Commerzbank, hlavní vlastník mBank, nedávno oznámila, že zvažuje prodej skupiny mBank (psali jsme zde). Co je za tím, proč se k takovému kroku rozhodli?
Jak již předeslala Commerzbank ve svém prohlášení, je to součástí nové strategie, která zahrnuje také prodej mBank – atraktivního majetku v rámci svého portfolia. Daná transakce má umožnit Commerzbank dosáhnout strategických cílů.
Jaký to bude mít dopad na klienty?
Věřím, že to nebude mít žádný dopad na zákazníky. Jsme odhodláni našim klientům dále poskytovat stejné služby na úrovni, kterou vyžadují. Uděláme vše pro to, aby celý proces změny akcionářské struktury co nejméně ovlivnil současný chod banky. A věříme, že naši zaměstnanci, technologie a značka jsou klíčovými přednostmi banky, které nového akcionáře zaujmou.
Evropská centrální banka v září srazila úrokové sazby do záporu na historické minimum, od listopadu začne pumpovat další peníze do ekonomiky. Jak vás to ovlivňuje?
Pro nás je spíše otázka, jaký to bude mít vliv na českou ekonomiku a jak se tomu přizpůsobí Česká národní banka. Jsem rád, že teď nenásleduje ECB ve snižování sazeb. Nás se to v Česku moc nedotýká, je pro nás důležitější strategie ČNB a české úrokové sazby, ale obecně pro banky je to hodně složité.
Je tedy výhodnější vlastní měnová politika a vlastní měna?
Vidíme výhody i nevýhody. A vlastní nezávislá měnová politika je jednou z hlavních výhod. Zvlášť dnes, kdy ECB drží úroky v záporu. Jejich strategie není dobrá pro ekonomiku, připravují se o únikový prostor, kdyby nastaly ještě horší časy. ČNB si ten prostor nechává, dívají se na to z delší perspektivy. Počítají s tím, že v budoucnu můžeme čelit nějaké krizi a pak budeme potřebovat nějaké speciální nástroje, abychom ekonomice pomohli.
Vyhovuje více bankám operovat v zemi s vlastní měnou než být v eurozóně?
Pro banky je zásadní jedna věc – stabilní prostředí. Jestli je vlastní měna pro banky výhoda nebo nevýhoda, to se nedá říct. Jde spíše o úrokové sazby. Co mohou dnes dělat banky v Německu nebo na Slovensku, mají záporné úroky přenést na vklady klientů? Například ve Švýcarsku už se tak stalo, v Německu o tom uvažují. Ale představte si, že klientům musíte sdělit, že budou za vklady platit…
Pro střadatele je to obtížná situace, ale je to dobré pro ty, kdo si chtějí půjčovat. Je možné, že banky začnou v Česku nabízet hypotéky v eurech, aby lidem nabídly výhodnější úroky?
V Polsku s tím máme špatnou zkušenost, takže za mBank můžu říci, že zde v České republice k něčemu takovému nepřistoupíme. Ono to totiž funguje tak, že sice jako klient dostanete lepší úroky, ale tato výhoda je na druhé straně vyvážena tím, že nesete měnové riziko. V Polsku se nabízely hypotéky ve švýcarských francích, kurz byl dva zloté za jeden frank, šlo do toho hodně lidí. Jenže pak frank posílil, dnes je zhruba za 3,6 zlotých. Stojí téměř dvojnásobek, takže i hypotéka je dvojnásobná. Přestože každý z klientů, který si bral hypotéku v cizí měně, byl zevrubně poučen a podepisoval, že je srozuměn s možným výkyvem kurzu, v konečném důsledku to nebyla dobrá situace.
Mluví se však o konvergenci k eurozóně a postupném posilování koruny k euru. V takové situaci by hypotéka v cizí měně mohla být výhodná?
Máte pravdu. Hlavní otázka je, kdo na sebe vezme riziko. Zkušenosti s hypotékami v cizích měnách jsou nejen z Polska, ale i z Maďarska. A když se něco takového stane, klienti říkají, že o takovém riziku neměli ponětí, že za to nese odpovědnost banka. Ani banky na sebe to riziko nechtějí vzít, byť se čeká posilování. Ale nikdy nevíte, jestli nepřijde nějaká krize.
Za mBank to vylučujete. Banky by ale mohly hypotéky v cizích měnách na přeplněném českém trhu použít jako konkurenční výhodu...
Nemyslím, že by nějaká banka nabízela hypotéky v odlišné měně, než v které má klient svůj výdělek. Pokud má někdo mzdu v eurech, pak není problém vzít si takovou hypotéku, protože nepodstupujete měnové riziko. Ta lekce, kterou banky sledovaly nebo na vlastní kůži zažily, což je i případ mBank, je hodně silná.
Jak se bude vyvíjet hypoteční trh v Česku do budoucna?
Jsme právě na vrcholu cyklu, ceny nemovitostí jsou opravdu velmi vysoko a dál rostou. Konkurence je velmi silná. ČNB teď trochu růst hypoték brzdí, limitují částky, které můžeme klientům půjčit, což také velikost trhu zmenšuje. Jako banka sice obtížně plníme plány, ale v dlouhodobé perspektivě je přístup ČNB správný. Naše mBank má malý tržní podíl, ale nechceme bezhlavě snižovat ceny, spíše sledujeme, co se na trhu děje. Ale je jasné, že se trh zmenší a konkurence se přiostří.
Kde tedy vidíte pro banku vaší velikosti největší příležitosti k růstu?
