Mezi odměnou při ukončení pracovního poměru a odstupným je velký rozdíl. Odstupné je pojem specifikovaný v § 67 zákoníku práce. Náleží zaměstnanci v zákonem předvídaných případech; zákon stanoví také jeho minimální výši. Odstupné může být i vyšší, pokud to říká kolektivní smlouva, vnitřní předpis nebo třeba pracovní smlouva. Z odstupného se neodvádí povinné pojistné na zdravotní a sociální pojištění.
Termín odměna při ukončení pracovního poměru v současném zákoníku práce nenajdete. Využívá se zejména tehdy, chce-li zaměstnavatel odcházejícího zaměstnance odměnit za dosavadní spolupráci nebo ho motivovat k rychlému ukončení pracovního poměru dohodou. Na poskytnutou odměnu se osvobození od běžných odvodů nevztahuje.
Na správnou terminologii je nutné dbát už v době, kdy se odměna nebo odstupné sjednávají. Obě strany se tím vyvarují nejen případných chyb v odvodech, ale i odkladu výplaty podpory v nezaměstnanosti, nově zavedeného od 1. ledna 2011.
Kvůli odstupnému se odloží podpora
Platí, že je-li propouštěnému zaměstnanci vyplaceno odstupné, odchodné (u příslušníků bezpečnostních sborů) nebo odbytné (u vojáků), je jeho nárok na výplatu podpory v nezaměstnanosti odložen až do uplynutí doby, která odpovídá výši odstupného. Ta se určí podle příslušného násobku zaměstnancova průměrného měsíčního výdělku.
Je-li však propouštěnému zaměstnanci vyplacena odměna, odklad podpory se na něj nevztahuje. Podpora mu však na druhou stranu může být zkrácena na 45 procent průměrného čistého výdělku nebo vyměřovacího základu, protože ukončil pracovní poměr sám či dohodou bez vážného důvodu. Jen těžko by byla odměna vyplacena, kdyby dostal výpověď od zaměstnavatele. Každý by tedy měl zvážit obě varianty a zvolit tu výhodnější.
Lze si odstupné domluvit?
Základní mantinely pro sjednávání odstupného či odměny stanoví zákoník práce. Ten současný přinesl větší volnost. Na otázku, zda se zaměstnavatel a zaměstnanec mohou dohodnout, že pracovník obdrží odstupné i v jiných než zákonem předvídaných případech, však není jednoznačná odpověď.
Zatímco předchozí zákoník práce možnost sjednat si odstupné, ze kterého by se nemuselo odvádět povinné pojistné, z jiných než zákonem stanovených důvodů jednoznačně nedovoloval, při interpretaci současného zákoníku práce se odborníci rozdělili na dva tábory. Přikláním se ke konzervativnímu názoru, který zvláštní sjednání odstupného nepřipouští. Jednoznačné řešení však přinese až judikatura.
Kdy si tedy mohou být zaměstnavatel i zaměstnanec jisti, že jde o odstupné, ze kterého se povinné odvody neplatí, na něž se vztahuje odklad výplaty podpory v nezaměstnanosti, a částku nelze sjednat jako odměnu? V případě ukončení pracovního poměru z organizačních důvodů nebo ze zdravotních příčin a při okamžitém zrušení pracovního poměru zaměstnancem.
Výpověď z organizačních důvodů
Zaměstnanec, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí od zaměstnavatele ze zákonem stanovených důvodů uvedených v § 52 nebo dohodou ze stejných důvodů, náleží odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. To nastává, když se zaměstnavatel nebo jeho část ruší či přemisťuje. Nebo když se zaměstnanec stane nadbytečným.
Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem
Málokdo ví, že zaměstnanec, který neobdržel od zaměstnavatele mzdu, náhradu mzdy či jejich část do 15 dnů po termínu splatnosti, může okamžitě zrušit svůj pracovní poměr. Pak mu kromě dlužné mzdy náleží i odstupné ve výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku.
Na ně má nárok i zaměstnanec, který okamžitě zrušil pracovní poměr, protože podle lékařského posudku nemůže dále konat svou práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel mu neumožnil v době 15 dnů od předložení posudku výkon jiné, vhodnější práce.
Může se hoditDali jste nebo dostáváte výpověď? Pokud potřebujete poradit jak na to, nevíte si rady a nevíte na co si dát pozor, poraďte se v naší poradně. |
Odstupné u výpovědi ze zdravotních důvodů
Zaměstnanci, se kterým je ukončen pracovní poměr výpovědí ze strany zaměstnavatele či dohodou, protože podle lékařského posudku nesmí vykonávat svou dosavadní práci pro pracovní úraz nebo nemoc z povolání či pro dosažení maximální přípustné expozice, náleží odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku.
