Není to žádná velká sláva. Čísla o vývoji evropské ekonomiky se drží při zemi a na zázračný obrat to nevypadá. Podle čtvrtečního předběžného odhadu Eurostatu přidalo hospodářství eurozóny ve třetím čtvrtletí proti předchozímu kvartálu slabých 0,2 procenta. Může za to hlavně Německo. Někdejší „ekonomický motor“ se změnil v „nemocného muže Evropy“.
Česká ekonomika se tlakům zpoza hranic zatím statečně brání, jak ve své aktuální zprávě píší analytici Komerční banky. „Prozatím byla vůči slabosti hlavních obchodních partnerů velmi odolná, ale je pouze otázkou času, než se zhoršení vnějšího prostředí projeví v české ekonomice silněji,“ shrnuje analytický tým banky.
Zpomalení však bude pozvolné a česká ekonomika by podle předpokladů mohla růst výrazně rychleji než evropský průměr. To jí umožní postupně dohánět západ Evropy.
„Hospodářským problémům nejvýznamnějšího obchodního partnera ale uniknout nemůžeme. Varující pro české subdodavatele navíc je, že německá ekonomika kvůli zvyšujícím se mzdám ztrácí na konkurenceschopnosti,“ říká hlavní ekonom Komerční banky Jan Vejmělek.
Pokud Německo kýchne, okolní země dostanou rýmu. Chystají se proto na recesi |
Firmy si na mzdy musejí ukrajovat stále více ze svých zisků a kvůli slábnoucí poptávce ze zahraničí nemají, kde by „výpadek“ nahradily. Česko sice zatím v tomto směru na Německo nemá, podle analýzy Komerční banky však hrozí, že se do podobné situace může také dostat.
Stejně jako v Německu se totiž ani českým firmám nepodařilo rostoucí mzdové náklady zcela protlačit do cen pro konečné zákazníky a firemní marže významně poklesly. Zatímco ještě v roce 2016 se v poměru k HDP nacházely na úrovni 51 procent, letos už je to jen 47 procent.
A podobností mezi Německem a Českem je více, například závislost na exportu. „I v Česku se projevuje duální ekonomika s propadem v průmyslu a exportu na jedné straně a setrvalým růstem služeb tažených soukromou spotřebou na druhé straně. Propad v průmyslu se stane viditelnějším počínaje říjnovými čísly, zveřejněnými v prosinci,“ říká hlavní ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek.
„České firmy doposud byly v situaci, že neměly dostatek výrobních kapacit a musely odříkat zakázky. Nově již problém nadbytku zakázek nebudou řešit. České továrny však zatím nemusejí přistupovat ke zkracování pracovní doby, tedy kurzarbeitu, jako to dělají továrny v Německu,“ říká hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček.
Nějaký prudký propad, který přišel před desetiletím po krachu Lehman Brothers, se zatím nečeká ani v případě Německa. Přesto je důvěra šéfů německých průmyslových firem na bodě mrazu, výroba automobilů – tedy nejdůležitějšího vývozního artiklu – spadla na mnohaletá minima.
Německá průmyslová a obchodní komora odhaduje, že vývoz z Německa napřesrok poprvé od finanční krize meziročně klesne, a to o půl procenta. Export trpí kvůli zpomalení globálního růstu, obchodním sporům mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a Čínou a nejistotou kolem brexitu.
Dobře už bylo. Německá ekonomika zpomalí více, než se čekalo |
„Ekonomiku EU brzdí přehnané regulace v oblasti zelené politiky. Příliš přísné limity na výfukové plyny poškozují automobilový průmysl. Podobný problém lze identifikovat i v energetice, kde se uzavírají funkční elektrárny. Banky mají vážné problémy kvůli nízkým úrokovým sazbám,“ říká Křeček.
Brexit a obchodní války zase mají podle Křečka negativní vliv na investice a poškozují zahraniční obchod v řadě výrobních odvětví. Ekonomiku eurozóny tak nyní drží nad vodou Francie či Španělsko.
„Čím více je země odkázána na průmysl a zahraniční obchod, tím hůře se jí momentálně daří. Domácí poptávka a sektor služeb naopak tlačí evropské ekonomiky do černých čísel,“ říká analytik Raiffeisenbank Vít Hradil.
Jednou z cest, jak ekonomiku eurozóny nakopnout k rychlejšímu růstu nebo alespoň zabránit recesi, mohou být větší investice ze státní kasy. Měnová stimulace, kterou provádí Evropská centrální banka (ECB) zápornými úroky a obnovovaným nákupem dluhopisů, totiž – zdá se – příliš nezabírá.
Christine Lagardeová, která v pátek převezme otěže ve frankfurtské centrále ECB, tento týden vyzvala Německo a Nizozemsko, aby své rozpočtové přebytky investovaly do ekonomiky. Někdejší šéfka Mezinárodního měnového fondu tvrdí, že v eurozóně není dostatek solidarity. „Máme společnou měnu, ale zatím moc nesdílíme rozpočtovou politiku,“ říká.
„Proč ti, kdo mají prostor k manévrování, nevyužijí svůj přebytek rozpočtu k investicím do infrastruktury? Proč neinvestovat do vzdělání? Proč neinvestovat do inovací?“ popichuje třiašedesátiletá Francouzka rozpočtově odpovědné země.
