Slavní režiséři si ho najímají, aby jim ozdobil film dokonale zahranou akční scénou. Hollywoodští herci mu leckdy vděčili za to, že je v nebezpečné scéně zastoupil jako dublér. Nebo jim Leoš Stránský ručí za to, že když už si na akčnější výstup troufnou sami, tak přežijí bez újmy, protože to s nimi předtím trpělivě nacvičí.
„Už jsem spolupracoval skoro se všemi hvězdami. A protože se ty největší filmy točí i tři čtvrtě roku v kuse a já jsem s těmi lidmi v každodenním kontaktu, často o nich vím úplně všechno. Nedostupnost a hvězdnost z nich většinou uměle vytváří jejich okolí - producenti a asistenti,“ říká Leoš Stránský.
Například s Tomem Hanksem se seznámil na natáčení filmu Zachraňte vojína Ryana. „Úplně fantastický člověk. Malá historka: polední pauza, čekáme ve frontě na oběd, do toho přijde Hanks a všichni jeho asistenti ho cpou dopředu. Hanks se ale zastaví a říká: Ne, já si stoupnu tady za kluky, oni potřebujou taky jíst, dělají ten film stejně jako já. Takže stojíte ve frontě s Hanksem, který bere miliony dolarů, zatímco vy sebou jenom blbě mlátíte o zem, ale on k vám má uznání a bere vás všechny jako rovnocenné parťáky.“
Leoš Stránský
|
Nedávno se po dvaceti letech potkali znova - na natáčení Inferna. „Připravoval jsem s ním závěrečnou scénu, kdy bojuje pod vodou. Už je starší, mohl by být náladovější, ale nic takového. Přišel a říká: Ahoj, Leoši, já nejsem žádný bojovník. Řekni mi, co mám dělat, aby to dobře vypadalo, a já tě absolutně poslechnu. Takového herce má koordinátor kaskadérů upřímně rád.“
Rozená matka Angelina
A hned si vybaví další příjemný zážitek. „Meryl Streepová. To je vedle Jeana Paula Belmonda jediná star, se kterou bych chtěl mít společnou fotku, kdyby nám to nezakazovala etiketa naší branže.“
Potkali se na pár hodin na natáčení filmu Božská Florence při přípravě scény v divadle, kdy se Streepová jako Múza vznáší nad jevištěm. Režisér i štáb měli obavy, jak to zvládne, vždyť už jí je přes šedesát.
„První zkouška měla být v neděli v půl deváté ráno. Když jsem přicházel, říkal jsem si, v kolik asi dorazí, v deset? Ve dvanáct? Za deset minut půl deváté už tam byla nastoupená. Všechny nás pozdravila, všem podala ruku, okamžitě si zapamatovala jména a říká: Kdo to bude zajišťovat? Kdo mě bude tahat nahoru? A co mám udělat? Přiznala, že se hrozně bojí, ale že nám bude důvěřovat. Hodinu a půl visela v postroji, který tlačí a bolí, ale ani jednou si nepostěžovala, pořád pozitivně naladěná, na rozdíl od jiných, mladších a fyzicky zdatnějších herců.“
Stránského nadchla Streepová i tím, jak si po zkoušce nechala svolat režiséra a producenta. „Řekla jim: Až se to bude za čtrnáct dní točit, věřím, že u toho budou tady Leoš, Honza a Grant, tak se jen ujistěte, že budou mít čas. Chci to natáčet jen s nimi, protože jim věřím. Na to, jak na nás spoléhala, jsem byl celkem hrdý.“
Všichni herci ale nejsou úžasňáci. A Leoš Stránský se nebojí jmenovat.
„Třeba Bruce Willis, se kterým jsem dělal jednu ze Smrtonosných pastí. Ten nechtěl dělat nic, jen řekl, ať za něj všechno dělají dubléři, kterých tam měl šest. Na plac chodil otrávený, a když jsme za něj dělali nějakou kaskadérskou akci, odešel s nezájmem do svého karavanu a na konci natáčení nám nepřišel ani poděkovat, že díky nám bude v kině působit jako hrdina.“
A teď k těm legendárním večeřím s Angelinou Jolie. „Neříkám, že se potkáváme pořád, ale jednou za půl roku, za rok se sejdeme a pobavíme u jídla. Ale když spolu točíme, jako naposledy před pěti lety, jsme zase v každodenním kontaktu.“
I když ne vždy jsou to klidné chvíle. „Jednou jsme si šli takhle sednout na chvíli na večeři v Thajsku, a to bylo opravdu nepříjemné: do pěti minut na nás všichni zírali, do deseti minut u ní stála fronta lidí se žádostí o podpis, takže jsme měnili restaurace co půlhodinu. Když si vás sem tam někdo všimne, tak to potěší, ale její život bych si dlouhodobě vyzkoušet nechtěl,“ říká Leoš.
