Na podzim byl Chaluš pro trenéra Luboše Kozla naprosto nepostradatelným hráčem. Do všech 19 ligových zápasů nastoupil v základní sestavě a kromě jednoho zůstal na hřišti až do konce. Se 1698 odehranými minutami byl suverénně nejvytíženějším hráčem aktuálně osmého celku tabulky a v tomto ohledu se řadí ke špičce celé ligy.
Pod Ještěd se v létě vrátil po roce a půl stráveném v zahraničí: nejdříve v Malmö, jehož je stále kmenovým hráčem, a poté v nizozemském Groningenu. „Podzim byl takový kostrbatý, mám z toho smíšené pocity. Klasicky liberecky se to pak ve druhé půlce podzimní části zvedlo a herně i výsledkově jsme se prezentovali už tak, jak bychom chtěli,“ říká vysoký obránce, jenž začátkem února oslaví šestadvacáté narozeniny.
Dva roky zranění, pak gólová smršť a na Letenaye čekala smlouva v Liberci |
Jak hodnotíte své vlastní podzimní výkony?
Ze začátku to bylo taky dost kostrbaté. Necítil jsem, že by to splnilo moje očekávání. Samozřejmě ne ve všech zápasech, někdy jsem byl spokojený, někdy ne. Jsem hodně sebekritický, ale i to byl jeden z těch důvodů, který mě utvrdil v tom, že bych ještě potřeboval další půlrok v Liberci.
Co tedy o vašem setrvání rozhodlo?
Celý podzim jsem konzultoval s Theem (Gebre Selassiem, sportovním manažerem Liberce). Bylo vidět, že klub od začátku chtěl, abych tady minimálně dokončil sezonu. Ale pořád jsem si bral čas, jak se budu cítit. A pak jsme si začátkem prosince řekli, že bych ten půlrok ve Slovanu ještě potřeboval.
A co bude potom? Vrátíte se do Švédska?
Naučil jsem se neplánovat. Minulý rok byla během jara na mém postu v Malmö velká marodka, v létě pak přivedli stopera, takže uvidíme, co se stane. Cíl mám tady v Liberci, jak týmový, tak osobní. Chci, aby to bylo ještě lepší než na podzim. Ale zbytek prozrazovat nebudu.
Může být týmový cíl jiný, než evropské poháry?
No, je to s tím spojené…
Liberecký obránce Matěj Chaluš hlavičkuje v souboji s Filipem Vechetou ze Slovácka.
Připadal jste si po návratu do Liberce vyzrálejší než při svém předchozím působení U Nisy?
Určitě, ale v některých momentech jsem si naopak připadal pořád jako osmnáctiletý kluk. Toho bych se chtěl na jaře vyvarovat a dokázat, že jsem opravdu vyzrál.
Jaká byla zimní pauza?
Krátká, strávil jsem Vánoce s rodinou, objížděl jsem v podstatě všechny příbuzné. Pak jsem s přítelkyní odjel na pár dní do tepla. A mezitím jsem dělal různé sportovní aktivity.
Jak jste přijal zprávu, že liberecký klub čeká změna majitele?
Hodně lidí se mě na to ptalo, a já jim říkal, že fakt nic nevím. To bylo docela náročné. Samozřejmě jsem byl zvědavý a chtěl jsem vědět, jak to dopadne. Ale nějak zvlášť to neřeším, soustředím se na náš tým a všechno zatím zůstává stejné.
Jste stále hráčem Malmö. Můžete porovnat fotbal tady a ve Švédsku?
Hlavní rozdíl je v tom, že tam hraje daleko víc cizinců a zároveň je tam hodně hřišť s umělou trávou, takže je fotbal občas rychlejší, ale jinak je to zhruba stejné. I když mám Liberec hrozně rád, je pro mě velice těžké srovnávat Malmö se Slovanem. Tam chodí skoro na každý zápas dvacet tisíc lidí a celé město žije fotbalem, zázemí i hráčská kvalita je jinde.
V Liberci návštěvnost hodně klesla. Jak to coby hráči vnímáte?
Hodně nás to mrzí. Pamatuju si, že v Liberci dřív chodily tři čtyři tisíce lidí, ale vytvořily super atmosféru. V kabině pořád řešíme, co pro to jako hráči můžeme udělat. Ke konci podzimu už výsledky byly, padalo hodně gólů, až jsme si říkali, co máme udělat víc. Je nepříjemné, když je zima, máte těžký zápas a hrajete třeba před tisícovkou diváků. Člověk může během utkání vypadnout z koncentrace. Vlastně jsme se vrátili do covidových časů, kdy se hrálo bez fanoušků nebo pro pět set lidí. Co s tím? Nezdražovat vstupné, to je první věc. Uvidíme, třeba se to na jaře zvedne.
