Poznaly se před šesti lety. Eva byla kurátorkou výstavy Otisk v Hradci Králové v kostele sv. Ambrože, Háta byla vystavující umělkyní. Sedly si názorově, a i lidsky si velmi rozuměly, rok na to se z nich staly spolubydlící. Potkávaly se po práci v kuchyni nebo na balkóně a povídaly si o společenských problémech, které je trápí.
Kdy vás napadlo společně podnikat?
Eva: Jednou večer jsem přišla velmi frustrovaná z práce. Kolegové v mém tehdejším zaměstnání nebyli schopni třídit odpad. Po každém obědě se v kanceláři objevovalo kvantum odpadků, většinou plastů, které večer končily v černé popelnici. Chtěla jsem to řešit, a tak jsem iniciativně pořídila třídící koše, označila je a dokonce vypsala, které odpadky kam patří. Bylo to marné, netřídil nikdo.
Háta: Může se vám to zdát poněkud banální, ale přesně to nás vedlo k otázkám typu: proč lidé netřídí? Proč vzniká tolik jednorázových plastů? A lze v naší konzumní společnosti nahradit plastové obaly jiným materiálem? A tak jednoho letního večera při sklence vína, jsme si řekly, že si nechceme jen stěžovat, ale že chceme najít řešení. Rozhodly jsme se, že najdeme cestu, jak vyrobit obal na potraviny co nejšetrněji a dohodly jsme se, že založíme firmu.
Vybraly jste si voskované ubrousky, proč zrovna je?
Eva: Chtěly jsme vyrobit obal, který bude komplexně udržitelný. Nešlo nám jen o nahrazení plastu jiným, udržitelnějším materiálem, chtěly jsme zároveň, aby primární materiál pro výrobu byl recyklát, aby byl výsledný obal znovupoužitelný, a aby jej bylo možné po konci jeho životnosti zkompostovat nebo bez obav vyhodit do normální popelnice a zároveň jsme měly požadavek na lokálnost všech použitých surovin.
Háta: Přemýšlely jsme, jaké obaly se používaly před plastovým boomem v 60. letech a dospěly jsme k metodě voskovaného plátna, kterou používaly naše prababičky pro uchovávání pečiva. Jejich řešení nám přišlo naprosto geniální a rozhodly jsme se, že místo nových textilií budeme pro výrobu používat recyklovaný bavlněný textil z území České republiky.
Eva: Dalším důvodem pro výhru voskovaných ubrousků byl fakt, že pouze v ČR se ročně spotřebuje přes 4 miliardy mikrotenových sáčků, které není možné recyklovat, a navíc je na svačinu člověk použije jen párkrát, než se rozpadnou.
Jak je to s vašimi ubrousky?
Háta: Vo.bal vydrží přibližně rok používání a díky použitému včelímu vosku, který obsahuje propolis, se v něm potraviny uchovají déle čerstvé a neplesniví. Poddajnost vosku navíc umožňuje dobrou tvarovatelnost a přilnavost na potravinách nebo misce. Dá se jím tedy nahradit i potravinová fólie. Právě pro všechny tyto důvody se zdál návrat k voskovanému plátnu jako ideální volba.
Zvažovaly jste třeba i nějaký jiný užitečný a ekologický produkt?
Eva: Od počátku jsme přemýšlely nejen nad obaly domácího užití, ale i nad průmyslovými obaly. Hledaly jsme rešerše o tom, který z průmyslů produkuje nejvíce odpadu. Když jsme byly u stavebního průmyslu, napadlo nás využít potenciálu čedičového vlákna.
Háta: Spojily jsme se s předními vědci z Katedry materiálů z Technické univerzity v Liberci, abychom ověřili náš nápad, a tak vznikl náš druhý projekt Geobag, v rámci kterého vyvíjíme bigbag pro stavební průmysl čistě za použití čedičového vlákna.
Eva: Aktuálně testujeme tkaní a šití čedičové textilie a vymýšlíme cirkulární oběh materiálu a výroby tak, aby bigbagy mohly být zcela vyrobeny a recyklovány ve střední Evropě, a tím došlo k zamezení produkce skleníkových plynů převážením čedičového materiálu, které je poměrně těžký.
Jak vypadaly vaše začátky?
