Hodně lidí v Česku drželo suchý únor, tedy měsíc bez kapky alkoholu. Jan Rajnoch ho nepije už více než rok. V podcastu Z voleje přiznal, že se dostal do bodu, kdy měl závažné problémy a vyhledal odbornou pomoc.
„Jsem otevřený,“ začal svůj coming out v olomouckém Divadle na cucky. „I v rámci pandemie to sjelo na takovou hranu, kdy byly dvě možnosti: buď přestanu pít úplně, anebo to nedopadne dobře. Kvůli sobě, ale především dětem jsem se rozhodl pro variantu vysadit alkohol ze svého života. Je to čtrnáct měsíců, co jsem úplně přestal pít.“
Odchovanec Sparty se zkušenostmi z německé bundesligy nebo turecké soutěže ve čtyřiceti překopal celý svůj život. Připustil, že alkohol je jedna z příčin, proč se rozvádí. Dvě malé dcerky však považuje za to nejdůležitější, co má, a snaží se být lepším člověkem, což se mu bez alkoholu daří.
„Musím říct, že je to pro mě úplně jiný život. Jeden život byla fotbalová kariéra, další život po ní a teď začíná nová etapa. Je mi čtyřicet. Ty roky jsem si užil jak sportovně, tak společensky. Nebudu lhát - večírky k fotbalu patřily. Nebudu se ani litovat, teď už jsem na druhé straně,“ říká. „Čas bez alkoholu mi otevřel obzory, chci v tom pokračovat a dál se vyvíjet jako člověk, jako otec a také v pracovní sféře.“
Spoluvlastní hospodu
Paradoxní je, že v Praze spoluvlastní hospodu. „Pivnici. Mám tam dva kamarády, kteří se o to starají. Já dával investici. Když je potřeba, rád jim pomůžu, ale vzdálil jsem se od toho. Chodím tam na kafe,“ podotýká.
Rajnoch otevřeně o Slavii a Spartě: Kolářovi chybí pokora. A co změnil Vrba? |
„Kluci to vedou, jsou v tom kovaní, já si to jen zkontroluju. Jsem rád, že lidí po pandemii chodí. Mají pivo rádi, já ho měl rád taky. Škoda že nealko pivo nechutná jako plzeň. Večírkům se vyhýbám,“ ujistí patnáctinásobný český reprezentant, který podniká také na trhu s nemovitostmi.
Den, kdy se podruhé narodil
Přesně si vybavuje, kdy přišel ten bod zlomu. „Bylo to loni 7. ledna. Budu to brát jako datum, kdy jsem se podruhé narodil,“ líčí upřímně. „Byli jsme na horách, něco se tam stalo, nechci to rozvádět. Už to bylo za hranou. Kamarád i brácha mi řekli, že už je to moc. Rozhodl jsem se to řešit i s odborníky. Docházel jsem pravidelně na terapie, teď ještě chodím nárazově. Strašně mi to pomohlo.“
Začátky však byly těžké. „První tři měsíce jsem byl v mlze, pak se mi to začalo všechno odkrývat, i co se týče osobního života a věcí, které mi vadily. Začal jsem k životu přistupovat úplně jinak. Jsem teď vděčný za to, že alkohol není součástí mého života,“ zdůrazní. „Jsem vděčný také jedné osobě - bývalému hokejistovi Petrovi Míkovi, hrál i v NHL a měl podobný problém. Strašně mi pomohl.“
Jít do hospody s kamarády a objednat si místo piva minerálku není úplně snadný úkol v české společnosti, která má v přepočtu na osobu největší spotřebu piva na světě téměř třicet let. „Je spousta lidí, kteří umí pít alkohol, dají si dvě tři piva a jdou domů, pak je spousta lidí, kteří neumí pít alkohol - jako já nebo právě Petr,“ vypráví Rajnoch.
„A jelikož jsme byli sportovci, kteří všechno dělali naplno, tak i tohle jsme dělali naplno. Petr už je skoro čtyři roky čistý. Dal mi ohromnou motivaci to zvládnout, protože jsem viděl, že člověk stejný jako já, který pivo měl rád, to dokáže. Pro mě to byla obrovská výzva. Sportovci, co něco dokázali, mají vůli.“
Odcházet s grácií jako král
Rajnoch se raději už sedánkům vyhýbá. Je zahlcený prací, dochází na kurzy rétoriky, aby se ještě zdokonaloval v roli fotbalového experta O2 TV, jako člen hnutí Fevoluce se snaží odspodu pomáhat české kopané, je trenérem Motorletu B v krajském přeboru a ještě hraje za charitativní tým Real TOP Praha i za Jíloviště v I.A třídě. Když má čas, snaží se ho trávit s dcerami, které teď učil lyžovat.
Z volejevšechny díly podcastu iDNES.cz |
„Petr jde s kamarády k Tygrovi a pije minerálku. Říkám, že je blázen, jak tam může jít. On mi na to pověděl, že za dva tři roky mi to taky nebude vadit. A sedí tam celý večer. Já ještě v takové fázi nejsem,“ zůstává Rajnoch obezřetný. „Taky mi to přijde jako ztráta času, protože si dají tři piva a pak si už člověk s těmi lidmi nerozumí. Měli jsme třídní sraz po deseti letech, bylo to hrozně fajn, ale stačilo mi to od sedmi do půl desáté, kdy odcházíte s grácií jako král a jste spokojený.“
V podcastu také vyprávěl o silných depresích, se kterými se rval na turecké štaci a začal hledat pomoc za minutu dvanáct. O tom, jak ho zajímá mentální příprava sportovce nebo proč teď upustil od touhy dostat se jednou do ligy jako trenér. „Chtěl bych udělat něco, co by pomohlo začlenit se sportovcům do normálního života po kariéře, protože to není jednoduché,“ plánuje další projekt ve svém novém životě.
