Jsem majitel firmy. Jak poznám, že vás potřebuji?
Pokud víte, že chcete pracovat s duševním zdravím svých zaměstnanců, všímáte si, že lidé na pracovišti jsou unavení, nemotivovaní, nejsou proaktivní, jen přijdou, oddělají své a jdou domů. Panuje mezi nimi nespokojenost, jejíž důvody vám nejsou jasné. Pak může firemní psycholog pomoci.
Kdy mám jako zaměstnanec zbystřit, že je něco v nepořádku?
Psychické zdraví se odráží v tom fyzickém. Standardními známkami jsou únava, velké vyčerpání, ztráta motivace, problémy se spánkem nebo úzkosti – ty jsou v posledních letech velice časté.
Co za tím stojí? Je to třeba dlouholetá práce na stejném místě?
Spouštěčem je podle mého zrychlená doba, éra po průmyslové revoluci, kdy toho lidé začali mít zkrátka moc, a to v pracovní rovině i doma. A spíš než od času v jedné firmě se míra potíží odvíjí od zodpovědnosti: čím větší je na mě kladen tlak, čím víc jsem zodpovědný za výsledky, tím víc jsem ohrožen. Pokud se ještě připojí nějaká osobnostní charakteristika, člověk je navíc třeba perfekcionista či výkonově orientovaný, má větší tendenci k syndromu vyhoření a snadněji ho to uštve.
Není nejlepším řešením frustrace či nespokojenosti zvýšení platu?
Ukazuje se, že je to východisko jen krátkodobé, chvíli funguje, ale obvykle do tří měsíců vše spadne do stejných kolejí. Je potřeba řešit příčinu.
Kdo je vůči vám nejotevřenější a ochotný nechat si poradit? Hraje roli profese, funkce, věk?
Z mé zkušenosti je otevřenější zejména generace mladých dospělých a lidí na začátku profesní kariéry. Obecně řekněme věková kategorie 20 až 45 let. Nemají takové obavy z důsledků svého jednání a mají opravdu zájem najít řešení.
A jak pomoci starším? Nehrozí, že budou problémy řešit třeba alkoholem?
Starší generace k tomu skutečně sklony má, používá k ventilaci emocí jiné cesty. Ale i ta dokáže vyhledat psychologa, i když častěji mimo pracoviště, protože může mít strach ze ztráty anonymity. O tu se nicméně u firemního psychologa rozhodně bát nemusí. A odborník, který má vhled do té které firmy, může snáz pracovat s celkem, zatímco psycholog zvenčí jen s konkrétním člověkem.
Kdy se vlastně etablovala vaše profese v moderním pojetí?
Rozkvět je záležitostí posledních 20 let, ale disciplína psychologie práce a organizace sahá až do začátku minulého století. Tehdy se začala vyvíjet psychodiagnostika, kterou firmy používaly třeba při náborech zaměstnanců.
A zaměření na duševní zdraví zaměstnance má stejně dlouhou historii?
Průkopníkem této disciplíny u nás byl zejména Baťa...
Až si na portálu jobDNES.cz najdete novou práci, přečtěte si také, jak ji zvládat lépe |
Čím konkrétně?
Zajímal se o to, aby jeho zaměstnanci byli spokojení nejen v práci, ale i v osobním životě. Měl na to celé týmy, které se o duševní zdraví lidí v jeho závodech staraly, a to třeba i tak, že zjišťovaly, kdy naposledy byl ten který zaměstnanec v divadle nebo na fotbale. Vědělo se, že lidé spokojení v osobním životě jsou v pohodě i v práci, mají větší motivaci.
Kdo a proč dnes využívá vaše služby?
Poptávka je obecně po zvýšení výkonu, motivovanosti, angažovanosti, kreativity a jde o práci s týmem i jednotlivci, s vedením i na různých úrovních mezi sebou. Korporáty žádají spíše psychodiagnostické služby, pomoc s výběrem či náborem zaměstnanců, přednášky a tréninky, proti tomu menší a střední firmy a teď už často i startupy řeší spíše úroveň duševního zdraví svých lidí, týmů i jednotlivců. Moje služby vyhledávají i ti, kteří chtějí profesně růst, optimalizovat svůj výkon, posouvat se, protože cítí, že stagnují.
Co se týče psychodiagnostiky – dokážete zaměstnavateli o uchazeči říci, v čem jsou jeho kvality, jak zvládá stres nebo že má problémy s autoritami?
Ano, můžeme některé osobnostní charakteristiky otestovat a posoudit, jak se člověk může dál profilovat, jaké má k dané pozici kompetence, jak zapadne do týmu. Ale můžeme prohlédnout například i skrytou lhavost nebo jiné nepozitivní charakteristiky pro danou firmu či tým.
