Jde o megaplán na propojení stávajících a budoucích jezer a jejich využití nejen k rekreaci, ale také k výrobě obnovitelné elektřiny a k hospodaření se stále vzácnější vodou.
„Vodu mezi jezery bychom mohli podle potřeby přepouštět, kinetická energie vody by se dala využít v hydroelektrárnách, přečerpávacích elektrárnách a na jezerech by mohly být plovoucí solární panely,“ říká Petr Lenc, ředitel státního podniku. PKÚ má za sebou vybudování jezera Milada, třetího největšího posttěžebního jezera v republice, nyní dokončuje jezero Most.
Co se musí udělat s jámou po vytěženém uhlí, než se napustí vodou?Spousta lidí si myslí, že ve chvíli, kdy vytáhneme těžební techniku ze zbytkové jámy, tak tam stačí napustit vodu a vznikne jezero. Tak to není. Na dně zůstala odkrytá uhelná sloj, což je poměrně propustný kolektor, kterým může proudit voda z lomu do sloje a opačně. Sloj se proto musí utěsnit jílem. Ještě předtím musíte upravit svahy lomu, které jsou strmé, je třeba je tzv. položit, což vyžaduje přesun velkého množství hmot. Ty musí být stabilní, aby se nesesouvaly, je třeba odvodnit břehy, aby se tam dalo v budoucnu něco postavit.
Odkud jste přivedli vodu do takto utěsněných důlních jam? Z řeky Bíliny?U jezer Milada a Most, která mají sloužit k rekreaci, potřebujete určité kvalitativní parametry vody, musí mít statut koupacích vod. Navíc musíte získat povolení vodu používat pro napouštění jezera. Kvalitativní parametry ze spodní části toku Bíliny jsou velmi nepříznivé, Miladu jsme proto napouštěli z nádrží nad jezerem, které jsme tam vybudovali. Zachytily se tam potoky z Krušných hor. Do Mosteckého jezera se vybudoval přivaděč z řeky Ohře.
Petr LencŘeditelem státního podniku Palivový kombinát Ústí je od roku 2001. Vystudoval strojní fakultu ČVUT a do podniku nastoupil už v roce 1992. Podnik do roku 1997 těžil hnědé uhlí v lomu Chabařovice. Poté důl zrekultivoval a vzniklo jezero Milada. Následně dostal od státu za úkol zahlazovat následky těžební činnosti po celé republice. Řeší vyvěrání důlních vod na povrch, výstupy metanu či nezajištěná původní důlní díla.  |
Jak se udržuje kvalita vody v jezeře, které je po napuštění bezpřítokové a bezodtokové?
Takzvanými biomanipulačními zásahy. V každé vodní ploše se vám brzy uchytí život. Původní ekosystém vodu filtruje a čistí, ale časem dojde k populační explozi plevelné bílé ryby – kapr, lín, amur – a kvalita vody se kompletně zlikviduje. Může to skončit jako Máchovo jezero – bude kalné, musí se investovat do čištění, a přesto ho už nikdy nevyčistíte. Nasadili jsme tam dravé ryby – okouna, štiku, candáta, sumce, abychom udrželi ekosystém v rovnováze.
Kde se státní podnik učil rekultivovat? V sousedním Sasku, v oblasti Lužických jezer, což jsou rovněž zaplavené hnědouhelné lomy?
Učili jsme se sami. Německo je pro nás inspirací obrovskou, ale naše a jejich podmínky jsou nesrovnatelné. Začali jsme tam jezdit až v době, kdy jsme zahájili napouštění, abychom si vyměňovali informace.
V čem jsou ty dvě krajiny odlišné z pohledu rekultivace?
V Německu bylo nadloží, tedy vrstva nad uhlím, která se musela odtěžit, mělčí, uhelná sloj nebyla tak hluboko pod zemí. Geologicky šlo o štěrky a štěrkopísky, takže přeložením materiálu automaticky vznikly krásné písečné pláže, žádný písek tam vozit nemusí. To v podmínkách Česka není – jsou tu všude jíly, navíc velmi kvalitní pro technické využití – v keramickém průmyslu a jako přírodní těsnicí materiál. Jsou minimálně propustné pro vodu i vzduch, a proto jsou vhodné například na izolace skládek. Na druhou stranu jsou rozbředavé, takže na takové pláži zapadnete po pás do bahna. Písek bychom tam museli přivézt.
Pláže na Miladě ale nejsou pískové, jsou oblázkové, což místní kritizují. Proč?
Na tři kilometry dlouhém jezeře běhají metrové vlny, takže písek by vlny smyly. Byla by sisyfovská práce ho tam navážet pokaždé znovu. Máme vyzkoušeno, že tato frakce kameniva, nejmenší možná, odolá zpětnému tahu vln a nedostává se zpátky do jezera. Koupající tak mohou po břehu chodit a voda se na mělčině zbytečně nezakalí. Koneckonců oblázky jsou i v Chorvatsku, kam mnozí lidé jezdí.
Přišli jste na to až po nějakém neúspěšném pokusu s pískem?
