V současnosti notář pouze navrhuje rozhodnutí o dědictví a předkládá je k soudu, který ho dědickým řízením pověřil. Doba mezi předložením návrhu o rozhodnutí dědictví a samotným rozhodnutím soudu může trvat i několik měsíců. Před rozhodnutím soudu je z pohledu dědiců jakýkoli "pohyb" s dědictvím znemožněn.
Novela by měla vést k posílení pozice notáře v celém procesu, který bude moci rozhodnutí o dědictví učinit sám a nečekat na souhlas soudu. Tím pádem dojde k podstatnému zkrácení celého dědického řízení a dědicové se dostanou mnohem dříve k majetku. Soud by měl nadále zůstat jako klíčový arbitr nad dědickým řízením, ale měl by do něj vstupovat pouze v případě stížností účastníků řízení nebo sporů mezi dědici. Samotné rozhodnutí by připadlo notářům.
Dědické řízení krok za krokem: notáře nezměníte
Aby se mohl majetek zesnulého rozdělit mezi dědice, musí být ukončeno dědické řízení. Podívejme se, jak takové dědické řízení v současnosti probíhá a na kolik pozůstalé vyjde.
Ohledací zprávu ohledně úmrtí člověka posílá na matriku obecního úřadu lékař. Samotná matrika si tuto informaci nemůže nechat pouze pro sebe, nýbrž vyrozumí příslušný soud nacházející se v obvodu bydliště zemřelého. Tento soud zastřešuje proces dědického řízení a pro jeho uskutečnění pověřuje notáře. Ten je ve své činnosti odpovědný právě soudu, který v konečném důsledku kontroluje a schvaluje jeho práci. Z důvodu zajištění nestrannosti dědického řízení nemohou dědicové příslušného notáře (vystupuje fakticky jako soudní komisař) měnit.
Zn.: Hledá se závěť
Zpravidla ještě před kontaktováním osoby vypravující pohřeb (v drtivé většině jde o jednoho z dědiců) bude notář pátrat po závěti zemřelého. Ta může být zanesena přímo v centrální evidenci závětí anebo pouze uložena u notáře (nikoli ve formě notářského zápisu). Existuje-li závěť, pak samozřejmě takový fakt výrazným způsobem ovlivní způsob dědění. Následně notář pozve všechny dědice na schůzku a zahájí něco jako předběžné šetření. Cílem tohoto šetření je zjistit okruh dědiců, stav majetku a případných závazků.
. Co je majetekZa majetek jsou považovány nejen peníze, ale zejména také nemovitosti, cenné papíry či movité věci. Notář musí všechny tyto složky majetku ocenit dle platných právních předpisů (znalecké posudky apod.) a provést takzvaný soupis majetku. Smyslem takového soupisu je vyčíslit hodnotu dědictví a případně ji ponížit o závazky zemřelého. |
Účastníci dědického řízení si musí bohužel zvyknout na fakt, že až do doby ukončení dědického řízení schváleného soudem nemohou s majetkem týkajícím se dědictví nijak nakládat. Je to logické s ohledem na dodržení práv ostatních dědiců. Bohužel velmi často jde o poměrně zdlouhavou záležitost (i celé měsíce), která mnoho dědiců rozčiluje.
Co se týče případné formy rozdělení majetku mezi dědice dle jejich podílů, tak notář bude směřovat vše k dohodě. Uvedu to na příkladě. Lze najít logiku v tom, aby dům v Plzni patřící do dědictví připadl synovi bydlícímu v Plzni spíše než synovi žijícímu v Ostravě. Samozřejmě musí dojít k adekvátnímu vyrovnání mezi dědici.
Odměna notáři dle notářského sazebníku, na jeho činnost si lze stěžovat u soudu
Asi nebude velkým překvapením, že za služby notáře se platí a jeho odměnu hradí dědicové. Jestliže je dědiců více, tak se o náklady na notáře dělí. Dělí se dle poměru svých čistých dědických podílů – tedy poměrově. Samozřejmě platí, že dědici s vyšším podílem platí více než dědici s podílem menším.
Vlastní výše odměny notáře závisí především na hodnotě dědictví rozdělovaného dědicům. Platí úměra, že čím vyšší dědictví, tím vyšší odměna notáři náleží. Na druhou stranu se nedá říct, že by s růstem hodnoty dědictví jednoznačně rostla i náročnost notářovy činnosti. Právě z tohoto důvodu klesá procentní sazba z hodnoty dědictví. Notářova odměna může dosáhnout maximálně 2 % z hodnoty dědictví, avšak s jeho hodnotou tato sazba nadále klesá.
