Zemře-li vám příbuzný - podnikatel, čeká vás daňové peklo

Velmi často se stává, že po zemřelém zůstanou nevyřízené daňové povinnosti. Jednoduše v důsledku smrti nedojde k podání jeho daňového přiznání nebo úhradě daně. Na co si jako dědicové musíte dát pozor a jaké lhůty můžete využít?

Z daňového hlediska jsou na tom nejhůř pozůstalí po OSVČ. | foto: Profimedia.cz

Stát nezapomíná na daně ani v případě úmrtí a vždy si vezme, co mu náleží. Nejhorší situací, která může dědice potkat, je úmrtí podnikatele (OSVČ). Ovšem ani úmrtí člověka, který není podnikatelem, nemusí být úplně bez daňových povinností.

Například zemřelý může být zrovna tento rok povinen podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob, protože v loňském roce nedodržel povinný časový termín mezi nákupem a prodejem cenných papírů. Podívejme se se na to, jak se k takovým situacím staví zákon a co musí dědicové udělat, aby se nedostali do problémů.

Základní lhůty pro podání přiznání jsou šest měsíců od úmrtí
Platí základní pravidlo, že v případě úmrtí činí lhůta pro podání daňového přiznání za zemřelého šest měsíců od úmrtí. Daňové přiznání by měl podat právní nástupce, což bývá někdo z dědiců. Nedohodnou-li se právní nástupci po zemřelém, kdo podá daňové přiznání, stanoví správce daně zmocněnce.

V praxi je samozřejmě nejlepší variantou z pohledu dědiců vzít iniciativu do svých rukou a navštívit správce daně, který měl na starosti daně zemřelého. To, ke kterým daním byl zemřelý zaregistrován a kde pravděpodobně mohla vzniknout po zemřelém daňová povinnost, lze určit poměrně jednoduše.

. Raději prozkoumejte zákon

Lhůta pro podání daňového přiznání po zemřelém poplatníkovi činí šest měsíců. Bohužel zde je uvedena pouze obecná lhůta a toto pravidlo platí pouze v případě, že speciální zákon (například Zákon pro daň z příjmů v případě DPFO) nestanoví jinak. Každý poplatník by si tedy měl prostudovat příslušný speciální zákon, aby si byl touto lhůtou stoprocentně jist.

U daně z příjmu fyzických osob platí lhůta šesti měsíců ode dne následujícího po dni úmrtí dotyčného. Například umřel-li člověk 20.ledna 2008 a nepodal daňové přiznání za rok 2007, tak jeho právní nástupce je povinen přiznání podat nejpozději k 20.7.2008. Podobné datum je ovšem rozhodné i pro přiznání za rok 2008 (za období 1.1.2008 až 20.1.2008). To platí samozřejmě pouze v případě, že měl nějaké příjmy, které vyvolávají povinnost podat daňové přiznání. Co se týče splatnosti daní, tak tou je totožný den jako pro lhůtu pro podání přiznání k dani z příjmů. Tím pádem musí dědic daň za zemřelého zároveň i zaplatit k 20.7.2008.

DPH nepočká ani den
Největší problém mají dědicové u zemřelého, který je podnikatelem OSVČ. U druhé nejtypičtější daně – DPH se z pohledu daňových povinností nic nemění. Právní nástupce je povinen podat daňové přiznání do 25. dne po skončení zdaňovacího období, v němž poplatník zemřel. To může být pro dědice docela zapeklitá otázka zejména v případě, že si zemřelý vedl daňovou evidenci sám a nemá oporu například v externí účetní. Co se týče dalších daní, tak většinou speciální zákon lhůtu vůbec neupravuje, a tudíž je aplikována již zmiňovaná šestiměsíční lhůta.

Utečte z živnosti do s.r.o.
Velmi komplikovanou variantou po stránce daňové a účetní je pokračování v živnosti po zemřelém některým z dědiců. Čas od času se stane, že zemřelý po sobě zanechá živnost, která je ztrátová. Dědic takové ztráty může daňově využít pouze v případě, že pokračuje v živnosti po zemřelém nejpozději do šesti měsíců po jeho smrti. Tím pádem v praxi nemůže ani čekat na ukončení dědického řízení a musí obnovit činnost ještě dříve.

Podnikatelům v pokročilejším věku lze doporučit, aby zavčas transformovali svoje podnikání na s.r.o. nebo a.s. Tím vtáhnou do firmy některého z dědiců jako společníka a ve smlouvě upraví přechod podílu na druhého v případě úmrtí některého ze společníků. Významným způsobem tím ušetří nervy svým dědicům a v případě úmrtí nebude podnikání paralyzováno jako u OSVČ.