Kučera stanul v čele fondu předloni v létě. Studoval na Mendelově univerzitě v Brně, roky byl aktivní ve vedení Svazu chovatelů českého strakatého skotu, zastával i funkci Evropského sdružení chovatelů strakatého skotu, angažoval se pak také v dalších chovatelských organizacích. Je poradcem současného ministra zemědělství Marka Výborného.
Léta se v ČR vede diskuse, jestli by se měly v ČR podporovat podniky investičními, nebo provozními dotacemi. Současné vedení ministerstva zemědělství je přesvědčené, že jsou investiční lepším nástrojem, ale předpokládá to větší nároky na administrativní úkony, větší rizika vracení dotace, a podobně. Čeho jste zastánce vy?
Zemědělství tak, jak funguje v ČR, potažmo v EU, bude potřebovat v současné chvíli vyvážený mix obou dvou přístupů - jak provozních na určité segmenty – tak investičních . Já jsem možná zastáncem více těch investičních – protože je to něco, co je z dlouhodobého pohledu zárukou toho, že ten sektor bude konkurenceschopný a bude fungovat.
K provozním bych se přikláněl, když je nějaká mimořádná situace nebo dysbalance. Například covidové období nebo období spojené se začátkem války na Ukrajině spojené s energetickou krizí. Tam potom to řešení provozních podpor v tom prvním šokovém období dává smysl.
Výborný ocenil průběh protestu zemědělců. I jemu vadí byrokracie EU, vzkázal |
V ČR je několik sektorů, které jsou vnímané jako ohrožené s větší nutností podpor, například pěstování citlivých komodit nebo chov prasat. A v nich ty provozní dotace stále jsou – plní svou funkci pořádně?
V zemědělství existují sektory, které jsou pracovně i investičně velice nákladné. Ať už ta oblast citlivých komodity v rostlinné výrobě s vysokou pracovní náročností, nebo živočišná výroba – a zase i v ní bychom našli segmenty, které jsou z hlediska investičního nebo pracovního náročnější. U monogastrických zvířat – tedy u drůbeže a prasat, jsou většinou ty chovy koncentrovány do podniků, které nemají možnost si sáhnout do jiných podpor, klasicky přímých plateb. Tak tam potom podpory z oblasti provozní jsou důležité. Ty ale my nenabízíme, to je spíš věc ministerstva zemědělství.
Vím, ale podle mě je třeba vnímat politiku dotací a jiných podpor jako celek, protože jsou to všechno státní podpory, které nabízejí zemědělcům nebo lesníkům možnosti, jak se posunout.
Ano, měli bychom se na to dívat jako na celek. A podporovat to, co bychom se potřebovali, například z hlediska soběstačnosti nebo potravinová bezpečnosti.
Bývalý ministr zemědělství Zdeněk Nekula opakovaně hovořil o tom, že PGRLF je jednou z nejlepších možností, jak zemědělcům pomáhat, protože každá koruna vložená díky multiplikačnímu efektu dá do sektoru 6,5 násobek a u programu Zemědělec ještě více. Podařilo se mu tak udržet rozpočet fondu na 2 miliardách korun, což je i součást programového prohlášení vlády. Po jeho odchodu ale rozpočet PGRLF klesl na polovinu. Nebudou tedy nyní ty peníze v zemědělství chybět?
My doufáme, že ne. Samozřejmě nejsme úplně nadšení z toho, že náš rozpočet v návaznosti na to, jak byl schválen státní rozpočet, odpovídá jedné miliardě. Na druhou stranu s ministerstvem velmi aktivně komunikujeme a myslím, že současná pan ministr vnímá tu situaci tak, že je třeba najít peníze na posílení rozpočtu PGRLF. Myslím, že pro zemědělce můžeme poslat ten vzkaz, že to určitě jenom miliarda nebude. Ten multiplikační efekt, který jste zmiňoval, by bylo třeba nevyužít a vidíme, že zájem o ty programy je, jsou jednoduché a jednoduše administrovatelné. A snažíme se, aby naše programy byly co nejvíce elektronizovány a digitalizovány.
Lesnický fond se přesune do Brna, rozhodl Nekula. Novým ředitelem je Kučera |
Mohl byste zmínit odkud ty peníze do toho sektoru tedy jdou?
Určitě je to právě program Zemědělec, který nyní startuje od prvního března v renotifikované podobě. Kromě dílčích změn souvisejících se změnou evropských předpisů budou i zvýšené limity na podpory pro stroje na 15 milionů korun a na nemovitosti na 75 milionů korun, což byly požadavky ze strany praxe, protože ceny se prostě zvyšují. Pořád se samozřejmě bavíme u nás o podpoře úrokového zatížení, tedy o situaci, kdy naši klienti sami hradí celou jistinu komerčních úvěrů a část úrokového zatížení a my jim přispíváme jen na část předepsaných úrok. Jiné dotace v řádů desítek procent pořizovací ceny strojů jsou v Programu rozvoje venkova.
