Po necelých třech týdnech od operace už začal s lehkým individuálním tréninkem. "Pan doktor Nepraš mi před pár dny vyndal stehy a dovolil pomalu začít cvičit. Takže cvičím se speciální gumou, ruku nemůžu zvedat výš než do 70 stupňů, K tomu můžu rotoped, posilovat nohy nebo břicho," popisuje.
Gólman, který za týden oslaví 29. narozeniny, stále bojuje s bolestí. "Nemůžu pořádně spát, musím ležet jen na zádech, takže jsem utahaný a podrážděný. Manželka to doma musí snášet," usmívá se.
Doma je sice teď víc než v obvyklém zatížení. Prý ale k ničemu. "Žena má teď doma dvě děti, je to se mnou takový nácvik na to druhé," říká ironicky.
Právě manželka a také kamarád, gólman Petr Čech jsou Ticháčkovi oporami. "Teď, když Petr přijel na reprezentační sraz, byl jsem u něj na návštěvě a zašli jsme na večeři," prozrazuje brankář Plzně, který právě s Čechem procházel mládežnickými kategoriemi ve Viktorii.
Čech je pro něj oporou i proto, jak se sám vrátil na trávníky po těžkém zranění hlavy. "Vyznáváme heslo Co tě nezabije, to tě posílí," podotýká Ticháček.
Ani pro něj není zranění vazivového aparátu mezi klíční kostí a lopatkou prvním úrazem. Před pár lety musel bojovat s opakovaným vážným zraněním kolene. "A i proto teď řeším s doktory, co můžu dělat, jaké brát prášky. Nechci nic zanedbat." Také bedlivě sleduje vítězné tažení svých spoluhráčů s "náhradníkem" Romanem Pavlíkem ligou.
"Roman je stejná nátura jako já nebo Lukáš Krbeček. Rozumíme si. Je skvělé, když si po zápase v šatně všichni zakřičíme vítězný pokřik. Věřím, že tomu tak bude i v neděli po zápase s Ústím." To už bude mít plzeňský brankář po další kontrole a rentgenech.
A věří, že verdikt bude znít: Je možné zvýšit zátěž. Návrat do ligy by se přiblížil.