I cholerik či asociál ale může být pro podnik přínosný. Takového asi firmě nemůžete vymlouvat...
Dávám vždy jen doporučení a dívám se na celek, v čem může být daný člověk firmě užitečný, kde vidím nějaké riziko, jaké situace mohou nastat a jak s tím pracovat. To je psychodiagnostická část. Při behaviorálním interview pak nahlížím, jak se člověk chová v určitých pracovních situacích, jak je zvládá.
Opravdu platí, že soudržný kolektiv má větší schopnost něco dokázat, je výkonnější?
V případě menších firem to platí poměrně zásadně. Když je tým zajedno, panují v něm přátelštější vztahy, může být efektivnější, pro jeho členy je příjemnější být v práci a trávit tam i víc času – což třeba mladí lidé dnes dělají rádi, tráví čas s kolegy i po pracovní době a dbají více na takzvaný work-life balance.
Z čeho má dnešní člověk úzkosti? Předpokládám, že nás trápí i války, přispěl covid...
Ano, to všechno vnímáme a má to na nás dopad, i když je to někde na pozadí. Technologický svět, intenzivní kontakt s obrazovkami i se zprávami, to na nás stále působí. Záleží, jak je člověk na tyto informace citlivý, a když se to propojí s nějakou vážnou osobní či pracovní situací, nebo vůbec s aktuálním laděním… Setkala jsem se i s klientem, na kterého události působily tak, že si sbalil evakuační zavazadlo.
Jak se tomu bránit?
Je potřeba zmapovat spouštěče úzkostí. To může být někdy obtížné. Ale když vím, že šestnáct hodin denně konzumuji zprávy o dění ve světě, které ve mně vyvolávají úzkost, měla bych je omezit. Se zmíněným klientem, který si chystal evakuační zavazadlo, jsme řešili, zda by se o nutnosti evakuace dozvěděl i jinak než z médií, a do jaké míry je tedy nutné sledovat je nonstop.
Kristýna Šlajsová
|
Jak pečovat o duševní zdraví bez ohledu na pozici ve firemní hierarchii?
Zásady pracovní hygieny jsou o držení hranic. Důležité je nespadnout do toho, že stále jen pracuji. Pokud mám klasický fulltime osm hodin, sem tam přesčas nevadí, ale budu-li v práci denně dvě hodiny navíc, za pár měsíců se může snadno dostavit vyčerpání. Držet mantinely znamená třeba také večer neodpovídat na e-maily, nepracovat o víkendu. To je základ, který hodně pomáhá.
Na druhou stranu se ukazuje, kolik členů vedení tyto hranice překračuje. Na zaměstnance to pak vytváří tlak – musím hned odpovědět, přece jenom je to šéf. Ale překračování hranic a u zaměstnance jejich neudržení může mít opravdu vážné následky.
Které profese nejvíce ohrožuje syndrom vyhoření? Učitele? Lékaře? Záchranáře? Policisty?
Obecně jsou to profese s vysokou mírou zodpovědnosti a ty, které jsou v kontaktu s lidmi. Určitě jsou to lékaři, ti jsou hodně specifičtí, nemají tolik času a ani tendenci pečovat sami o sebe. Denně se přitom setkávají s neštěstím. A i když to neplatí obecně, ale potvrzuje to spousta výzkumů, lékaři mohou mít častěji tendenci tlumit emoce alkoholem, léky...
I učitelé mají velkou míru zodpovědnosti, nejen pokud jde o práci s dětmi, ale i s rodiči. Učitelé jsou ale k řešení případných potíží ochotnější. A pak jsou to často manažerské pozice, ale i ty nižší, různí specialisté i obsluha pásu nebo prodavačky.
Je nějak kritický začátek roku, v němž se nacházíme?
Celkově je zima kritičtější, v období přibližně od října do dubna u klientů tradičně vnímám nárůst potíží. A začátek roku k tomu jen přidává: starý rok skončil, máme za sebou hodně vypětí, firmy často dělají hodnocení, byznys plány, přičemž očekávání jsou zpravidla ještě vyšší než v roce předchozím. Pracovně to bývá období turbulentní a stresující. K tomu nedostatek světla, pohybu...
Firemní psychologové tvrdí, že jejich služba se firmě vrátí. Jak?
Pokud firma pečuje o duševní zdraví svých lidí, v konečném důsledku se její celkové náklady snižují. Zaměstnanci, kteří jsou nespokojení, vyhořelí či k tomu mají blízko, často chybějí, jsou na nemocenských a podnik to stojí peníze. Nespokojenost způsobuje i vyšší fluktuaci, takže přibývají další náklady spojené s tím, někoho přijmout a zaučit. Společnost, která spolupracuje s firemním psychologem, si zároveň zvyšuje reputaci, je díky své angažovanosti a sociální odpovědnosti lépe vnímána.
