Jaroslav Veverka pracuje v družstvu 27 let. Nejprve byl vedoucím střediska výroby vánočních ozdob, od roku 2009 je jeho předsedou. K této práci se jednašedesátiletý muž, který vystudoval Vysokou školu chemickotechnologickou v Pardubicích, dostal náhodou. Na vojenském cvičení se poznal s bývalým předsedou družstva, který tehdy hledal náhradu za nemocného kolegu. Od té doby dohlíží na českou sklářskou tradici.
Jak dlouho se vaše družstvo zabývá ruční výrobou vánočních ozdob?
Vánoční ozdoby vyrábíme v podstatě od založení družstva v roce 1951. Zpočátku se ozdoby dělaly v provozovně v Jakubčovicích, ve druhé polovině padesátých let se družstvo přestěhovalo do Opavy na Provaznickou ulici a pak do nového areálu na Sadové ulici, kde jsme dodnes.
Po revoluci byly mnohé sklárny, hlavně v Podkrkonoší, zprivatizovány. Vás to minulo?
Naše výhoda byla v tom, že celou dobu fungujeme jako výrobní družstvo, takže i v dobách socialismu jsme byli v soukromém vlastnictví a privatizace nás minula. Netýkaly se nás ani restituce.
Historie vánočních ozdob Počátek výroby skleněných vánočních ozdob se v České republice datuje zhruba do poloviny 19. století, kdy z Německa do českých domácností pronikla tradice zdobení stromků. V roce 1858 zasáhlo sever Alsaska sucho a vypadalo to, že nebude dostatek ovoce, konkrétně červených jablíček na ozdobení stromečků. Jistý sklář z Goetzenbrucku však dostal nápad a pokusil se vyfouknout několik koulí ze skla, aby nedostatek ovoce nahradil. Křehká novinka měla úspěch a vznikla tak tradice, která přetrvala staletí a přenesla se prakticky do většiny kultur po celém světě. |
Jak se vám podařilo výrobu udržet a s jakými problémy jste se po revoluci potýkali?
Výrobu jsme v družstvu udrželi hlavně díky orientaci na export. Počátkem devadesátých let u nás totiž zanikla většina velkoobchodů, takže odbyt v Česku byl minimální. Největší rozmach jsme zažili na začátku tohoto století. Po roce 2004 ale došlo kvůli narůstající konkurenci, růstu cen energií, materiálových vstupů a také posilování koruny ke snižování exportu. Tento pokles se postupně snažíme nahradit opět nabídkou tuzemským odběratelům.
Co všechno vyrábíte a kdo vám zajišťuje odbyt?
Naším jediným oborem výroby jsou v současnosti skleněné ručně vyráběné vánoční ozdoby. Máme prakticky celý sortiment ozdob, tedy koule o průměru čtyři až patnáct centimetrů, olivy, zvonky, špice, výrobky foukané do forem a volně foukané tvary. Všechny výrobky jsou ručně dekorované.
Kam všude vaše ozdoby putují?
K našim největším odběratelů v zahraničí patří USA, Německo, Rakousko, Holandsko, Itálie a Francie. Většinou se jedná o obchodní domy a zahradní centra. Na export jde přibližně padesát až sedmdesát procent naší výroby.
V čem je vaše výroba odlišná od ostatních běžně dostupných ozdob?
V naší výrobě stále udržujeme tradiční postupy. Ozdoby foukáme ústy po zahřátí nad kahanem, také dekorování probíhá ručně. Odlišit se od ostatních výrobků se snažíme neustálou obnovou dekorů. Každý rok vymýšlíme zhruba stovky nových vzorů. Maximálně vycházíme vstříc požadavkům našich zákazníků.
Můžete stručně popsat, jak se vánoční ozdoby vyrábějí?
Jako základní surovina jsou skleněné trubice různých průměrů, ze kterých ženy neboli foukačky vyfouknou požadovaný tvar a velikost vánoční ozdoby. Ve druhé fázi se musí vyfouknuté baňky zevnitř postříbřit pomocí roztoku dusičnanu stříbrného a redukčního roztoku. Aby došlo k chemické reakci, tedy vyredukování stříbra a postříbření, musí se vánoční ozdoby namáčet do padesát stupňů horké vody. Stříbro se pak usadí na vnitřních stěnách ozdob. Za směnu se nastříbří až tři a půl tisíce kusů.
Co potom?
Dále následuje máčení do barev různých odstínů v lakovém, matném, nebo porcelánovém provedení. Po namočení do barev je ženy ručně malují, nebo je potřou podle vzoru lepidlem a zasypou různobarevnými třpytkami. V konečné fázi se ozdobě uřízne stopka a nasadí se jí takzvaný klobouček, který slouží k zavěšení. Pak už se jen zabalí do krabic.
