Abychom však byli přesní: úplně nejlépe na tom je v růstu Hrubého domácího produktu (HDP) z Evropské unie Malta, ale výkon středomořského ostrůvku se 450 tisíci obyvateli není pro porovnání příliš relevantní. Zajímavější je v tomto ohledu srovnání se sousedními zeměmi.
Zatímco Polsko si v minulých letech udržovalo solidní růst v závětří ekonomické krize, nyní už tamní hospodářství za českým pokulhává. Zatímco český silně proexportní trh stojí a padá s Německem, polská méně rozvinutá ekonomika si v časech krize vystačila sama se sebou a v důsledku toho jí tak ani současný německý boom příliš nezvedá. Podobně jsou na tom Slováci, kteří ve druhém kvartále meziročně rostli o 1,2 procenta pomaleji než Česko, které meziročně zakončilo růst HDP na 4,6 procenta (více čtěte zde).
Jak je na tom EU? Statistiky Eurostatu zde |
Proč přišel růst právě teď? Kromě již zmíněné dobré situace u odběratelů našeho exportu stojí za zmínku dvě věci: ČNB a optimismus. Zatímco oslabení koruny vnímá dosud většina veřejnosti jako zločin na svých zahraničních dovolených, málo se zdůrazňuje, že peníze se jen přelily do českých exportních firem. Ty začaly kvůli zvýšení konkurenceschopnosti svého zboží vyrábět naplno a na jejich ziscích je to vidět (více čtěte zde). Zároveň lidé letos získali to, co je pro ekonomiku nejdůležitější - důvěru v budoucnost. Peníze v krizi odkládané na horší časy tak zamířily k obchodníkům, kteří takovéto spotřebitelské žně nezažili už léta (více o rekordních letošních útratách čtěte zde).
Spíše než růst HDP však obyvatele Česka zajímají praktické dopady na jejich peněženky. V srpnu vrcholily sezónní práce, kdy nezaměstnanost obvykle klesá na své roční minimum. Míra nezaměstnanosti tak dosáhla 6,2 procenta. Letos se však pokles nezastavil ani v létě a počet lidí bez práce prudce klesal až na listopadových 431 tisíc, což představuje 5,9 procenta (další čísla zde). Pro srovnání: nižší už je z celé EU jen v Německu a například na Slovensku je téměř dvojnásobná.
Úspěšné firmy tak musely kvůli poloprázdným úřadům práce začít nabízet víc peněz. A na číslech to začalo být vidět. Průměrná mzda poprvé překonala 26 tisíc korun a čtyřprocentní růst platů byl tak největší od roku 2009 (více o platech si přečtěte zde).
Přestože by si optimistická čísla vláda určitě ráda přivlastnila, ve skutečnosti je její podíl na úspěchu pramalý. Mnohé ekonomy naopak ministerstvo financí překvapilo návrhem rozpočtu na příští rok, ve kterém i přes ideální výsledky rozjeté ekonomiky opět zasekne sekeru deficitu hlouběji a vypůjčí si dalších 70 miliard na výdaje (komentář analytika najdete zde).
