|
KOMENTÁŘ |
Takový systém se netýká jen fotbalu a Horníkův stín také jeho hranice přerostl. Z bafuňáře se stal terminus technicus pro korupcí páchnoucí prostředí.
Korupce v Česku dostala díky Horníkovi konkrétní tvář. Má knír a sluneční brýle na očích. Korupce v Česku má díky Horníkovi i svůj slovník. Tvoří jej hlášky, které manažer trousil do telefonu.
Horníkův příběh je čítankovou alegorií, jak se korupce nevyplácí. Naivní by bylo tvrdit, že to platí pro většinu úplatkářských historií. Nicméně alespoň tady po zločinu přišel trest.
Rozuzlení Horníkova případu je o to jednodušší, že on sám vinu nepopírá. Netají, že „jel na červenou“. A říká, že není Pilát, aby si myl ruce nad špínou, na níž má podíl. Ať si o Horníkovi myslíte cokoliv, tahle stavovská čest mafiána je svým způsobem sympatická. Zvlášť ve světle trapných výmluv stylu „kapři jsou opravdu kapři“, jimiž se hájí mnozí další.
Včerejší verdikt lze brát i jako - byť pouze obrazný - odsudek všech „Horníků“. Tedy i těch, již vysoko převyšují šíbra ze Žižkova. Že konkrétní trest dopadl právě na Ivánka z policejních odposlechů není z tohoto hlediska tak podstatné.