Háta: Jedním slovem krušně. Neměly jsme provozovnu a potřebovaly jsme vhodné místo pro naše zaměstnance. Zpočátku jsme na něj ovšem neměly finance, a tak jsme se vydaly na Hithit a založily crowdfundingovou kampaň, díky níž máme nyní krásnou provozovničku poblíž Anděla v Gabrielu Loci.
Co bylo na vaší podnikatelské cestě nejtěžší?
Eva: Nejtěžší bylo asi vyrobit 600 vo.balů během tří dnů po úspěšné crowdfundingové kampani. Myslím, že to bylo v mém životě nejdéle, co jsem nespala.
Háta Vicherková (26 let) 
|
Jak vypadá vaše podnikání dnes? A uživí vás?
Eva: Dnes kromě prodeje na trzích a přes web prodáváme i firmám na zakázku. Například jako vánoční dárky. Také navazujeme spolupráce s jinými udržitelnými firmami či obchody.
Háta: Mě podnikání dělá radost a přispívá na nájem. Jde nám především o to, aby projekt uživil naše zaměstnance, a k tomu se budeme brzy blížit.
Říkáte o sobě, že podnikáte ekologicky a sociálně. Co to pro vás znamená?
Eva: Udržitelnost vnímáme jako komplexní problém, který zahrnuje nejen environmentálně udržitelné smýšlení, ale také sociální rozměr, pod který spadá například i téma environmentální spravedlnosti, etiky práce, apod. Věříme, že bez udržitelné společnosti nikdy nedokážeme předcházet zhoršování klimatické krize, protože jen spokojená společnost dokáže problémy týkající se klimatu efektivně řešit.
Ve firmě zaměstnáváte lidi v sociální tísni nebo bez domova. Proč zrovna je?
Háta: Aktuálně zaměstnáváme čtyři lidi. Jde o znevýhodněnou skupinu, pro niž bývá velmi obtížné začlenit se zpět do pracovního a společenského procesu. Příčiny, z jakých se lidé na ulici ocitli je celá řada, a stát není zcela připraven podat lidem dostatečně pevnou pomocnou ruku.
Eva: Zatím navíc neexistuje jednoduchý podpůrný systém státu, který by pomáhal lidi bez domova znovu zaměstnat, například prostřednictvím úřadu práce, který by mohl poskytovat finanční podporu pro podniky a firmy, které by se rozhodly tyto lidi zaměstnávat.
Vznikají se zaměstnáváním lidí v této situaci nějaké výzvy? Pokud ano, tak jaké? A jak se s nimi vypořádáváte?
Eva: Samozřejmě a hned několik. Lidé, kteří se ocitnou v takto tíživé životní situaci často nepotřebují jen práci, ale i sociální, právní či psychickou péči. Tato odborná péče je samozřejmě velmi drahá a stát zatím nemá možnost, jak podpořit sociální podniky, které by chtěly zaměstnávat lidi bez domova a zároveň jim takovou péči poskytovat.
Háta: Práce s lidmi bez domova je hodně citlivá a vyžaduje individuální přístup. Zatím tuto formu péče vyhledáváme u spřátelených neziskových organizací, v budoucnu bychom však rády všechny tyto formy pomoci rády nabízely samy. To je asi největší výzva, která teď před námi stojí.
Eva Vele (29 let) 
|
Motivuje vás v něčem práce s lidmi v tíživé situaci? Nebo to vnímáte spíš jako službu společnosti?
Eva: Myslím, že to jde ruku v ruce. Žijeme ve společnosti společně, a tak bychom si měli i společně pomáhat. Altruismus je přeci jen jedním ze základních pilířů lidskosti.
Uspěly jste v soutěži na podporu udržitelného podnikání SME EnterPRIZE. Co chystáte s firmou dál? Plánujete nějaké rozšíření nebo nový produkt?
Háta: Expanzi nyní neplánujeme, chceme se spíše zaměřit na vybudování sociální podpory pro naše zaměstnance, ale plánujeme několik nových produktů. V současné době například testujeme potisk ekologickými barvami, díky kterému bychom mohli rozšířit naši nabídku merche pro firmy. Aktuálně nabízíme vo.bal s logem na etiketě a potisk na tašce. Pokud by se ekologické barvy osvědčily, můžeme tisknout přímo na látku vo.balů.
Eva: V příštím roce bychom se chtěly více zaměřit na osvětu, co se týká komplexně udržitelného podnikání – tedy jak environmentálně, tak sociálně udržitelného. Připravujeme několik workshopů pro firmy a pro školy.
