Bony XXXL, král cizinců v lize. Možná jednou budu hrát za Česko, říká Afričan

Pomalu se loudá kolem dřevěných stánků, vedle něj cupitá půvabná slečna a tulí se k němu. Ještě ani moc nemrzne, není zachumlaný v šále a čepice nedusí neposedné afro. Kolemjdoucí zbystří, stydliví si šeptají, odvážnější prosí o společnou fotografii, nejstatečnější se dávají do řeči a vtipkují: "Pojď do Slavie."

BONY SILÁK. Do normálních trenýrek se vypracované stehenní svaly sparťanského útočníka nevejdou. Proto musí Bony Wilfried Guemiand nosit velikost XXXL. | foto: Lukáš Bíba, MF DNES

Rozzářené vánoční trhy pod staroměstským orlojem mají na okamžik novou atrakci. Večerní Prahou se toulá Bony Wilfried, sparťanský útočník z Pobřeží slonoviny. Zubí se na všechny okolo.

Svařák? "Ne, nepiju."

Klobásu? "Ne, díky."

Trdlo? "Ani to kulaté sladké ne."

Dnes už ho pozná kdekdo. Aby ne, je nejlepším cizincem fotbalové ligy, jeho góly drží Spartu.

Dřív snil o Liverpoolu

Je to už dva roky, co vyrazil na misi do Česka. Dva roky dřiny, strastí a potíží, jež ho nezlomily. "Věděl jsem, že můj čas přijde," říká Wilfried, jenž právě oslavil 21. narozeniny.

Snil o věhlasném klubu, na stáž ho pozval Liverpool. Jenže neuspěl. Mrzutý opouštěl Anglii a představy o Premier League. Musel slevit, druhá šance přišla ze země ztracené uprostřed Evropy. "Ale Spartu jsem znal z evropských pohárů," upozorňuje.

Prošel testy a zařadil se do B-týmu. Dostával zabrat nejen na tréninku. Byl...

... opuštěný. Jeho domov se na první měsíce smrskl v malý pokoj na konci dlouhé chodby v tréninkovém centru na Strahově. Postel, na stolku vedle ní velký bílý francouzsko-český slovník, televize a kopa cédéček. Rodičům do Abidžanu, tisíce kilometrů vzdáleného administrativního centra Pobřeží slonoviny, volal každý den.

... odstrkovaný. Když na zápas rezervy dorazily i posily z áčka, mezi nimi také Slováci, nepříjemně rychle se vyčerpal limit tří povolených cizinců. Pro Wilfrieda se často místo nenašlo. Navíc ze začátku uměl jen francouzsky a krutou zprávu od trenérů slyšel v angličtině.

... otrávený. Co se natrápil, než poslal našetřené peníze v hotovosti domů. To musíte jinam, to potřebujete jiný formulář, to musíte vyplnit jinak, tohle je špatně, znovu. Se zoufalým výrazem se ploužil od přepážky k přepážce, od pošty k poště.

Dnes už sebevědomého mladíka jen tak neodstavíte. Zvlášť na trávníku, když se zapře na mohutných stehnech, kvůli kterým musel vyfasovat speciální velikost trenýrek s širšími nohavicemi: verze Bony XXXL.

I na Wilfriedovi stojí solidní sparťanský podzim: třemi góly vystřílel mužstvu postup do skupiny Evropské ligy, rozhodl prestižní derby se Slavií. A ve středu může pomoci znovu: v poslední bitvě sezony proti Kodani, v níž jde o účast v jarním play-off. Večer bude v základní sestavě.

Jen politiku přepínám

Změnil i vzhled. Zavrhl slušňácký krátký sestřih a nechává bujet černošské afro. Ochotně se učí češtinu. Ač se možná jeho kostrbatým větám smějete, jen se podívejte na jiné cizince v lize, kdo další si tak trpělivě láme jazyk. Že vás nikdo nenapadá?

