Podle Českého statistického úřadu a Eurostatu vydělávají ženy o pětinu méně než muži. Nerovné odměňování má řadu příčin. Trh práce je rozdělený na mužské a ženské obory, ženy chybějí v rozhodovacích pozicích, obtížně slaďují rodinný a pracovní život. A jsou tu ještě společenské tradice a stereotypy. Detailněji problém rozebírají personalisté - Tomáš Surka z McRoy a Markéta Švedová z Recruit CZ.
1. problém Ženské obory a pozice
Tomáš Surka: Ženy častěji pracují v oborech a na pozicích, které jsou méně placené. Jedná se o pokladní, úklidové práce, zaměstnankyně ve službách a dále také o některé profese ve zdravotnictví a tradičně ve školství.
„Máme i kandidátky, které s dvěma dětmi zůstávají na mateřské a rodičovské dovolené více než pět let. Návraty do reality jsou pak hodně náročné,“ říká headhunterka Markéta Švedová z Recruit CZ.  |
Markéta Švedová: „Spolupracujeme s klienty z různých oborů jako je například výroba, maloobchod, farmacie či služby, ale tam velké platové rozdíly na nižších pozicích mezi ženami a muži nevnímáme. Tam jsou mzdy většinou dány tabulkově, stejně jako třeba ve státní správě.
Kde však vnímám rozdíly ve mzdách, je u pozic středního managementu a výše. Zde je to často způsobené odchodem ženy na mateřskou dovolenou a její platovou stagnací až do momentu jejího návratu.
2. problém Ženy mají nízké sebevědomí
Tomáš Surka: Firmy se často řídí svými tabulkami pro odměňování na určitých pozicích. Avšak stále častěji nepracují s pevnou sazbou pro danou pozici, ale s rozpětím, které může být překvapivě velké.
„Povinné zveřejňování průměrných platů je podle mě absolutně nepřijatelný zásah do mzdové politiky společnosti, ale také do soukromí zaměstnanců,“ říká Tomáš Surka z McRoy.  |
Když se pak uchazečů o práci ve firmě zeptají, jakou si představují odměnu, ženy si často říkají o výrazně nižší plat než muži. Vyplatí se proto, když si uchazečka před pohovorem zjistí obvyklou odměnu na dané pozici a v lokalitě, a přijde tak na pohovor připravená a se sebevědomou představou o platu.
Markéta Švedová: Kandidátů se při pohovoru vždy ptáme na jejich platová očekávání. Ta jsou téměř ekvivalentní mezi ženami a muži absolventy a juniory. Asertivita a sebejistota nechybí ani jedné straně. Postupem věku obou skupin se ale rozdíly projevují. Muži většinou kariérně stoupají rychleji a s tím i jejich platy. Ženy častěji pozičně stagnují, platy jim zůstávají po léta stejné, mění i zaměstnavatele méně často, a tak impulzů pro platový nárůst mají mnohem méně. Při pohovorech jsou při otázce platu méně sebevědomé. Většinou ani netáhnou rodinný rozpočet, ale spíš, jak samy říkají, přispívají do rodinné kasy, a tím nejsou pod tlakem si o vyšší plat říct.
3. problém Chybějící manažerky
Tomáš Surka: Vedoucí pracovníci firem mají samozřejmě mzdy vyšší. Do těchto pater se ale ženy často tolik nehrnou, například kvůli péči o rodinu. Vědí, že by na ně byly tyto pozice velmi časově náročné.
Markéta Švedová: Neřekla bych, že se ženy na vyšší manažerská místa nehrnou. Realita je taková, že těchto míst je mnohem méně, jsou obsazená a pokud se uvolní, tak zaměstnavatelé zatím stále neoficiálně upřednostňují při výběrových řízeních na některá místa muže. A to právě kvůli péči o rodinu a časové flexibilitě, kterou ženy s dětmi požadují.
4. problém Kariérní pauzy
Tomáš Surka: Česká republika má jednu z nejdelších zákonných mateřských a rodičovských dovolených. Maminky zapomínají, že je i při tříleté pracovní pauze vhodné zůstat v kontaktu se svým oborem a zaměstnavatelem. Po návratu do práce soupeří s mladšími, sebevědomějšími a agresivnějšími kolegy. A jejich pozice znamená i nižší platové zařazení.
Markéta Švedová: Ano, je to tak. Máme i kandidátky, které s dvěma a více dětmi zůstávají na mateřské a rodičovské dovolené více než pět let. Návraty do reality jsou náročné. Dnešní digitální doba je velmi rychlá, změny a novinky zasahují často i do administrativy, do účetnictví, znalost cizích jazyků nepoužíváním se také snižuje. Ženy pak své nároky snižují a nastupují na jiné pozice, jen aby práci měly.
5. problém Veřejné platy ani kvóty nepomohou
Tomáš Surka: Někdo si myslí, že smazání rozdílů mezi odměnami mužů a žen by mohlo přinést povinné zveřejňování výše platů ve firmách a úřadech nebo zavedení povinných kvót rovnoměrného zaměstnávání mužů a žen na určitých pozicích.
DANĚ 2017Průvodce formulářem daňového přiznání a tipy jak ušetřit: SPECIÁL NA TÉMA DANĚ Jak správně vyplnit daňové přiznání a kde zjistit, jaká daňová zvýhodnění můžete uplatnit? VYPLNIT FORMULÁŘ ON-LINE |
Podle mě povede povinné zveřejňování průměrných platů například k tomu, že se celá výrobní firma dozví, kolik berou jejich kolegové z kanceláří. A to je absolutně nepřijatelný zásah do mzdové politiky společnosti, ale také do soukromí zaměstnanců.
Ani genderové kvóty nejsou zárukou spravedlnosti. Naopak. Důsledek takového nařízení může být spíše opačný. Pozitivní diskriminace vždy nechává stín pochybností na úspěchu toho, kdo je takto diskriminován. Pohlaví by zkrátka při výběru pracovníků nemělo hrát roli.
Markéta Švedová: Zveřejňování platů a povinné genderové kvóty jsou naprostý diktát v naší společnosti. Podobná opatření by narušila podnikatelské prostředí, svobodnou volbu jak zaměstnavatele tak i zaměstnance, včetně jejich soukromí a konkurenčních výhod. Trochu bychom se vrátili do starých časů „předepsané rovnosti“.
