Umění orlickoústecké zlatnice Jany Salabové je zcela mimořádné. Už 27 let vyrábí prsteny a šperky pro ty nejkrásnější chvíle. Tu na zásnuby, jindy na svatbu. Příště jako dárek za narození dítěte.
Jsou to šperky tak trochu z budoucnosti, díky moderním a v Česku jedinečným technologiím si zde každý může vyprojektovat klenot přesně
podle svých snů a tužeb. „Chci víc drahokamů!“ Přidá se víc drahokamů. „Chci růžové zlato!“ Žlutá barva se mění na růžovou. Klik. Klik. Klik. Jak jednoduše to v podání zkušené zlatnice vypadá.
Když se zákazníkem šperk vymodelujeme, všechno teprve začíná. Na scénu nastoupí stroje, moderní 3D tiskárna vytiskne voskový model.
Jana Salabová
Krámek mají Salabovi v ulici hned u náměstí a v jeho srdci je i dílna. Dílna, kde všechno vzniká. „Tady trávím hodiny a hodiny a pořád mě to baví,“
směje se energická dáma radostně.
Do rukou bere nástroje, které už nějaký ten rok služby pamatují. Stále slouží.
„Některé věci už moc nevylepšíte. Pořád nejradši používám smirkový papír upevněný na dřevěném hranolu, při práci s ním mám v rukou větší cit,
než když použiji k broušení povrchu elektrický strojek,“ říká Salabová.
Šperk za dva platy
Vybrat si správný prstýnek jako dárek k Vánocům či zásnubám je jedna věc, ostatně právě teď je na to nejvhodnější doba. Vybrat si toho pravého zlatníka je věc druhá.
Šikovnost může posoudit každý svým okem, sympatičnost prosbou o radu s výběrem. V krámě plném zlata by měl být zákazník obletován, cítit
se vznešeně, užívat si vzácnou chvíli nákupu něčeho výjimečného. Neměl by se stresovat, být pod tlakem.
Co ovšem my laikové posoudíme těžce, to je poctivost. Odpovídá zlato uvedeným karátům? Není v něm nějaká příměs? Není zdraví nebezpečné?
Od toho máme Puncovní úřad. Jeho pracovníci provádějí namátkové
kontroly, v jeho sídlech si můžeme každý šperk nechat ověřit.
Jednu radu však dáme rovnou. Pozor na pochybné zahraniční internetové obchody. „Myslíte, že by dneska nikdo nepoužil nebezpečnou příměs? To byste se divil!“ téměř vykřikne puncovní šéfinspektor Josef Šťastný
na mou poznámku, že olovo se snad už do zlata nemíchá. „Řada levných šperků obsahuje kadmium, což je velmi toxický prvek.“
Jak si tedy ověřit kvalitu? Každý solidní prodejce je registrovaný právě u Puncovního úřadu. „Vozíme tam každý šperk, který vyrobíme, každý musí dostat puncovní značku,“ vysvětluje mi Salabová a hned ukazuje znamení uvnitř prstýnku.
Puncovní značka je nefalšovatelná, kromě zřejmých znaků obsahuje i ty skryté. „Těžko už dneska narazíte na kamenný obchod, který by se snažil podvádět. Vím, že se říká o centru Prahy, že se mu má každý vyhnout. Myslíte, že my se mu vyhýbáme? Nikoli. Za pokutu do výše milionu korun podvod nikomu nestojí,“ tvrdí Šťastný z Puncovního úřadu a ujišťuje: „Kdyby se tak náhodou stalo, zákazníka ochráníme a zjednáme nápravu.“
Mimochodem, jaká by měla být cena zásnubního prstenu? „Říká se, že by měl mít hodnotu dvou měsíčních platů. Byl to původně marketingový tah
americké společnosti De Beers, prodávající diamanty, zafungoval a opravdu se to tak traduje. Dva až tři platy jsou optimum,“ radí Salabová.
