„Oni mě asi moc neznají, tak mě nehlídají. Takže jsem tam zase byl volný,“ smál se po zápase na Julisce.
Co všechno během patnácti minut na hřišti stihl?
80. minuta: Kapitán Šumulikovski přihrává za obranu, kam si naběhl právě Zajíc. Z prvního doteku posílá míč před bránu a Francis Koné vyrovnává na 2:2. „To jsme trénovali na tréninku. Zaběhnu mezi stopery a dávám míč pod sebe,“ líčil střídající fotbalista.
82. minuta: To hlavní ale předvedl vzápětí. „Mám za úkol nabíhat si na přední tyč,“ vysvětloval, když vzpomínal na rozhodující branku zápasu. Z levé strany k němu přiletěl míč po centru Marka Havlíka a Zajíc hlavou obrátil výsledek.
Pak ještě několikrát zkušeně podržel míč a vymyslel i další gólovou šanci. Jenže Havlíkovu ránu vykopl z brankové čáry obránce. „Kdyby mi to nahrál zpátky, mohl jsem mít dva góly. Ale tak to nevadí, hlavně, že jsme vyhráli,“ odpovídal Zajíc, aniž by mu z tváře zmizel úsměv.
Trenér Levý ho na hřiště poslal s tím, aby vyrovnal. „Ale tohle asi ani sám nečekal,“ rozesmál se znovu. Pro dvacetiletého útočníka to byla třetí trefa v sezoně, všechny góly dal coby střídající hráč.
V domácím zápase s Duklou byl na hřišti jen sedm minut, ale vyrovnal. Pak se trefil proti Hradci Králové, to nastoupil v poločase. V neděli mu na gól a asistenci stačila čtvrthodina.
„Nedělá rozdíly, jestli jde od začátku nebo z lavičky,“ chválil mladého fotbalistu trenér Stanislav Levý. „Vytáhli jsme ho v létě z juniorky a on šel výkonnostně ohromně nahoru, tvrdě na sobě pracuje. A to se mu dnes vrátilo.“
Takže šťastná trenérova ruka? „Trenér je tam od toho, aby s utkáním něco udělal,“ pokračoval Levý. „Ale Dukla mohla to utkání rozhodnout dávno před tím, měli jsme štěstí. Po herní stránce to z naší strany nebylo optimální,“ ví osmapadesátiletý kouč.
O to cennější body si hosté před zimní pauzou z Prahy odvezli.