Soustředíme se na spotřebitelské úvěry, ať už jde o půjčky v hotovosti, kontokorent, nebo kreditní karty. Naše filozofie je jednoduchá – první vztah s klientem je transakční bankovnictví, tedy přes běžný účet. Nejprve jsme konzervativnější, nenabíráme klienty přes půjčky. Ale ve chvíli, kdy jsme partner v transakčním bankovnictví, víme, že klienti si chtějí čas od času na něco půjčit. Přes internetové nebo mobilní bankovnictví ukážeme limit, kolik si mohou podle našeho odhadu na základě jejich pohybů na účtu klienti půjčit.
V Česku máte 672 tisíc klientů. Existuje stále prostor pro akvizici nových klientů?
Obecně, mBank na všech trzích postupuje jen organicky. Byl jsem u začátků banky v Polsku v roce 2000, nyní máme ve všech třech zemích dohromady 5,5 milionu klientů. A žádné z nich jsme nezískali tak, že bychom koupili jinou banku. Tímto směrem chceme pokračovat. Na českém trhu vidíme stále prostor, lidé tu teď vnímají „nové“ banky pozitivně. Když jsme v roce 2007 v Česku začínali, bylo to celkem složité, lidé nebyli nováčkům tolik otevření. Možná kvůli krachům v 90. letech. Když přišly další banky – Air Bank, Fio, Equa – znamenalo to pro nás sice výraznější konkurenci, ale zároveň noví hráči začali ukazovat klientům, že mají i jiné možnosti. Dnes už tyhle „mladé“ banky používají téměř tři miliony klientů.
Pomohlo, že jste byli v té nové vlně jako první?
První hráč má vždycky výhodu. Dnes je to mnohem složitější. Hlavně Air Bank má hodně dynamickou strategii – a to ze dvou perspektiv, jednak cena – to je u nás podobné, a jednak marketingovou komunikaci – jejich reklama je v médiích hodně vidět.
Menší banky teď – obzvlášť v transakčním bankovnictví – čelí konkurenci nejen ze strany velkých bank, ale také od fintech společností. A vstupují i velké technologické firmy jako Google nebo Apple. Jak na tohle ohrožení můžete odpovědět?
Profil Paweł Kucharski (48)Od jara 2015 je generálním ředitelem mBank pro Českou republiku. V bance začínal v roce 2000 – patřil mezi patnáctku zaměstnanců, kteří model nízkonákladového digitálního bankovnictví rozjížděli na polském trhu. V následujících letech prošel všemi odděleními obchodní divize mBank. Vystudoval ekonomii na Univerzitě v Lodži, později získal také titul Executive MBA. Je ženatý a má dvě dcery. Jeho největším koníčkem je alternativní hudba na vinylových discích a na hudebních festivalech, jako je například Primavera Sound v Barceloně či Off festival v Katowicích. |
Pokud máte transakční bankovnictví, máte přímý, dlouhodobý kontakt s klientem. Je to něco, co klienta udržuje u banky. Půjčky si totiž můžete vzít jednou tady, podruhé tamhle. Ale u hlavního účtu uděláte zhruba třicet transakcí za měsíc, u vedlejšího v průměru sedm. Fintech o tyto klienty bojuje, ale my zároveň víme, že právě v tomto si musíme udržet naši pozici. Sám si myslím, že mBank byla první fintech na trhu, přestože tehdy ještě tato definice neexistovala.
A co můžete jako banka dělat, abyste si tu pozici udrželi?
Přišli jsme například s novou platební kartou k účtu – mKarta Svět, kde jsou podobné kurzy, jako má britský fintech Revolut. Ale na rozdíl od Revolutu je karta přímo propojená s účtem, nemusíte si ho nijak nabíjet, kontrolovat, zda máte dostatečně vysoký zůstatek. Mimochodem, obliba fintechu ukazuje, jak se proměňuje důvěra klientů oproti situaci před deseti a více lety. Nemají totiž problém svěřit své údaje britskému nebo litevskému bankovnímu startupu, pokud jim nabídne něco v určitém parametru lepšího.
Mohou menší banky na českém trhu přežít samy, nebo přijde nějaká vlna slučování?
Bankovnictví je dnes hodně o velikosti, musíte mít hodně klientů. A to zejména v Evropě, kde regulátoři přicházejí s obrovským množstvím nových pravidel. Malé banky se jim musí přizpůsobit stejně jako ty velké. A to stojí obrovské peníze. Spojování bank se nedá zcela vyloučit, zejména pokud by nastala krize. U nás v mBank jsme v Česku a na Slovensku začali naplňovat novou strategii ve smyslu klientské nabídky.
Co obsahuje?
Díky našim dosavadním výsledkům jsme dostali speciální zdroje na rozvoj, investujeme ještě více do IT procesů, nabrali jsme nové zaměstnance. Cíl je jasný, být ještě aktivnější pro klienty – pro ty, co už máme, i pro nové. Součástí plánu je také posílení všech komunikačních, prodejních a servisních kanálů, a to nejen na internetu nebo v mobilu. Chceme také přidávat nové pobočky, byť to není náš primárně přirozený kanál. Z průzkumů mezi klienty vyplynulo, že by si přáli, abychom jim byli blíž i fyzicky. Protože sice velmi málo kdy, ale když už, tak potřebují přijít na pobočku a vyřídit své záležitosti s živým bankéřem přímo na místě.
Kolik poboček chcete mít?
Teď máme 24 poboček, ještě tento rok bychom chtěli otevřít pět dalších. A máme plány přidávat pobočky i pro příští rok, neřeknu zatím přesně kolik. Samozřejmě to neznamená, že jich chceme mít stovky, ale počet poboček by se mohl víceméně zdvojnásobit.
