Není potřeba zastírat, že jeho jméno bylo až do loňského roku nejvíc známo znalcům nižších soutěží. Nedávno 59letý Machálek si svoji cestu mezi elitu poctivě odpracoval, často vedl kluby v divizi nebo v MSFL. Načež před rokem senzačně dostal do druhé ligy Líšeň, čímž si udělal větší jméno, na podzim i díky tomu nastoupil do Zbrojovky a nejpozději od letošního jara se o něm s respektem mluví jako o strůjci brněnského návratu mezi elitu.
Zbrojovka Brno - Sparta PrahaOd 19.30 hodin sledujte online. |
Tradiční fotbalovou značku vrátil do ligy atraktivním útočným stylem. Hubený chlapík, kterého před střídačkou při koučování nejčastěji uvidíte v oblíbené košili, v saku nebo v kožené bundě, bral kdysi rozumy od věhlasného kouče Karla Brücknera. „Zapálili jsme si cigaretu, Karel mluvil a já naslouchal,“ vzpomíná.
Během štace v Xaverově se zase potkával s Jindřichem Trpišovským, a za nejlepšího hráče, kterého kdy vedl, považuje slávistu Petra Ševčíka. Pracoval s ním v žácích v Olomouci.
V první lize Machálek odkoučoval pouze jeden zápas v roce 2003 ve Slovácku, kde zaskakoval za odvolaného Radka Rabušice, má toho ale za sebou výrazně víc, než by se z této strohé statistiky dalo vyčíst. Paradoxně většinou nebyl trenérem na plný úvazek, což se změnilo až ve Zbrojovce.
„Už své rodině neudělám, abych byl existenčně závislý na fotbale,“ plánoval si pragmaticky do loňska, když do Líšně dojížděl z Krajského úřadu v Olomouci. Kvůli tomu se naučil vstávat v pět hodin ráno, aby všechno stihl, a tento zvyk neopustil ani poté, co už místo na úřad jezdí na stadion do Králova Pole.
„V trenérské kariéře mi civilní zaměstnání pomohlo, osvobodilo mě. Dodalo mi sebevědomí v rozhodování, abych nemusel nikomu poklonkovat. Když si to někde chtěli dělat jinak, s klidem jsem se mohl rozloučit,“ přiblížil.
Na fotbale Machálka – pokud nestojí u postranní lajny – nejčastěji potkáte mezi lidmi. S klobásou nebo tyčinkami na chuť sleduje hru, ať se jedná o druhou ligu, nebo zápas na vesnici.
„Rád navštěvuju nižší soutěže. Klidně I. A třídu. Jdu si dát pivo, klobásu a bavit se fotbalem, za víkend stihnu několik zápasů. Nyní mám ale jasné myšlenky na práci. Musíme se nachystat, protože liga je o level výš,“ vypráví.
Říká, že mysl mu tříbí kouření. Cigareta k Machálkovi neodmyslitelně patří. Krabičku odložil jen jednou, a to z velice netradičního důvodu – aby sám sebe potrestal.
„Nepodařilo se mi zachránit Xaverov, a tak jsem si kouření zakázal,“ přiznává. Vydrželo mu to rok a čtvrt.
Nezdarů, jaký zažil v Xaverově, má na svém kontě výrazně méně než úspěchů. Býval brán právě za záchranáře; tak se uvedl i na svých posledních nižších štacích ve Vyškově a v Líšni.
Miloslav Machálek
|
„Dostal jsem se na vlnu,“ uvědomuje si, co nakoplo jeho trenérské povolání. Zbrojovka ho musela lákat několikrát a dlouho pro ni pracoval jako skaut i neoficiálně jako konzultant, než kývl na to, že odejde z Líšně a pokusí se ji dostat do první ligy.
Nastoupil s jasnou vizí, přestavěl kádr a cíle dosáhl nejen se stabilními členy brněnské sestavy, ale taky s pomocí borců, jejichž kariéry vzkřísil v nižších soutěžích a vytáhl je na vyšší úroveň.
To je Machálkovou silnou stránkou. Fotbal má zmapovaný do detailů. „Se mnou to agenti nemají snadné. Když začnou nabízet hráče, který je předražený, hned jim dokážu oponovat,“ hlásí například.
Dřív měl v jeho knihovně místo motivační řečník Dale Carnegie, jehož knihy z přelomu 19. a 20. století učí, jak vycházet s lidmi. V poslední době si Machálek oblíbil jiného motivátora – Mariána Jelínka a jeho přednášky. Zajímá ho psychologie a kromě fotbalové taktiky je jeho největším krédem ve sportu sebedůvěra. „Vadí mi, pokud si hráč nevěří. Já jdu do boje s tím, že budu úspěšný. Fotbal je válka, a kdybych to bral jinak, nebudu dobře nastavený,“ líčí.
Čas tráví na chatě na Drahanské vrchovině, těší se z vnoučat a rád si zajde na houby. Pokud se nehraje fotbal někde v okolí nebo není v televizi. Pak má přednost zápas. Machálek je fotbalovým fanatikem, což ho po dlouhé a klikaté cestě nakonec zaslouženě dovedlo až do ligy.