Zdá se to moc? „I u nás by měla cena korespondovat s postavením dotyčného, přece jen se snaží vyjádřit, že to s dotyčnou myslí vážně a opravdu mu na ní záleží. Pochopitelně musíme brát v potaz rozdíl mezi mladým studentem a podnikatelem středního věku.“
Magistra s výučním listem
Jak vybrat správný prsten? Dovolím si nejprve ještě trochu blíž představit dámu, která mi otázku pomůže zodpovědět. Jak už to v pohádkách i realitě bývá, na začátku všeho byl sen. „A moje tvrdohlavost, zabejčenost.“
Diamant, nebo moissanit? Prsten je vyroben na míru zákazníkovi, nejdůležitější je otázka, co vložit do jeho srdce? Zasazují se přírodní nerosty i stále populárnější laboratorně vyrobené.
Ten sen by se zdál prostý – stát se zlatnicí. Jenže ten sen se snil v socialistickém Československu. „Tehdy se pro snubní prstýnky chodilo do Klenotů s potvrzením na nákup zlata, které musela vystavit příslušná matrika po zaevidování žádosti o svatbu. Následný výběr se s tím dnešním opravdu nedá srovnat, někdy jste byli rádi, že jste dostali aspoň dvě možnosti.“
Byla to doba, kdy pozdější zapálená zlatnice chodila do školy. „Vychodila jsem Střední uměleckou školu v Jablonci nad Nisou a získala ke šperkům
vztah. Tehdy tam nebyla specializace zlatník, ale já si k ní cestu našla. Postupně. Nejprve jsem vystudovala vysokou školu, Fakultu pedagogickou v Hradci Králové, a následně se vrátila do učení na obor zlatník-klenotník. Mám díky tomu diplom z vysoké školy i výuční list,“ vypráví pobaveně.
Dva roky po dokončení jejích studií se psal rok 1989. Přišla doba, která plnění snů přála. „Začínali jsme podobně jako v té době skoro všichni. Doma jsem si zařídila dílničku a později jsme vybudovali obchod s dílnou. Dodnes se smějeme, tehdy jsme s manželem kupovali zlato za nemalé peníze, dostali jsme kostičku do igelitky a jeli zase zpátky,“ vrací se
o 27 let nazpět. „Všechno bylo strašně drahé, všechny stroje jsme pořizovali ze Západu.“
Sen se díky práci obou manželů zhmotnil. Paní Salabová sedává ve své vytoužené dílně, její muž za dveřmi v prodejně, do chodu podniku už se zapojila i dcera Klára. Ze všeho kolem je cítit, jak moc Salabovým na dobrém jménu záleží.
Prsten z 3D tiskárny
Takže znovu: jak vybrat správný prsten? Na muži je vždy ten zásnubní, snubní vybírají partneři společně a hlavní slovo mívá budoucí manželka.
I zásnubní ovšem může ovlivnit snubní, v nabídce jsou u Salabů praktické prstýnky, které do sebe zapadnou, a tak odpadá dilema, který vlastně na prsteníčku levé ruky nosit. Mohou tam být oba a vytvořit jeden
dokonalý.
Dokonalý pár. Jak vyřešit dilema, zda na prsteníček usadit zásnubní, či snubní prsten? Elegantně, tyto dva do sebe pasují jako šálek a podšálek.
Paní Salabová pro ilustraci nejprve ukazuje šperky dnes už historické, poznávám ten styl, ve své klenotnici je mívala babička. „Dělaly se ručně, zlatník si komponenty vyráběl, vyřezal z plechu, vytvaroval v nástrojích
a následně kousek po kousku sletoval dohromady.“
Následně dostávám do rukou moderní, aktuální kolekci. Už se jedná o šperky odlité z formy a až následně ručně opracované a osazené. Jsou na první pohled bytelnější, dokonalejší. Nebál bych se říci perfektní.
„Vždycky jsem dělala ruční výrobu, ale pokud měl někdo opravdu specifické požadavky, nešlo vždy vyhovět. Nemohla jsem uzpůsobit formu a změnit ji pro každý jeden prsten. Mrzelo mě, že nemohu udělat ty
nejmodernější šperky. Byla to budoucnost,“ říká Salabová.
Budoucnost nastala teď. Protože sny nemají žádné jasně ohraničené konce, ani v onom domě v Ústí nad Orlicí s dílnou, ateliérem a obchodem se šikovná zlatnice nehodlala spokojit s tím, co už umí. Chtěla plnit i ta nejtajnější přání.