Znají se od konce devadesátých let, kdy se potkali při natáčení Lary Croft: Tomb Raider. „Už tenkrát mluvila o tom, že chce mít brzy velkou rodinu s hodně dětmi. Ostatní na ni koukali, co blázníš, máš celou kariéru před sebou. Ale ona si za tím stála: Já jsem povahou rozená matka, cítím to tak. A opravdu jí to tak v životě vyšlo.“
Jaká ještě je? „Bohužel poznamenaná tím, že jí nikdo od samotného začátku její kariéry neřekne ne, takovou má u filmu moc. V tom má i velkou nevýhodu, že jí lidi kolem ní neříkají pravdu. Je svým způsobem odtržená od života normálních lidí. Je pro ni těžké zjistit, kdo je kamarád, protože jejím kamarádem chce být každý, aby si ukousl trochu z té její slávy a přiživil se na ní.“
Z tvůrců nejuznaleji Leoš Stránský mluví o režisérovi Martinu Campbellovi, režisérovi bondovek Zlaté oko nebo Casino Royale. „Pracovali jsme spolu asi šest měsíců i na Vertical Limit. Zaujalo mě, jak s námi natáčení prožíval. Třeba když jsem visel zavěšený pod vrtulníkem, trnul za monitorem strachy a nakláněl se při sledování scény stejně jak ten vrtulník. I on umí poděkovat, když se pro jeho film vydáte.“
Čtěte ve čtvrtek
Ve vydání 28. prosince čtěte rozhovor s Karlem Kovářem, o němž se říká, že je nejchytřejší z českých youtuberů a má z nich největší vliv.
Když pak společně i s Angelinou Jolie natáčeli film Hranice zlomu, Campbell svěřil Stránskému dokonce post režiséra II. štábu při natáčení některých kaskadérských scén.
Upíří život na Titaniku
A jak se stát jedním z nejžádanějších hollywoodských kaskadérů? Chci jednoduchý recept, ale Leoš Stránský se neubrání úsměvu. „To je strašně složité. Samozřejmě musíte mít pohybové nadání, aspoň trochu hereckých schopností, obrovské štěstí a obětovat tomu v podstatě všechno. Podívejte se na mě, jak jsem dopadl. Rozvedený, žiju sám v Londýně, většinu času trávím v práci, kde jsem od rána do večera, dvanáct až šestnáct hodin denně, kolikrát i o víkendech. Když točíme, věnuju tomu veškerou energii. Vlastně skoro nemám soukromý život. Domů do Kladna se dostanu na pár dní na jaře, pak na týden v létě a na Vánoce.“
Kdyby nedělal, co ho baví, byl by nešťastný, ale zároveň kvůli tomu ztratil rodinné zázemí. „Pořád jsem doufal, že i na dálku rodinu udržím, ale nevyšlo mi to,“ přizná sebekriticky, přičemž ho vzápětí napadne příměr s vrcholovými sportovci. „Dokud nás u filmu chtějí, musíme dělat, v podstatě se nedá říct ne, protože za vámi stojí zástup dalších padesáti lidí, kteří vás okamžitě nahradí.“
Ve své branži už dosáhl nejvyšší profesní mety - dělá teď koordinátora kaskadérů, což znamená, že osobně už nebezpečné akce před kamerou neprovádí, nýbrž vede tým kaskadérů, který si poskládá podle finančních možností produkce.
Podle národnosti si nevybírá, výhradně podle schopností, takže když potřebuje sehnat třeba padesát kaskadérů, volá kolegům i do Litvy nebo do Bulharska. Teď zrovna se svým týmem trénuje pro chystaný film Fantastická zvířata II, takže se potkává například i s Johnnym Deppem.
„Dva měsíce denně zkoušíme, všechno si natáčím, pak přijdu v noci domů, sestříhám si to a v klidu se na všechno znovu podívám a zjistím, kde jsou chyby. Další den přijdu do práce, kde mám patnáct lidí, a řeknu: Koukl jsem na to - tohle vypadá dobře a tohle pojďme dneska secvičit jinak. Den co den.“
K filmu se Stránský dostal těsně před převratem v roce 1989, ještě jako student gymnastiky na FTVS. Ve filmové databázi IMDB.com je ale jeho jméno poprvé uvedeno až u komedie Černí baroni. Že by ta známá scéna, kdy se pétépáci servou v nepomucké hospodě? „Ano, tam někde se mihnu.“
Čtěte také |
Souběžně s tím tehdy přejížděl na natáčení velkofilmu Stalingrad. A pak měla Stránského kaskadérská parta velkou kliku: všiml si jich koordinátor Simon Crane a dal jim šanci při natáčení seriálu Mladý Indiana Jones. „Tři roky nato nám zavolal a řekl, že bude dělat pro Američany velkofilm Titanic, ať přijedeme do Mexika v deseti lidech.“
Stránský měl výhodu, že uměl ze skupiny nejlíp anglicky, a tak se stal neformálním šéfem party a zároveň překladatelem mezi českými kolegy a štábem. „Tam si mě Simon Crane oblíbil, ze zhruba stovky kaskadérů jsem se dostal do jeho užšího týmu o šesti až osmi lidech, a tak začala naše spolupráce, která trvá v podstatě dodneška, kdy už Crane mezitím povýšil na režiséra II. štábu.“
Zdržme se ještě u Titaniku. Co se mu vybaví, když si na natáčení vzpomene?
