„Největší zápas kariéry,“ poví nad šálkem kávy. Sedíme v tréninkovém centru v pražských Horních Měcholupech, ligovém domově slávistek, které zde právě porazily 3:0 Slovácko.
U klandru postávali i dva Pitákovi synové. „Jen nevím, jestli přišli fandit mně, nebo okukovat holky,“ pousměje se třiačtyřicetiletý kouč.
Se starším Denisem kope okresní přebor ve východních Čechách za Lovčice. Táta v záloze, syn na hrotu. Mladší Eliáš platí za velký talent a v sedmnácti pracuje v béčku Slavie. A v lednu se blonďatému trenérovi narodí dcerka. Tušíte správně, že fotbalový míč ji nemine.
Slavia Praha- Olympique LyonDnes od 21:00 |
Pokud si nepamatujete, sám Piták měl hodně povedenou kariéru. Důrazný vstup v Hradci Králové, triumf na Euru do 21 let, tři rakouské tituly se Salcburkem, kapitánská páska ve Slavii, 310 ligových startů. Ale českého titulu a Ligy mistrů se dočkal až coby trenér žen.
Paradox, co?
To teda. Párkrát jsem hrál play-off Ligy mistrů, ale do hlavní fáze nikdy neprošel. Že se mi to povede s holkami? To by mě nenapadlo. Ale jsem za nabídku, kterou jsem v létě dostal, vděčný. Byl jsem dlouho u dorostu Slavie. Vedl jsem kluky, kteří teď už hrají ligu - jako Višinský a Prebsl v Liberci, Samek je v Lecce, Ambros ve Freiburgu. Šest let u dorostu ale stačilo, už jsem se chtěl posunout výš.
V čem vidíte největší změnu? Musíte být citlivější?
Nemůžu vlétnout do kabiny, kdy se mi zachce. (pousměje se) Ale jinak? Pořád je to fotbalový tým, který musíte motivovat. Někdo potřebuje seřvat, jiná zase pochválit, důležité je najít balanc. Teď jsem o poločase taky zvýšil hlas a v druhé půli už byl výkon lepší.
Slávistky změří v Lize mistryň síly s Lyonem, St. Pöltenem a Brannem |
V lize jste ještě neztratili ani bod. Deset zápasů, deset výher, skóre 48:1. Není to nuda?
Vítězství baví každého. Samozřejmě občas jsou zápasy jen o tom, kolik nastřílíme gólů, ale konkrétně souboje se Slováckem nebo se Spartou mají velmi dobrou úroveň.
A teď jdete na Olympique Lyon.
Historicky nejúspěšnější tým Ligy mistryň. V Evropě má obrovské jméno. Jen Barcelona, vítěz posledního ročníku, je výš. Loni jsme měli ve skupině Wolfsburg, který postoupil až do finále. Ale Lyon je ještě vyšší level. Musíme podat výkon nad hranicemi našich možností, jen tak můžeme uspět a získat aspoň bod.
Je váš současný tým silnější než loňský?
Určitě, i na tréninku je to poznat, v kádru je konkurence. Jasným favoritem skupiny je Lyon, ale kdo postoupí z druhého místa? Věřím, že se St. Pöltenem i Brann Bergenem nás čekají vyrovnané souboje. O postup se popereme. Navíc domácí zápasy sehrajeme v Edenu, což je pro nás vždy svátek. Proti Kluži na nás přišly dva tisíce lidí. Teď jsme byli společně s týmem na Slavii s AS Řím a napadalo mě: Snad jednou zažiji vyprodaný Eden i na zápase holek. Snad jednou budou vyvolávat i jejich jména.
Třeba keňskou útočnici Nekesaovou, se čtrnácti góly nejlepší střelkyni ligy.
Důležitá hráčka, nesmírně šikovná. Sice jí chybí větší rychlost, ale má čich na góly, ve vápně si umí najít ideální místo. I další zahraniční příchody se povedly - americká obránkyně Xiaová nebo záložnice McLaughlinová a Stackpolová.
Bacha, střílí „Emdžej“! Jak Keňanka pomohla slávistkám do Ligy mistryň |
Upřímně, už jako hráč jste směřoval k trenéřině?