Základní surovinou jsou skleněné trubice různých průměrů, ze kterých ženy neboli foukačky vyfouknou požadovaný tvar a velikost vánoční ozdoby.
Kolik toho vaše zaměstnankyně za směnu stihnou?
Ze skleněných „tělíček“ každá pracovnice za směnu vyfoukne v průměru tisíc koulí. Když fouká špice, zvládne jich asi dvě stě padesát. Vyfouknout ozdobu není vůbec lehké.
Kolik zaměstnáváte lidí? Může tuto práci dělat každý, anebo jsou k tomu nutné například zdravé plíce či jiné fyzické vybavení?
V současné době zaměstnáváme přibližně třicet osob. Jedná se hlavně o ženy, výroba ozdob totiž vyžaduje trpělivost, preciznost a manuální zručnost. Výroba ozdob není fyzicky náročná, ale potřebuje cvik.
Jak dlouho trvá, než se noví zaměstnanci naučí pracovat kvalitně?
Než člověk získá potřebnou zručnost a rychlost při jednotlivých operacích, trvá to u malování minimálně rok a u foukání ještě déle. Noví zaměstnanci, kteří k nám nastoupí, jsou úplně z jiných oborů, takže je musíme zaučit, což trvá dlouhou dobu. Spotřebují materiál, energii, mzdy a odvody, ale výnosy z jejich činnosti nejsou žádné.
Co je v současnosti důležité, aby se drobným podnikatelům dařilo?
Aby bylo možné normálně podnikat, je potřeba přestat neustále měnit podnikatelské prostředí a zákony. Není možné, aby poctiví výrobci dopláceli na ty nepoctivé. Tím, že někteří podnikají nelegálně a obcházejí zákon, jsou trestáni i ti, kteří to dělají poctivě. Těmi tresty mám na mysli neustálé zatěžování dalšími a dalšími povinnostmi, hlavně legislativními. Přitom po celou dobu, co fungujeme, si na vše vyděláváme vlastní prací. A vydělané peníze dáváme také do dalšího rozvoje družstva.
„V naší výrobě stále udržujeme tradiční postupy. Ozdoby foukáme ústy po zahřátí nad kahanem, také dekorování probíhá ručně,“ říká předseda družstva Jaroslav Veverka.
Jaký je váš roční obrat? Pracujete celoročně, nebo sezonně?
Náš roční obrat je kolem 12 milionů korun, celá naše výroba funguje na základě objednávek zákazníků. Nevýhodou naší výroby je sezonnost, což v reálu vypadá tak, že na počátku roku je objednávek méně, v letních a podzimních měsících bychom naopak potřebovali dvojnásobek pracovníků.
Čeští skláři obecně bojují o přežití. V čem vidíte největší problém?
V současné době je to enormní nárůst minimální mzdy. Vzhledem k tomu, že ozdoby vyrábíme ručně, nejsou schopny naše pracovnice zvýšit svůj výkon, takže nárůst mzdy se promítá do ceny našich výrobků. Tu ale přestávají naši zahraniční odběratelé akceptovat. Naše zahraniční konkurence hlavně z Číny, která vyrábí ozdoby strojově a z plastů, tyto problémy nemá, a může tak nabízet své výrobky neustále levněji.
Chcete říct, že vaši zaměstnanci pracují za minimální mzdu?
Ano, pracují. Samozřejmě to ale nejsou všichni zaměstnanci. Za minimální mzdu pracují většinou noví zaměstnanci, kteří teprve získávají potřebnou zručnost.
Nedávno jste se zúčastnili mezinárodní výstavy EXPO 2015 v italském Miláně. S čím konkrétním jste se tam pochlubili?
Hlavním symbolem celé expozice byl Radegast jako bůh hojnosti a vládce živlů. Představili jsme dva druhy baněk. Jedny představovaly tři živly: oheň, vodu a vzduch, další byly výběrem z produkce, kterou dodáváme přímo do Itálie. Jednalo se o koule různých velikostí, zvonky, olivy a další tvary v červené a bordó barvě, zdobené zlatými třpytkami.
Co všechno byste pro zachování řemesla potřebovali?
Stabilní podnikatelské prostředí a snížení neustále narůstající byrokracie. Úplně nejdůležitější však je nejen pro nás, ale i pro všechny české výrobce to, aby všichni Češi podporovali české výrobce a kupovali jejich kvalitní výrobky, i když jsou dražší, a nebyla pro ně jediným kritériem cena bez ohledu na kvalitu.
Myslím si, že pokud nenastanou nějaké nepředvídatelné události, bude ale v Česku tradice výroby skleněných ozdob pokračovat. Nevím, jestli tady zůstane výroba zachována na stejné úrovni jako doposud, ale vzhledem k tomu, že českých zájemců o skleněné vánoční ozdoby přibývá, vidím situaci optimisticky.