"Snažím se, doma mívám puštěnou televizi, zkouším porozumět, něco odposlouchat. Dívám se na sport, ale i třeba na večerní zprávy. Jenom u politiky přepínám, tu nechci."

Doma v útulném bytě na Podbabě, tréninky na Spartě, zápasy nebo do obchodu! Tak vypadá jeho den během rozjeté sezony i teď. Toulá se po historickém centru a brzy zapadne do malých krámků nebo vyrazí do obchoďáku.

"Hodinky, oblečení, kabelku pro mámu, i já mám před Vánocemi fofr," usmívá se. "Mám pěkně dlouhý seznam, co všechno chci koupit domů, rodičům, mladšímu bráchovi a ségře, kamarádům. Samozřejmě jim taky přivezu sparťanský dres."

Vánoční svátky jsou výjimečná chvíle, kdy může vyrazit na dlouhou cestu domů. "Musím většinou přes Paříž, cesta zabere přes osm hodin. Těším se, až zase uvidím rodinu." Naposledy ji navštívil v létě, teď mu to letí v pátek.

Jak vypadají tamní Vánoce? "Podobně jako jinde ve světě, zdobíme strom, dáváme si dárky. U nás tedy pětadvacátého ráno. Ke slavnostní večeři většinou máme kachnu nebo kuře. Sejdeme se celá rodina, dorazí i kamarádi. Že bych jim vzal váš bramborový salát? Ochutnám rád, ale jim ho radši dávat nebudu."

A co by byl nejkrásnější dárek pro něj? Přece vítězství nad Kodaní!

Možná jednou budu hrát za Česko, říká Afričan

Čtyři góly v lize, čtyři další v evropských pohárech. Tak pálí na podzim Bony Wilfried. Úplná idyla to však nebyla. Zpočátku ho kritizoval brankář Blažek i trenér Chovanec, hloupě zavinil penaltu, kvůli níž Sparta přišla o výhru nad Eindhovenem. Přesto říká: "Jsem docela spokojený. Konečně."

Nelitoval jste někdy, že jste si vybral českou ligu?
Ne, nikdy jsem to nechtěl vzdát a utéct pryč. Byl jsem nějakou dobu zraněný a to bych stejně nehrál nikde. Jinak jsem zůstával klidný, věřím tomu, že všechno má svůj čas. Trvalo to dlouho, než jsem si zvykl, sžil se s prostředím. Ale trénoval jsem poctivě a povedlo se. Na podzim už to nebylo špatné, hrál jsem celkem pravidelně. Ještě tak porazit Kodaň.

Co bylo nejtěžší?
Naučit se aspoň trochu česky, abych rozuměl, chytil se v týmu, mohl jít nakoupit. A samozřejmě počasí. Když jste zvyklý na třicet stupňů a pak hrajete v minus pěti... Ale už je to dobrý, je tu fajn.

To se tady cítíte tak dobře, že byste uvažoval o změně občanství?
Může se to stát, jen se podívejte na reprezentační týmy nejen kolem vás, i tam přece hrají cizinci, kteří si změnili občanství. Nebyl bych první ani poslední. Vždy záleží na okolnostech. Možná za vás budu jednou hrát.

To byste se v Česku usadil nastálo?
Nevím, na to nedokážu odpovědět. Záleží, jak se bude dařit. Člověk nikdy neví, co přijde a co se stane.

Myslíte na odchod ze Sparty?
Kdepak. Hrajeme o postup v Evropské lize, na jaře doma o titul.

Když uvažujete o českém občanství, neláká vás spíš hrát za Pobřeží slonoviny na mistrovství světa?
A jak! To by přece chtěl každý.

Je naděje, že by vás k Drogbovi a spol. nominovali?
Muselo by se mi na jaře hodně dařit. Vím, že se doma mluvilo o mých gólech v Evropské lize, ale nikdo od reprezentace mi nevolal.

Čtěte ve čtvrteční MF DNES

Další z velkých rozhovorů či příběhů fotbalového podzimu čtěte ve čtvrtečním vydání MF DNES.

.