„Pravidelně objíždím svatební veletrhy, dívám se na trendy do zahraničí. Je důležité získávat inspiraci a posouvat se dál,“ míní. „Jednoho
dne jsem objevila fenomén dnešní doby: 3D tisk.“
Pravda, na 3D tiskárnách se už vyrábí leccos a využívají je nejrůznější obory lidské činnosti. Proč by nemohli i zlatníci? „Úplně mi to učarovalo a zase jednou jsem si postavila hlavu. Řekla jsem si, že najdu vhodný zlatnický program, znovu budu investovat a pustím se do toho. Znovu jsem musela přemlouvat ostatní členy rodiny, znovu mě podpořili,“ říká vděčně.
Už brzy zlatnický program spustíme a pustíme se do výběru ideálního
prstýnku.
Je libo růžové zlato?
Respektive, spouští ho Klára Salabová. Vystudovala vysokou školu v Anglii, život si plánovala daleko za hranicemi rodné země. Dokud se jednoho dne nevrátila domů a nepodívala se na svět své mámy z jiného úhlu.
„Najednou jsem viděla, že nechci sedět ve velké firmě. Chci se realizovat a došlo mi, že tady se můžu učit od nejlepších. Od mých rodičů,“ vysvětluje změnu plánu. Brzy otevře zlatnické studio v pražském Karlíně a rodinný podnik rozšíří.
Jana a Klára Salabovy
Teď mi na obrazovce ukazuje základní prstýnek, jeden z mnoha. „Nejdřív se musíme rozhodnout, jakou si zákazník bude přát barvu. Zlato může
být žluté, bílé a dnes je hodně moderní růžová varianta. Jsou ovšem ženy, které na něj mají alergii, pro ně nabízíme výrobu z platiny. Je o něco dražší, nejvzácnější,“ dozvídám se a prstýnek přede mnou mění barvy, takže si je okamžitě dovedu představit.
Druhou zásadní otázkou je druh, velikost a tvar kamene, který bude tím nejvýraznějším prvkem celého šperku. Stačí pár kliknutí a přesuneme
se do skladů amerického prodejce, který má každý svůj diamant nasnímaný i natočený v nejvyšší kvalitě. Stačí vybrat a objednat.
„Stále populárnější jsou i laboratorní drahokamy. Jsou šetrnější k životnímu prostředí a cenově daleko dostupnější. Navíc bez přístrojů jsou nerozeznatelné od těch přírodních, mají stejné optické vlastnosti. Mám na mysli lab-grown diamant či moissanit.“
Diamanty samotné mají hodnotu podle tabulky 4C. Rozhodujícími faktory jsou počet karátů (carat), a tedy hmotnost diamantu, jeho barva (colour), čistota (clarity) a přesnost výbrusu (cut). Čím větší, průhlednější nerost, tím vyšší cena.
Na vybroušeném diamantu je laserem vypáleno označení, které je viditelné pod dobrou lupou. Zaručuje pravost a je dobré ji zkontrolovat.
Originální punc má i každý vyrobený prstýnek.
Díky programu si ho ve fotografické kvalitě mohu prohlédnout už nyní. Vidím každý detail, který jsem si navymýšlel, dokonce ho usadíme na imaginární ruku a můžeme si představit jeho proporční velikost. Fantazie téměř nezná mezí. „Jen se snažíme zákazníkům poradit, aby nešli za hranice kusu.“
Voskový šperk
Nejkrásnější je pro mě na hračce z budoucnosti snoubení se s onou poctivou minulostí viditelnou v dílně plné kleštiček, pilníčků a hranolů potažených smirkovým papírem. „Když se zákazníkem šperk vymodelujeme, všechno teprve začíná. Na scénu nastoupí stroje, moderní 3D tiskárna vytiskne voskový model.“
Vybroušená krása. Poctivá práce s pilníkem je podle Jany Salabové lepší než všechny stroje světa.
Odtud už zase pokračují lidé. Voskové modely se usadí do takzvaného
stromečku, který se vloží do válce a zalije sádrou. Vznikne forma. „Na rozdíl od sériové výroby neodléváme naše šperky s kameny, ale osazujeme je až následně. Chceme mít jistotu, že to je opravdu poctivě, ručně zafasované a ani po letech drahokam nevypadne. Předtím ale ještě leštím, začišťuji…“
Vidíte? Znovu jsme u zlatých ručiček.
