U Ústavního soudu našel zastání otec, který se domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Opavě. Ten svěřil jeho nezletilého syna do výlučné péče matky, přičemž argumentoval tím, že je dítě (v té době byly synovi 3 roky) velmi útlého věku, a právě v tomto období potřebuje stabilní výchovné prostředí u do té doby dominantně pečujícího rodiče - matky.
Poměrně paradoxně přitom soud ponechal otci se synem široký styk, k němuž uvedl, že „chlapec je na pobyt u otce zvyklý a má k němu silný a pozitivní citový vztah“. Odvolací soud, na který se otec obrátil, se s výroky okresního soudu ztotožnil a rozsudek potvrdil.
Zabavení řidičáku je účinná páka na neplatiče výživného, říká prezident EK |
Otec tak neměl jinou možnost, něž se obrátit na Ústavní soud. Ten zrušil rozhodnutí okresního i krajského soudu a uvedl, že prvotními hledisky při rozhodování a volbě typu péče pro nezletilé dítě jsou otázka kompetence obou rodičů pečovat o dítě a dále vztah dítěte k oběma rodičům.
Pokud soudy dojdou k závěru, že je kompetence rodičů pečovat o dítě rovnocenná, nebo alespoň přibližná a dítě má dobrý vztah k oběma, měla by střídavá péče dostat zelenou.
Nová pravidla pro rozhodování
Ústavní soud již loni v květnu stanovil obecným soudům nová pravidla pro určení vhodného typu péče o děti, ta v sobě nesla jednoznačnou preferenci střídavé péče. Ačkoli názory na střídavou péči se u odborníků značně různí, po tomto zásahu můžeme pozorovat její o poznání četnější výskyt v rozvedených rodinách.
Letošní rozhodnutí jde ještě dál a soud ve svém novém nálezu zdůrazňuje, že pokud soudy střídavou péči odmítnou, musí věnovat zásadní pozornost popisu důvodů, proč tak učinily. Opačný postup nebude Ústavním soudem nadále tolerován.
Dítěti zemřela matka a otec měl jít do vazby, zastal se jich Ústavní soud |
Co to bude znamenat v praxi? Standardní a historicky aplikované argumenty proti střídavé péči bez dalšího odůvodnění neobstojí a nebudou tak překážkou pro stanovení střídavé péče.
Mezi ně se nejčastěji řadí například útlý věk dítěte, nedostatečná stabilita výchovného prostředí, neschopnost dítěte se přizpůsobit náročnému střídání mezi oběma rodiči, případně špatná komunikaci mezi rodiči, velká vzdálenost jejich bydlišť, různá pracovní vytíženost nebo dokonce odmítavý postoj psychologů.
Výlučná nebo asymetrická péče
Na striktní výlučnou péči matky s pravidelnými víkendy tatínků narazíme u nových rozhodnutí velmi zřídka.
Častěji si rodiče péči rozdělí tak, že matka pečuje o děti větší časový úsek (v rámci 14denního úseku například 8 nebo 9 dní) a otec pečuje o děti ve zbylém čase (tedy 6 nebo 5 dní). Tímto modelem je u mladších dětí zachována silná vazba na matku, ale otec funguje jako plnohodnotný rodič.
PORADNA: Otec neplatí výživné, nemáme ale žádnou dohodu. Jak to řešit? |
Tento rozsah péče lze nazvat výlučnou péčí s rozšířeným stykem, mnohem častěji se ale přistupuje k pojmenování tzv. asymetrická střídavá péče.
Proč? Především z psychologického hlediska a z hlediska celkového dopadu na rodinu je mezi výlučnou a střídavou péčí podstatný rozdíl. Stanovení střídavé péče, ať už je nastavena symetricky či asymetricky, znamená naprosto rovné postavení rodičů, naopak výlučná péče v sobě nese, že jeden z rodičů „je ten důležitější“ a ten druhý má „pouhý styk“ s dítětem.
Gabriela Donati Gabriela Donati
|
Slovy ústavního soudu: „Obecné soudy by měly volit model střídavé (byť i nestejnoměrné) péče, neboť jen tímto modelem je rodičům zajištěno jejich rovnocenné postavení bez pocitu většího (a menšího) „oprávnění“ k dítěti ze strany jednoho z rodičů.“
Ze symbolického i psychologického hlediska je tak velmi důležité, a to nejen pro rodiče samotné, ale právě pro jejich děti, aby střídavá péče nebyla vylučována tam, kde to není nutné.
V každém případě platí, že soudy by měly k rodinám přistupovat individuálně a velmi citlivě, protože ne na všechny fungují obecná kritéria a vzhledem k tomu, že se rozhoduje o tom nejcennějším – o dětech, je třeba rozhodovat v souladu s jejich nejlepšími zájmy.
Rodiče by pak měli mít na paměti, že je podstatné se shodnout na variantě, která bude nejenom vnitřní preferencí jednoho či druhého, ale bude především představovat takové řešení, které bude funkční, dlouhodobé a přispěje ke zklidnění emocí v rodině.
