Pustil se výroby dveřních výplní, vsadil na další vývoj a postupně si otevřel cestu i do světa. Do podnikání zapojil také své dva syny. Stanislav je v rodinné firmě od roku 2010. „Chtěl jsem začít dělat něco smysluplného, v čem se můžu realizovat, ve firmě, jejíž směřování mohu ovlivnit,“ říká. Michal je ve firmě od roku 2011. „Přišlo mi přirozené začít pracovat v rodinné firmě a podílet se na jejím dalším rozvoji a směřování,“ dodává.
Jejich rodinná firma zaměstnává stabilně na 30 lidí a zaznamenává i v době koronavirové krize nárůst zakázek.
V Česku ve svém oboru patříte ke špičce, dveřní výplně z Kladna jsou známé i ve světě. Bylo těžké prorazit do zahraničí?
Nebylo to jednoduché, zvláště v Německu, protože na kvalitu našich výrobků byly vždy kladeny vysoké nároky a jelikož se nejednalo o německé respektive západoevropské výrobky, byly posuzovány ještě přísněji.
Určitou výhodou pro nás byla možnost dosáhnout nižších prodejních cen oproti konkurenci, což bylo tehdy dáno především nižší hladinou mezd v České republice.
Co bylo rozhodujícím klíčem k tomu, že dveřní výplně z Kladna mají tak dobrý kredit?
Vlastní vývoj výrobků má dvě stránky, a to technickou a designovou. Technický vývoj jsme od počátku považovali za zásadní, ačkoli nebyl úplně levný, vyplatil se.
Designový vývoj je ošidná věc, protože úspěšné designy jsou napodobovány napříč celým oborem, přinejmenším jsou motivací pro designy konkurenční. S určitým potěšením musím konstatovat, že také některé naše designy se staly pro konkurenci motivací.
Výroba ale prý byla občas ve stylu pokus omyl. Co tím podnikatel získá, když se pustí touto cestou?
S výjimkou úplných počátků v roce 1998, tedy ještě v rámci původní podoby firmy, jsme se vcelku úspěšně snažili systému pokus/omyl ve výrobě vyvarovat. Ovšem technický a především technologický vývoj je samozřejmě dost často veden systémem pokus/omyl, tady to dost dobře ani jinak nejde.
Některým úletům jsme se nevyhnuli, ale většinou byly dány „inovativností“ zaměstnanců ve výrobě. Ve výrobě totiž prakticky stoprocentně platí, že nastavený stereotyp, myšleno technologický, je blahodárný.
Kolik lidí je dnes ve vašem pracovním týmu a kolik z nich je po vašem boku od založení firmy?
Aktuálně je nás ve firmě plus minus 32, z toho od počátku nebo téměř od počátku je nás tu šest. Další tři takoví spolupracovníci již odešli v mezidobí do důchodu. Většina spolupracovníků je ve firmě skutečně dlouho.
Richard Obyt (1955)
|
Čím to je, že mnozí vaši zaměstnanci jsou firmě věrní?
Možná proto, že se k nim vedení chová slušně, drží slovo, firma se kontinuálně rozvíjí a zaměstnanci vidí ve firmě určitou jistotu a perspektivu.
Řada zakladatelů úspěšných firem často nenajde ve své rodině a mezi svými potomky pokračovatele. Vám se to podařilo.
Ano, podařilo se mi najít pokračovatele v obou synech. To, že starší má na starosti obchodní a marketingovou činnost, je dáno jeho celkovým nastavením a mentalitou, podobně jako výroba a technika vyhovuje spíše tomu mladšímu. Ale co já vím, není to dogma, třeba se po čase rozhodnou si pozice vyměnit.
Máte nastavená nějaká pravidla, aby spolupráce synů a otce v podnikání dobře fungovala?
Od určité doby se snažím nechat se od synů informovat a moc jim do práce nemluvit. Ne vždy se mi to daří (smích).
Řadu let jste pravidelně vystavovali své výrobky včetně novinek na veletrhu v Německu, pak přišel covid. Měla pandemie na vaši firmu negativní dopad?
Dočasně ano. Po určitém propadu na jaře 2020 se však zakázky vrátily do starých kolejí a dokonce došlo k nárůstu objemu zakázek, který trvá doposud.
Z pohledu účasti na veletrzích je situace mrzutá, protože veletrhy měly důležitou funkci v navazování a udržování kontaktů s našimi zákazníky jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Snad se v příštím roce bude situace s veletrhy a výstavami již stabilizovat.
Řada lidí se během pandemie pustila do rekonstrukce bydlení. Takže chápu dobře, že se to projevilo na obratu vaší firmy?
Nepochybně, zmíněný nárůst objemu zakázek je z významné části dán právě tímto faktorem. S našimi podnikatelskými plány však pandemie příliš nezamíchala, spíše možná urychlila některé plánované inovace.
Máte nějaká vlastní pravidla, kterými se snažíte sami sebe motivovat, aby vám otevírala cestu k novým zákazníkům?
V prvních zhruba patnácti letech existence firmy se investovalo především do jejího rozvoje a do technických inovací, které směřovaly jak k zefektivnění výroby, tak k ulehčení práce pro zaměstnance ve výrobě.
Snažíme se jít dopředu, být pokud možno technicky a technologicky na špici a hlavně pouštět z továrny takové výrobky, které bychom si sami bez obav dali k sobě domů. To je velmi užitečné kritérium.
Ruku v ruce s tím jde i marketingová činnost, kdy jsme v posledních několika letech investovali nemalé prostředky do katalogů, fotografií našich výrobků a webových stránek. I to nám pomohlo oslovit a získat nové zákazníky.
A co cena? Řada lidí dnes hledá tu nejvýhodnější. Jak vnímat cenu u vchodových dveří? Co je dobré brát do úvahy?
Za málo peněz málo muziky platí bez výhrad. Důležité je, nekoupit za hodně peněz té muziky málo. Vchodové dveře a tím pádem také dveřní výplně jsou nejvíce namáhaným pohyblivým prvkem ve fasádě domu a musí splňovat řadu požadavků na trvanlivost, pevnost, bezpečnost a podobně.
Oproti třeba oknům tomu v zásadě odpovídá i jejich vyšší cena. Neboli je důležité brát tuto skutečnost do úvahy a také jaké záruky výrobce dveří poskytuje a jakou má pověst.
Máte za sebou více než 20 let podnikatelských zkušeností, a to jak pozitivních, tak i negativních. Zažili jste období, když šlo do tuhého?
Rozhodně ano, a ne jednou.
Co v takovém momentě pomáhá, aby to podnikatel nevzdal?
Když věříte v to, co děláte a máte podporu rodiny i spolupracovníků. A také schopnost s určitým odstupem se podívat na vzniklou situaci. A rozhodně pomáhá mít alespoň trochu štěstí.
Jaké chyby by podle vás neměl podnikatel opakovat?
Pokud možno by člověk stejnou chybu neměl dělat více než jednou. Jenomže to se lehce řekne a často hůře provede.
Když se řekne „peníze“, co pro vás znamenají?
Krev firmy, krev ekonomiky. Umožňují také splnění některých snů a přání, ať už pracovních nebo soukromých.
