„Odmala na nás trenéři kladli důraz, že v tomto prostoru přední tyče se má útočník pohybovat. A byl to ideální centr v ideální výšce na hlavu,“ pochvaloval si 29letý forvard, který loni nastřílel sedm branek.
Potěšilo vás, že čekání na první gól máte rychle za sebou?
V přípravě jsem nedal ani jeden a počkal jsem až na první start od začátku. Vždycky to člověk prožívá, to je krásnej pocit, když to tam padne.
Z brejku jste mohl přidat i druhý.
Škoda, to by byla asi jednodušší situace. Dostal jsem balon trochu dozadu, ale to se neomlouvám, protože ten první dotek jsem si vzal špatně. Měl jsem to pod nohou a pak jsem se jen snažil střílet na zadní tyč, ale úplně mě překvapilo, že tam gólman už ležel.
Na gól jste čekali do 61. minuty, museli jste ukázat dost trpělivosti?
To se vždycky těžko hodnotí, když se hraje, z tribuny by se mi to hodnotilo líp. Musím říct, že jsme to odmakali jako tým. Souboje, obránci, gólman, tahali jsme za jeden provaz. Je super, že jsme kladli důraz na to, že tady jsme doma a góly nám soupeři budou těžko dávat. Na jednu stranu jsem rád, že jsme udrželi nulu a trpělivost k tomu musí být. Dali jsme jeden gól a super, že jsme nedostali. V minulé sezoně jsme doma dostávali hrozně moc gólů.
V závěru jste se ale o výhru trochu báli a zatáhli se před branku.
To je tak vždycky. Tým, který o gól prohrává, zjednoduší hru a dává dlouhé míče do vápna. Poznar výborně pokrývá balony, takže tam byly nějaké závary, ale naši obránci vše odhlavičkovali, táhli jsme za jeden provaz a dobře, že jsme nedostali gól.
Látal do sandálů a ponožek?Před Sigmou jsou dva venkovní zápasy na Slavii a v Liberci. Při otázce, s jakým bodovým ziskem z výjezdů by byl spokojený, se trenér Látal usmál a prohlásil: „S maséry jsme uzavřeli sázku, že když vyhrajeme na Slavii, tak mě při zápase v Liberci uvidíte na lavičce v sandálech a ve vysokých froté ponožkách.“ |
Útočník Jakub Yunis, který v Plzni v útoku začínal, nemohl hrát kvůli trestu za vyloučení. Vnímal jste to jako šanci se ukázat?
Člověk má nějaký věk a za každou minutu na hřišti jsem rád. I kdybych hrál deset minut, budu se snažit dát týmu maximum, abychom vyhráli. Ze začátku máme těžký los a pro mě to je radostnější, že jsme po porážce v Plzni získali tři body. Že dám gól je příjemnější, jsou to hezké pocity, pro to fotbal dělám.
V týdnu vám přibyla do útoku další konkurence, jak vnímáte Bosňana Tandira?
Všude, kde jsem byl, bylo čtyři pět útočníků, konkurence je zdravá a beru to pozitivně. Když víte, že vám někdo dýchá na záda, tak to z vás vytěží maximum. Na mě působí pozitivně, mám rád tyto typy, Balkánci jsou přátelští a temperamentní. Je to dobře pro nás. Musíme šlapat jako tým, táhnout za jeden provaz, pak budou výsledky.
A pro vás v boji o sestavu tím lépe, že jste se trefil.
Je to příjemné. U mně je to neobvyklé, nejsem gólostroj, takže super. Ale kdyby dal gól kdokoliv, to jsou takové fráze… Naopak, kdo dá gól, tak říká „hlavně, že jsme vyhráli.“ Pořád stejné odpovědi.
Bude se vám po povinném vítězství lépe dýchat?
Když jsme měli nějaké střely, já, nebo Kuba Plšek, šlo vidět, že to nevypadá tak lehce, jednoduše a je tam ještě křeč. To je začátkem ligy, že byla na nohách trochu nervozita, a věřím, že si to nějak sedne a budeme trochu vpředu. Aby to nevypadalo kostrbatě, ale že si vytváříme nějaké ofenzivní akce. Musíme to brát pozitivně.
Martin Nešpor z Olomouce (v modrém) hlavou skóruje v utkání proti Zlínu.
V čem se liší váš fotbal pod novým trenérem Látalem?
Člověk je víc ve hře, víc kontaktní, to mně osobně lépe vyhovuje. Nemám rád, když se dotknu balonu jednou za dvacet minut, a když se to pořád obehrává ze strany na stranu. Ale to je specifické, každý divák má radši něco jiného, jednomu se líbí fotbal po zemi a čekání na šance, která přijde jednou za poločas, jiný má rád, když se něco děje, odražený balon a střela. Každý trenér má jinou vizi a každý hráč je jiný. Zjednodušili jsme hru, začali jsme víc šlapat jako tým, chodit do soubojů agresivněji. Myslím, že to ponese ovoce.