Ještě jsem hrál ligu a už vedl přípravku na Xaverově, kde jsem měl syna. Pět let s jedním ročníkem, pak jsem se přesunul do Slavie k mládeži, k ženám... Ale myslím, že jako trenér jsem se výrazně nezměnil. Byl jsem konstruktivní hráč, takže jsem i se svými týmy rád hrál kombinační fotbal. V kabině vždycky říkám: Buďte odvážné, nebojte se hrát a něco vymyslet.
Jste emotivní kouč? Na jaře jste dostal v derby červenou kartu. Překvapilo mě, že jako hráč Slavie jste viděl hned tři červené.
Nemám rád křivdu a když cítím nespravedlnost, těžko udržím emoce. I na trávníku jsem byl impulzivnější. Vzpomínám, že v lize mě jednou vyloučila Dagmar Damková, což možná bylo znamení, že jednou půjdu k ženskému fotbalu.
Kdo je pro vás trenérskou inspirací?
Nejvíc vzpomínám na pana Josefa Součka, který mě vedl v mládeži Hradce. Fotbal miloval, díky jeho zápalu jsme se těšili na každý trénink. To chci i já. Říkám. Holky, ať vás tréninky baví. Z každého trenéra si můžete vzít něco, přípravy jsem si zapisoval do notýsku už v Salcburku.
Kde vás vedl taky slavný Giovanni Trapattoni.
Klasický Ital. Catenaccio, pevná obrana a protiútoky. Vedli jsme v poločase 2:0 a on: V klidu to dohrajte, už se nikam nehrňte. No a pak ho vystřídal holandský kouč Co Adriaanse, který nám naopak říkal: Valte dopředu, protože lidi si zaplatili lístek, aby viděli devadesát minut fotbalu. A tak jsme měli výsledky 6:2 nebo 7:3. Trochu divočina. A dnes? Nejradši sleduju, jak pracuje Pep Guardiola.
Sešívaná radost! Slávistky obhájily double, Spartu porazily na penalty |
V zahraničí jste hrál pouze za Salcburk, proč nepřišlo jiné angažmá?
Těžko říct. Půl roku předtím, než jsem šel do Salcburku, se řešil můj přestup do Kaiserslauternu, ale nakonec se kluby nedomluvily. Salcburk byl top tým i skvělé místo na život. Bohužel pak jsem si utrhl křížový vaz v koleni, vrátil se domů. Nejdřív na čtyři roky do Jablonce, odtud zase do Slavie...
Rok 2014, kdy Slavia bojovala o záchranu.
Nejtěžší období v kariéře, strašný půlrok. V zimě jsme byli na padáka, skončil držák Karol Kisel a volal mi, jestli bych nešel coby echt slávista pomoct. Příprava vypadala dobře, jenže v prvním jarním kole jsme prohráli 1:5 v Olomouci. Do čeho kopli, to tam spadlo. Pak jsme sice porazili Duklu 2:0, ale po zápase vyhodili trenéra Koubka a přišel Alex Pastoor.
Což nedopadlo zrovna dobře.
Nebyl špatný kouč, měl kvalitní tréninky, ale načasování nevyšlo. Neznal naši mentalitu. Že klub jako Slavia hraje o záchranu? Kluci si mě zvolili za kapitána, cítil jsem zodpovědnost a říkal si: Přece nemůžeme dopustit sestup, takový průšvih! Zaplaťpánbůh jsme se zachránili. Když sleduji, kde je Slavia teď, nádhera.
Chodíte si ještě kopnout?
Už jen okresní přebor. V létě jsem přestoupil z Xaverova do Lovčic. Fajn odreagování, super parta. Jsem ve středu zálohy, starší syn v útoku, takže mu občas nahrávám na góly. Taky chodím hrát v Praze hanspaulku. Dokud to jde, snažím se hýbat. Musím zaklepat, že tělo pořád ještě drží.
Vaše manželka Benedikta je fyzioterapeutka, což se hodí, ne?
Ještě abych jí přidělával práci... Teď navíc bude končit, v lednu se nám narodí holčička, bude mít jiné starosti, už se moc těšíme.
A plány v roli trenéra? Co kdyby přišla nabídka z české ženské reprezentace?
Tahle nepřemýšlím, ve Slavii jsem spokojený, nemám vysněné angažmá. Teď je mým cílem postoupit do čtvrtfinále Ligy mistryň. To by byla pecka.