„Většina filmu se točila za tmy, protože příběh to tak vyžadoval. Režisér Cameron byl puntičkář, natáčení se kvůli tomu protahovalo, prodražovalo, takže producenti rozhodli, že posledních šest týdnů se bude dělat nonstop, i o víkendech. Nastoupili jsme ve čtyři odpoledne, pak čtrnáctihodinová směna v neoprenu a v osm ráno jsme se šli vyspat do hotelu. Připadali jsme si jako upíři.“
Když se po Titaniku vrátil domů, za tři měsíce mu koordinátor Crane zavolal znovu: Přijeď, s režisérem Spielbergem chystáme film Zachraňte vojína Ryana. „Což je projekt, na který jsem dodnes nejvíc hrdý.“ Nejen proto, že si zahrál odstřelovače ve slavné scéně, kde zasáhne Vina Diesela. Jak se k tomu dostal?
„Na Ryanovi už mi svěřovali všechny velké akce. Kdykoliv tam někdo hoří, tak jsem to skoro vždycky já. A když přišla tahle scéna s odstřelovačem a vymýšlelo se, kdo to bude dělat, koordinátor ukázal na mě. Spielbergovi jsem se líbil, protože jsem vypadal jako Němec.“
Nejslavnější český pošťák
I u českého filmu má jeden životní profesní zářez, byť v době natáčení si absolutně nepřipouštěl, že by se mohl podílet na vzniku nějaké legendy.
„Byl jsem na pár dní v Čechách, najednou telefon z produkce: Hele, Leoši, nemohl bys zítra přijet na plac? Potřebovali bychom natočit něco menšího do nějakého nového filmu. Tak jsme tam s kámošem přijeli a režisér Jan Hřebejk nám vysvětluje: Potřebujeme, aby jeden z vás spadl z motorky do křoví a druhý potom do vody, tak si střihněte, kdo půjde na co.“
Stránský si s kolegou střihl a prohrál, takže musel v pošťácké uniformě padat do vody. Hotovo, díky, tady je honorář, na shledanou. Stránský na tuhle epizodu brzy zapomněl.
„Asi rok poté jsem přijel na skok domů a známí mi říkali, jestli jsem už viděl ten perfektní film Pelíšky, že mě tam poznali. Tak jsem se taky vypravil do kina.“ I na tenhle filmový zážitek je velmi hrdý. „Zvlášť mě to těší jako vlastence. Na českých filmech bych dělal strašně rád. I zadarmo,“ podotkne. „Ale bohužel nemám čas. Nemůžu Angličanům nebo Američanům říct ne, jinak bych z té hollywoodské ligy okamžitě vypadl.“
Na druhou stranu řekl “ne“ mockrát a producenti i režiséři se mu podřídili. To když jim rozmluvil nějakou plánovanou akční scénu, že by byla příliš riskantní.
„Na filmech, které posledních pět let v Anglii dělám, mám jako koordinátor poslední slovo. Ale do zásadního sporu jsem se nikdy nedostal, protože režiséři respektují, že kaskadérské práci rozumím víc než oni. Nikdy bych nešel do rizika, kde je to padesát na padesát. Kývnu jen v případě, že mám víc než pětadevadesátiprocentní jistotu, že to kaskadér přežije ve zdraví. A myslím, že i za tohle si mě ty produkce váží.“ Vypointuje to bonmotem: „My jsme kaskadéři, ne hazardéři.“
Ani navzdory explozivnímu průniku počítačové animace do filmové výroby se o osud kaskadérské profese zatím nebojí. „Rozhodně mě osobně se nahrazení kaskadérů počítačovou animací dotýkat nebude. Ještě spoustu let budou kaskadéři levnější a vizuálně dokonalejší než sebelepší animace počítačem.“
Ačkoliv... Před dvěma měsíci se Leoš Stránský na dotáčkách filmu Ligy spravedlnosti osobně přesvědčil, že už počítač dokáže nahradit i skutečnou hereckou hvězdu. „Jedna z hlavních hereček na tu dotáčku odmítla přijet. A protože štáb potřeboval přetočit i několik scén, kde tahle herečka mluví, najali za ni dublérky a její obličej pak budou počítačově kompletně nahrazovat. A já se vsadím, že ve filmu nepoznáte, kde její tvář vyměnili.“
Z toho pak vyvodí zajímavou úvahu: „Možná přijde doba, kdy produkce zaplatí herci honorář, odehraje to za něj někdo jiný a oni mu pak jen počítačově vymění obličej.“
