333 minut bez inkasované branky. To číslo vypadá až magicky.
Je hezké, ale nekoukám na to. Podstatné je, že bodujeme.
Co znamenají nuly pro vás?
Že jsem nedostal gól. (úsměv) Je to dobré pro moje sebevědomí, zvedá se. Stejně jako týmu. Zvláště teď, když moc branek nedáváme, i když si šance vytváříme. S nulou můžeme vyhrát na jeden gól, nebo získáme aspoň bod.
Jsou nuly jako nuly, nebo si některých považujete více?
Některé jsou „zadarmo“, jiné jsou vydřenější. Ale když vyhrajeme 3:1, je to pak jedno, pokud jsem přispěl do vítězné mozaiky. Třeba jako na podzim v Nice, kde jsme vyhráli 2:1.
Není paradoxní, že držíte sérii, když jsou podmínky pro brankáře v zimě svízelnější?
To ale platí také pro hráče. Terény nejsou dobré, nedostávají se do vyložených šancí, nemůžou pořádně kombinovat.
Zároveň se vám ale daří v době, kdy jste musel oželet přestup do Hanoje, o který jste hodně stál.
Příjemné to nebylo. To není, jako když jsem šel z Liberce do Slovácka. Stěhoval bych se na druhou stranu zeměkoule.
S těmito myšlenkami jste chytal?
Ve hře byla varianta, že bych odehrál v sobotu první jarní kolo s Budějovicemi a v neděli letěl do Vietnamu. O téhle variantě jsem se dozvěděl dva dny před zápasem. Všechno by bylo strašně narychlo. Cítil jsem nejistotu, ale více jsem pro to udělat nemohl. Na utkání jsem se soustředil jako na každé jiné.
Takže přestup byl blízko?
Hodně blízko. Co jsem měl informace, záleželo, jestli Slovácko dokáže za mě sehnat náhradu. Milana Heču ale Sparta neuvolnila a tím to padlo. Dál už nebylo co řešit.
Na sociálních sítích vás přitom vietnamští fanoušci vítali jako novou posilu Hanoje. Pak zase litovali, že to neklaplo. Všiml jste si?
Vím, jak to vzniklo. Klub musel uzavřít soupisku, na kterou mě napsali. Pak se dostala na veřejnost a tím to prasklo. Vím, jací jsou vietnamští fanoušci, jak fotbal prožívají. Jsem ve Vietnamu známější než v Česku, ačkoli jsem tam nikdy nehrál. (úsměv) Taťka mi také posílal novinové články, kde se o tom psalo.
Pořád platí, že byste si rád zachytal v zahraničí, potažmo ve Vietnamu?
Vietnamská liga se hraje systém jaro–podzim, teď odehráli první tři kola. Když se sladí termíny, nezatracoval bych to. K jednání se můžeme v létě vrátit.
Přestože tam přestoupil Slovák Patrik Le Giang, který má stejně jako vy vietnamské předky?
Podle mých zpráv tam přestoupil nezávisle na mně. Vietnamské kluby mají kvótu tří cizinců plus jednoho hráče s vietnamskými kořeny.
Vypadá to, že jste nad věcí. Zocelil vás podzim a těžké chvilky v Evropské konferenční lize?
Odchytal jsem dobré i špatné zápasy. V půlce podzimu jsem obnovil spolupráci s mentálním koučem, který mi pomáhal už v Liberci. Jen mě to mohlo napadnout už na začátku sezony. Tlak byl velký. Sportovní očekávání značná. Je to zkušenost, že i v mých letech (30) se můžu posouvat. Je přesně vidět, kdy se to zlomilo.
Mezi říjnovými zápasy s Nice?
Tak. Domácí se mi nepovedl, na odvetu ve Francii za týden jsem byl připravený jinak.
Teď vás čeká další těžká zkouška. Nedělní domácí zápas proti Plzni, která není vaším oblíbeným soupeřem a od které jste inkasoval v lize nejvíce branek (24).
Proti Plzni se nehraje nikomu dobře. Mají zkušený mančaft. Pokud si vzpomínám, tak se mi povedl možná jeden zápas. Ale na to nekoukám. Věřím, že ji můžeme porazit.
Čím vám nesedí? Urostlými a důraznými útočníky, jako Chorý nebo dříve Beauguel?
Není to jenom o vysokých hráčích. Mají také šikovné hráče na křídlech. Mosquera umí fantastické střílené centry. Ví, kam a kdy je poslat. Nedostávají moc gólů, vyhrávají často na jeden, jako v poslední době my.
Vnímáte, že teď vypadá Plzeň zranitelněji?
Takhle nepřemýšlím. Že v jednom zápase nebyli tak přesvědčiví, jejich kvalitu nesnižuje. Víme, co od nich čekat, ale my se budeme snažit hrát svůj fotbal.
