Přiznejme si, my Češi jsme spíše střádalové než investoři, a cokoli, co má alespoň na oko pevný výnos, je pro řadu z nás přitažlivé. Už si neuvědomujeme, že garance pevného výnosu je silná přesně tak, jak finančně silný je její poskytovatel. Je-li tedy emitentem dluhopisů společnost generující kontinuální ztrátu bez jakýchkoli cennějších aktiv a neposkytující adekvátní další zajištění, je síla jejího slibu dostát svým závazkům minimálně diskutabilní.
Chcete výhodně investovat. Porovnejte si nabídky na trhu. |
Není tedy příliš divu, že si korporátní dluhopisy poslední dobou berou na paškál některá média, která často právem upozorňují na některé smutné příběhy, kdy majitelé některých emisí přišli nebo brzy přijdou o své investované peníze. Jaké dluhopisy vlastně lze veřejně nabízet a za jakých podmínek?
Prospekt není zárukou bezpečné investice
Klíčové slovo v tomto ohledu je tzv. prospekt. Několik desítek stran objemný dokument s pevně v legislativě stanovenou strukturou obsahuje kromě jiného především informace o ekonomické situaci emitenta, emisních podmínkách konkrétního dluhopisu a upozornění na rizika.
Lukáš Vácha
|
Prospekt musí emitent dluhopisu nechat schválit u České národní banky a v případě, že jsou obligace veřejně nabízeny, musí být i adekvátním způsobem zveřejněn. Schvalovací řízení trvá obvykle několik týdnů a jeho úspěšné završení znamená, že dokument splnil všechny legislativní náležitosti. V žádném případě však samo o sobě investorům neříká nic o bezpečnosti daného titulu.
Zda daná obligace vyhovuje investičním preferencím, si musí každý investor vyhodnotit sám na základě právě informací z prospektu. Schválení prospektu znamená pouze prostý fakt, že materiál obsahuje všechny informace předepsané legislativou a je nutnou (až určité výjimky) podmínkou, aby obligace mohly být veřejně nabízeny. Na tomto místě řada investorů chybuje, když se velmi mylně domnívá, že schválení prospektu je zárukou bezpečné investice, protože ji posoudila ČNB. Za tento omyl pak řada investorů zaplatí svými penězi.
Některé dluhopisy nemusí mít prospekt
Těžký je úděl dluhopisového investora, uvážíme-li navíc fakt, že ne všechny veřejně nabízené obligace musí mít zveřejněný prospekt, který, když už nic jiného, je aspoň zárukou toho, že uvědomělý potenciální kupec si v něm má možnost pro své investiční rozhodnutí důležité informace nastudovat. Existuje totiž několik výjimek, kdy veřejně nabízená emise obligací prospekt mít nemusí.
Asi nejdiskutabilnější z nich je velikost emise do ekvivalentu jeden milion eur, tedy aktuálně necelých 26 milionů korun, které mít prospekt k veřejné nabídce schválený nemusí a i přesto mohou být veřejně nabízeny. Toho hojně využívá mnoho dluhopisových serverů, tzv. tržišť, které vesele nabízejí „mini emise“ bez řady klíčových informací. Potenciální kupec si tady takovou obligaci nemůže rozumně vyhodnotit, ani kdyby chtěl a disponoval by k tomu patřičnou odbornou kapacitou.
Nutno ale podotknout, že ne všechny „mini emise“ obligací trpí tímto informačním nešvarem, nicméně výjimek není mnoho. Zájemcům lačnícím po pevném výnosu tak silně doporučuji, aby se obligacím bez náležitého informačního balíčku vyhnuli jako čert kříži. Rozumný investor by totiž neměl investovat do něčeho, o čem nemá téměř žádné informace nebo mu to nenabízí pro něj důvěryhodný subjekt nebo zprostředkovatel.
Na danou situaci se snaží reagovat i zákonodárce a regulátor. V oblasti edukace a posilování finanční gramotnosti může začínajícím i pokročilým dluhopisovým investorů poskytnout velmi rozumné vodítko Scorecard korporátních dluhopisů, aktuálně připravovaný ministerstvem financí, který bude investory provádět důležitými parametry dluhopisových emisí a jejich vyhodnocením.
Regulace versus edukace
Objevují se však i hlasy volající po přísnější regulaci nabízení a investování do dluhopisů. První vlaštovkou je výkladové stanovisko ČNB, které naznačuje, jak se bude ČNB dívat na povinnost tzv. odborné péče ze strany investičních společností, investičních manažerů a obchodníků s cennými papíry při nabízení investic a vlastním investování do korporátních dluhopisů.
Materiál však cílí výhradně na regulované subjekty a snaží se regulovat už jednou regulované a investory nejvíce ohrožující způsoby nabízení dluhopisů mimo regulovaný finanční sektor neřeší. Na zlepšení transparentnosti domácího trhu s korporátními dluhopisy tak bude mít velmi limitovaný dopad.
Domnívám se, že intenzivnější regulace není tou nejefektivnější cestou. Tou je podle mého názoru edukace a postupné budování investiční gramotnosti i zkušeností domácího investičního publika. Jak už to v některých oblastech bývá, některé zkušenosti jsou jen obtížně přenositelné a člověk si je musí zažít na vlastní kůži nebo je mít alespoň tak zvaně z první ruky. Pár menších průšvihů na dluhopisovém trhu tak může celkové povědomí investorů o rizicích a příležitostech, které dluhopisy nabízejí, posílit a být tím správným vodítkem pro naše budoucí investiční rozhodnutí.
