Čekal jsem nějakou inteligentní diskusi, namísto toho si tu většina diskutérů honí ego...

Škoda...

Ještě že nejsem nadprůměrně inteligentní, to bych si musel po přečtení článku jít hodit mašli.

Nejsem inteligentní, proto výše uvedené problémy nemám.

Autor si to vycucal z prstu.

Je to pravda do posledního písmenka!

Problém chytrých lidí je život, ve kterém si musí zábavu - odpočinek ducha - vytvořit sami pro sebe. Toho, co baví nechytré kolem nich, se spíš štítí.

Takže i v tom volném čase je čeká samota, i když alespoň bez přítomnosti těch, no, ostatních.

Naplno se ztotožňuji s bodem 7.

A přidávám bod 9: téměř nulová očekávání na své okolí. A z toho plynoucí tendence omlouvat veškerá selhání (například spolupracovníků a kolegů) tím, že "oni za to přece nemohou".

Hmm, patrně jsem tedy inteligentní, protože na mě sedí snad všechno... To je při pondělku celkm příjemné zjištění .

Patrně nejste: (A ⇒ B) ≠ (B ⇒ A)

Osobně se v tom v jistých bodech vidím, hlavně v profesní náplni. Mám IQ 150 a pracuji na designu a implementaci složitých technických řešení v IT. Často je opravdu velmi únavné vysvětlovat X hodin skupině lidí / kolegů na nejrůznějších přirovnáních a příkladech, proč je například můj odhad pracnosti daného úkolu takový, jaký je (případně proč chci, aby se něco udělalo tak, jak navrhuju). Obzvlášť, když to má prakticky vždy stejný průběh a jejich názor se v průběhu těch hodin mění od "To sis vycucal z prstu", přes "Hmm, na tom něco je" až k finálnímu "On má fakt pravdu" .

Není to sice depresivní, ani to není pocit zmaru... ale když pak jdu domů s X hodinovým zpožděním, tak si říkám... kdybych "držel ústa a nesnažil se to prosadit", mohl jsem být už dávno doma .

Jdete domů s X hodinovým zpožděním? Proč už nepracujete jinde?

Tak hlavně je to nesmysl. Inteligence je různá - sociální, emoční atp. Tzv. třeba člověk, který moc ve škole neprospívá, může mít vysokou emoční inteligenci atp. Nedá se to dávat do jedné latě.

Kdyz se mluvi o inteligenci bez privlasku, pak IMHO jde o inteligenci vazanou na IQ.

Jako člověk s IQ 160 se nevidím ani v jednom z uvedených bodů.

Ono je to otázkou nastavení. Nesnažím se měnit věci, které změnit nemohu. Nesnažím se něco vysvětlovat někomu, kdo o to nejen nestojí, ale ani není v jeho možnostech to pochopit. Rozhodně mi z toho ale nepramení žádná deprese, nebo pocit zmaru. Spíš vždy přemýšlím, jak toho člověka využít jinak. On takový správně motivovaný, ne příliš inteligentní člověk, bude klidně s nadšením vykonávat činnost, ke které byste toho inteligentnějšího nepřesvědčili.

Opravdu inteligentní člověk se totiž přizpůsobí i prostředí, které je plné méně inteligentních lidí. S hlupákem se totiž nemá cenu hádat. Během hovoru vás totiž takový člověk stáhne na svou úroveň a potom vás umláti zkušenostmi

Jestli těch 160 nebude moc. Já při 137 tam některé znaky vidím. Dokonce mi i vadí.