U nás má klient zase větší volnost ohledně toho, co si bude pořizovat včetně např. starších strojů nebo jak bude danou stavbu technologicky vybavovat. Pochopitelně hovořím o větší flexibilitě, ne o možnosti realizovat jakýkoliv projekt. Myslím, že ta flexibilita je pro klienty důležitá, v PRV musíte mít často i nějaké bodové zvýhodnění, například pro větší šanci získání dotace potřebujete třeba pořídit fotovoltaický panel.
Ale to už mluvíme o dvou rozdílných systémech poskytování podpor, respektive dotací, přičemž obvykle jsou zde objektivní důvody pro takový postup konkrétního poskytovatele dotací, což neplatí jen pro sektor zemědělství.
Tedy ten multiplikační efekt je vlastně ze strany vlastníka dané nemovitosti nebo stroje, protože musí přinést do oboru více peněz. Nemělo by se spíše hledat, jak získat do zemědělství peníze z jiných oborů? V současnosti se velmi řeší možnosti uhlíkových kreditů a podle ČSÚ sektor v loňském roce na tom zase tak dobře nebyl. Nebylo by tedy třeba spíš hledat další partnery?
Viděl bych tam možná i drobné riziko, které souvisí i s generační výměnou. Čím více partnerů například z finančního sektoru bude do segmentu vstupovat, tak tam je větší riziko kapitálového vstupu do zemědělských podniků, což je věc, kterou my úplně nechceme.
Nechceme to my jako zemědělství, stát nebo EU?
Ani jako zemědělci, ale ani jako stát a domnívám se, že by to neměla chtít ani EU. Protože za kapitálovým vstupem nemusíme přesně vidět majitele, ale ani třeba zemi původu toho kapitálu. Myslím si, že by nebylo úplně šťastné, kdybychom se dostávali do situace některých afrických zemí, kdy je velká část kapitálu v rukou čínských investorů a podobně.
Kde vidíte samotný PGRLF v rámci nastavení podpor zemědělského sektoru? Co by měl znamenat za několik let, až tady bude další nová evropská zemědělská politika?
Vzhledem k tomu, že jsme v loňském roce oslavili 30 let, tak bych řekl, že fond už má svoje skoro nezastupitelné místo. Směr, který je prosazován je to, co od nás zemědělský sektor očekává – a v tom se snažíme být maximálně flexibilní. Už nyní nabízíme různé formy podpor, myslím, že jsme také v minulosti dokázali, že umíme relativně rychle reagovat na zadání MZe i v případě mimořádných událostí. S kolegy se snažíme prosazovat proklientský přístup a v průběhu dalších let bychom chtěli pokračovat v digitalizaci.
Máme příklad z loňského roku, když klient jde do podpory pojištění, tak zatím sice u jediné pojišťovny, která do toho šla, což je Generali ČP, mu stačí zatrhnout, že má pojišťovna sdílet data o úhradě pojistného s fondem a už nám nemusí nic dalšího dokládat. Je to cesta, kterou bychom chtěli jít, aby podpory byly co nejjednodušší a nejvíc automatizované.
Posouvá se už někam diskuse o fondu těžko pojistitelných rizik?
Myslím si, že ne.
Není to škoda?
To je takový věčný příběh, který asi nemá vděčné řešení.
Zaznamenal jsem v poslední době stesk hlavně ovocnářů, že by nějaký podobný nástroj potřebovali, protože stromy z krajiny mizí.
To je téma, které se objevuje posledních 20 let a nejenom u ovocných stromů. Ten nástroj by určitě byl užitečná a vzhledem ke klimatickým změnám, kterým se nevyhneme a které tady vnímáme. Ale je třeba najít shodu mezi uživateli a možnými přispěvateli do toho fondu a to se už tak snadno nehledá. Pokud by měl fungovat a s podporou státních prostředků prostřednictvím PGRLF, tak by měl obsahovat i solidární část přispěvatelů. Prvek solidarity mezi účastníky fondu by musel být opravdu značný.
Berme v potaz také to, že pojišťovny mají zřejmě důvod, proč ona rizika nepojišťují. Nechávám stranou už technickou část, jestli by EU byla schopná takovou věc notifikovat, nebo ne. Ono obecně v ČR ta ochota ke sdružování nebo soudržnosti není veliká. Nedávno v Senátu prezentovali polští kolegové, že mají 10 marketingových fondů pro jednotlivé segmenty zemědělské výroby a to je určitě něco, co nám také chybí.
SZIF na tom určitě pracuje v rámci podpory potravin.
To částečně ano, ale ty marketingové fondy v Polsku jsou financovány kompletně ze strany zemědělců. A jsou potom i využívány a sami zemědělci si rozhodují o tom, a pro co je využijí. Potom se nemůžeme divit, že se jim povede certifikovat vývoz masa do Číny právě za pomoci těchto fondů.