Ne. Hned na začátku se počítal rozběh vln, tedy pravděpodobné možné výšky vln a do jaké dálky na břehu můžou doběhnout. Protože rozběh by byl enormní, postavili jsme vlnám do cesty pod hladinou kolem celého obvodu jezera vlnové rozrážeče. Vlna tam ztratí značnou část své energie a na břeh přepadne jen její hřeben.
Kolik metrů pláží je na Miladě?
Obvod jezera je necelých 10 kilometrů, hlavní pláž má kolem 700 metrů. Ostatní pláže jsme na začátku pevně nestanovovali, čekali jsme, do kterých míst veřejnost sama začne chodit, a následně jsme udělali separátní menší pláže. Letos se začala budovat poslední část pláže, plovoucí mola.
O co jde?
Plovoucí chodníky, mola, překonávají rozrážeče pod hladinou, takže lidé mohou vstoupit do vody ve větší hloubce. Dá se k tomu ukotvit loď, bude tam i plošina na ležení. A postavíme i samostatně plovoucí plošinu, 30 metrů od břehu, kam si bude moci člověk doplavat. Chystáme také biomola pro vodní ptactvo, které strádá pohybem lidí. Tyto plovoucí ostrovy budou ukotveny několik desítek metrů od břehu, umístí se tam kamení, klády, rákosí.
Je na jezeře povolena vodní doprava?
Po diskusi s Dobrovolným svazkem obcí jezera Milada jsme se dohodli na tom, že na začátku budeme spíš přísnější a zakážeme veškeré motory kromě integrovaného záchranného systému a našich obslužných lodí. Povolené jsou nyní jen plachetnice či pramice. Postupně můžeme povolovat další. Umím si představit, že by tam časem nějaká motorová doprava na ekologický pohon být mohla.
Letos v létě váš podnik představil premiérovi a členům vlády záměr na vytvoření propojené soustavy jezer, to by zahrnovalo současná posttěžební jezera Miladu a Most a budoucí jezera v místě dnešních lomů ČSA, Vršany, Tušimice a Bílina. Jak nápad vznikl?
V roce 2015 se na vládní a krajské úrovni řešilo, jak by měl severočeský region po ukončení aktivní těžby uhlí vypadat. Stát v tomto území vlastní rozsáhlé majetky prostřednictvím státního podniku PKÚ nebo skupiny ČEZ (stát v ní má 70 % akcií, pozn. red.). Jde asi o 400 kilometrů čtverečních dotčených těžbou. S ohledem na klimatické změny jsme začali přemýšlet o tom, jak z původně izolovaných jezer bez odtoku a přítoku vytvořit propojenou soustavu.
V čem by byl rozdíl oproti izolovaným jezerům?
Veškerá voda, která v regionu spadne – běžná i přívalová srážka, sníh – proteče místními vodotečemi, odteče pryč a objeví se v Německu. V propojené soustavě bychom mohli naakumulovat víc vody, která v regionu spadne, podržet si ji tu a hospodařit s ní. Vodu mezi jezery bychom mohli podle potřeby přepouštět, kinetická energie vody by se dala využít v hydroelektrárnách, přečerpávacích elektrárnách a na jezerech by mohly být plovoucí solární panely.
V jaké fázi jste s projektem dnes?
O projektu zdaleka není rozhodnuto. Zatím jsme dokončili první dvě jezera, Miladu a Most. V následujících dvou letech máme udělat studie proveditelnosti a analýzy, které ukážou, zda je reálné vybudovat propojenou vodohospodářskou soustavu. Pokud ano, tak chceme zjistit v jakém rozsahu, jak jezera propojit a jaký objem energie by se v území dal vyrobit.
Samozatopení lomů a vznik jezer má své kritiky – zvýšilo by to odpar vody z území. Mohla by se paradoxně zhoršit bilance vody v regionu?
Klima se nezadržitelně mění a pravděpodobně bude klesat úroveň srážek a růst průměrná teplota. To způsobuje vodní deficit a kritici realizace jezer argumentují, že nebude dostatek povrchové vody, aby se dotoval odpar v jezerech, přičemž dopouštění stojí peníze. Musí se znovu sečíst zdroje podzemních a povrchových vod a spočítat, zda by pokryly odpar a ještě zbylo na zásobování obyvatelstva, průmyslu a zemědělství vodou.
Stále není dořešeno převedení pobřežních pozemků jezera nejbližším sousedním obcím, aby je mohly rozvíjet a komerčně využít. V čem je problém?
Řeší se, zda by tím nedošlo k možné nepovolené veřejné podpoře a stát nezvýhodnil obce před jakýmkoliv jiným zájemcem. Bude to muset rozhodnout Evropská komise v příštím roce.
Kdyby to EU nepovolila, mohly by se pozemky kolem jezera ve finále prodávat za tržní cenu a přijít do rukou soukromníků? Případně by to váš podnik provozoval sám?
Nejhorší možná varianta by byla prodat to soukromníkům. Mohlo by se stát, že rekreačně-oddychovou oblast mezi Ústím a Teplicemi, na kterou všichni čekali, by oplotili a nikoho tam nepustili.
