Finanční úřady loni cíleně šly po daňových přiznáních hráčů fotbalu, hokeje a dalších kolektivních sportů. Ti velmi často pracují pro své kluby na živnostenský list, což pro ně je daňově výhodné. Mezi kontrolovanými uvízl i známý fotbalista David Lafata.
Finanční úřad mu vyměřil za kontrolované roky 2011 až 2013 pokutu a penále přes milion korun. Pětatřicetiletý fotbalista se proti rozhodnutí finančního úřadu odvolal k Odvolacímu finančnímu ředitelství. Když neuspěl, obrátil se na Krajský soud v Českých Budějovicích. Soud ale v září jeho žalobu zamítl a potvrdil rozhodnutí finančních úřadů. Rozsudek má MF DNES k dispozici.
Protože rozhodnutí soudu nemělo odkladný účinek, musel sportovec už předtím k odvedené dani 1,185 milionu doplatit ještě doměřený milion. „Je to dost peněz,“ připouští sám Lafata pro MF DNES. Daňový expert Petr Frisch z Pro Factum Consulting spočítal na základě údajů z rozsudku, že si fotbalista během zmíněných tří let v Jablonci a poté ve Spartě, vydělal 16,6 milionu korun hrubého.
David Lafata podal proti rozhodnutí soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Je to poslední možnost, jak se pokusit odvrátit vyšší daň.
Fotbalisté nejsou ani živnostníci ani zaměstnanci
Jak je možné, že špatně danil? Celý problém se týká způsobu zdanění. Útočník totiž danil jako živnostník a využil štědřejší výdajový paušál. Jenže podle úřadů vykonával fotbalista „svobodné povolání“, kde jsou paušály o polovinu méně výhodné. Hlavním argumentem byla skutečnost, že jedním ze znaků živnosti je nezávislost a hráči jsou z povah povolání závislí na svých klubech.
Jenže právě živnostenský způsob danění je v českém sportu velmi rozšířený. Rozhodnutí finančního úřadu tedy může ovlivnit velké množství dalších sportovců. Daně finanční úřad nedoměřoval pouze fotbalistům, ale také zmíněným hokejistům, nebo volejbalistům a basketbalistům. Řada z nich si to nechce nechat líbit. Podle mluvčí finanční správy Petry Petlachové eviduje Odvolací finanční ředitelství v současnosti 21 odvolání proti vyšším daním.
Otázka postavení profesionálních sportovců v pracovně-právních vztazích a způsoby jejich zdanění se řeší už několik let. Nepřehlednost situace ukazuje i čtyři roky staré rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Podle něj nemá povolání ani tak docela vlastnosti zaměstnance. „Podle soudců je na jedné straně pravdou, že se určité znaky podobají klasickému pracovnímu poměru, ale na druhou stranu je zřejmé, že jednoznačné podřazení profesionálního sportovce do současného režimu zákoníku práce by značně ohrozilo samotnou existenci profesionálního sportu,“ uvedl ve svém vyjádření soud.
O nápravu se teď snaží Ministerstvo školství, které chce postavení sportovců a jejich daně upravit v připravovaném zákoně o sportu.
