přesně nezaručí, což je na tom to nejhorší. Furt trénujete, cvičíte a čekáte na ten den, kdy to bude dobré. Ale je to spíš postupnými kroky, než že by tady byl den D, kdy bych věděl, že budu stoprocentně zdravý.
Složité na hlavu.
Začátky určitě. Když se mi to stalo, pamatuju si, že jsem si představoval, že budu chybět maximálně měsíc. Klukům jsem říkal, že na Zlín budu zdravý. Pak se to čím dál víc natahovalo a to jsem si říkal, že je něco špatně.
Přiznám se, že to mě napadlo hned, když jsem viděl, jak vás v Liberci trefil soupeř na půlce kolenem do zad a musel jste střídat.
Doktoři spekulují, že tohle by mohla být příčina, ale neví to. Také se mě na ten zákrok ptali, protože to bylo přímo do té strany. Ale přišlo to na mě zničehonic.
Olomoucký útočník Antonín Růsek na týmovém soustředění na Maltě.
Po Liberci jste odehrál ještě čtyři zápasy.
Byla repre pauza, chystali jsme se na Slavii, probudil jsem se ráno, měl jsem mravenčení v noze. Nebral jsem na to ohled, myslel jsem si, že jsem si přilehl nohu, že jsem se špatně vyspal. Šel jsem na trénink, v šatně jsem zjistil, že mě to pořád nepřešlo. Ale furt jsem to neřešil, až jsem dorazil na umělku v Řepčíně, udělal jedno kolečko s týmem a cítil jsem, že se to zhoršuje. Neměl jsem v noze takovou sílu. Maséři mě dovezli na stadion a tam jsem už nedokázal vylézt z auta.
Operace nutná nebude?
Podle všech doktorů, které jsem obešel, ne. Výhřez mám strašně malý, ale bylo na tom na ho... Pardon.
Chápu, že si potřebujete ulevit.
Vyhřezlo se mi to zkrátka tak špatně, že mi zasáhl kousíček i kořen nervů, který vede do nohy.
Která pak začne brnět a ztrácíte citlivost.
To byl začátek, teď už mě nic nebrní a jde jen o tu sílu. Když jsem s tím zraněním začal, měl jsem lýtko ochablé jako bláto. Teď se to všechno posunulo. Jsem ten typ, který by nejraději šel hned do operace a věděl, že mi to tam vyčistili. Ale ve všech konzultacích mi doktoři řekli, že operace v žádném případě.
Z VOLEJE: Někdy řádím, ale nejsem boss. Usadí Minář Sigmu ve špičce? |
Je to o to horší, že se vám to stalo zrovna ve chvíli, kde jste hrál ve skvělé formě a zajímala se o vás nejen Sparta?
V tu chvíli jsem to tak nebral, protože jsem nečekal, že to bude takhle dlouhé. Ale nakonec z toho bylo tohle. Když si to zpětně přehraju, tak jsem se cítil dobře, že jsem dokázal týmu na hřišti pomoc, byl jsem pro něj důležitý. Myslím si, že i trenéři mě dostali do takové formy, kde mě chtěli, abych byl pro tým prospěšný. Máte pravdu, dařilo se mi, je to škoda, ale je to osud, no.
Takto jste si musel odůvodnit, abyste dokázal mysl správně nastavit, což je při takovém zranění klíčové?
Nedávám si teď žádné cíle než jen to, abych byl zdravý a co nejdřív zpátky na hřišti. Je mi jedno, jestli odehraju celou kariéru tady, nebo jestli se mi podaří nějaký přestup. Chci hlavně hrát fotbal. Když se takhle zraníte, uvědomíte si, jak je to těžké.
Že dnes jste nahoře a zítra dole.
Tak.
Myšlenky na konec kariéry jste zahnal rychle?
Napadalo mě to, když jsem dlouho necítil, že by se to zlepšovalo. Říkal jsem si, že je něco špatně. Možná jsem i vytvářel tlak, abych tu operaci podstoupil, ať se něco děje, že čekání mě nebaví. Ale věřím doktorům a doufám, že se to už fakt blíží. Nechci to zakřiknout.
Olomoucký útočník Antonín Růsek na týmovém soustředění na Maltě.
Co jste o sobě poznal za rok bez fotbalu?
Musím říct, že přítelkyně to nemám se mnou lehké. Co jsem zraněný, tak jsem doma strašně protivný. Už mě to všechno totálně se... Ale naštěstí se nám narodila malá měsíc potom, co jsem se zranil. Měl jsem myšlenky jinde, ale stejně i tak vzadu jsou myšlenky, že jsem pořád zraněný. Přesto věřím, že jsem hodný táta, dobrý, i když je to náročný.
Fotbal milujete, tak chybí.
Je to tak.
Přítelkyně je vaší největší oporou?
Samozřejmě, ale také byla i takový hromosvod. Hodně mě podporují kluci v šatně, trenéři, pan Minář, který se mnou jezdil na vyšetření. Mám od nich velkou podporu, jsem za to vděčný, protože... Jak to říct - nikdo nechce hráče, který rok nehraje.
Ale oni ví, co umíte.
Nejhorší bylo, když jsem na začátku nebyl v šatně. To bylo na palicu, když jste zvyklý na tým, ale já musel trénovat odděleně a lítat po doktorech, po cvičeních, jezdil jsem do Českých Budějovic do firmy Staca, kde se o mě staral Dominik Kodras, který mi nastavil plán, jak cvičit. Hrozně mi pomohlo, když jsem mohl začít trénovat s týmem a být s ním na denní bázi, věděl jsem, co se děje v šatně.
Z VOLEJE: Itálie? Nechci ze Sparty! Střelec Juliš o nátuře, tělu i Sigmě |
Neobrátil jste se i na sportovního psychologa?
Nad tím jsem zatím nepřemýšlel, ale uvidíme.
Pomáhají vám pozitivní příklady hráčů, kteří si prošili podobným zraněním? Napadá mě třeba kapitán Sparty Ladislav Krejčí.
S Krejdou jsem se o tom bavil. Řekl mi to stejné, že doktoři zákroky toho rázu prostě nedělají, pokud to není masivní. Přes slovenské kluky jsem se napojil na Milana Škriniara z PSG, který prodělal něco podobného. Podstoupil menší zákrok, ale měl výhřez jiný. Dělalo mu to však to samé - také mu odešla noha. Tři měsíce cvičil, posun nenastal, tak něco udělali.
I Krejčí je dobrý příklad, vrátil se do výborné formy.
Ale měl také trošku něco jiného a také se s tím trápil dlouhou dobu. Ještě než začal trénovat, říkal mi, jak začátky byly složité. Doufám, že to budu mít podobně. S týmem trénuju všechno, necítím se top, ale hodně dělá kondice. Na té se dá zapracovat, nejdůležitější je ta noha. Potřebuji se cítit svůj. Vím, čeho jsem na hřišti schopný, ale dokud se necítím komfortně a nedokážu to udělat v tréninku, tak je to takové těžké.
Na Maltě už večer dostanete první zápasové minuty.
S trenéry jsme se tak domluvili, abych si to osahal. Nebereme to jako ještě herní zápasy, ale hlavně kondiční. Uvidíme, jestli jsem schopný týmu už nějak pomoct.
