Je to situace typická pro většinu stagnujících evropských zemí a ani mezi nimi na tom není Francie dobře. Za třetí čtvrtletí loňského roku dosáhl ekonomický růst, který se v poslední době potácel mezi 1 a 2 procenty, čisté nuly. Vývoz klesl o 0,7 procenta, průmysl stagnuje.
"Francie je nemocná a potřebuje vyléčit," říká rezolutně Thomas, mladý obchodník s jachtami z Aix-en-Provence. "Hlavním problémem jsou silné odbory, které brání reformám. Potřebujeme silného vůdce, který se odborářům postaví."
Jako příklad současného marazmu lidé uvádějí zcela zamrzlý trh práce. Jednou zaměstnaný člověk je v podstatě nepropustitelný: mladí s čerstvě ukončeným vzděláním mají proto potíže s hledáním místa a zůstávají na krku státu. Jsou první francouzskou porevoluční generací, která možná nebude mít lepší životní standard než jejich rodiče.
Opravář telefonů z Provence, který nechce být jmenován, to vykresluje na své rodině: "Když jsem před třiceti lety začal pracovat, nebyl problém si za pár měsíců vydělat na nové auto. Můj syn si bude moct dovolit jenom ojetinu." Kromě mladých mají se sháněním legálního pracovního místa problémy imigranti, kteří narážejí na předsudky bílých Francouzů.
Kdo "umí" nepracovat, má dost peněz
Dalším známým problémem je fakt, že podpora v nezaměstnanosti je příliš štědrá. "Kdo se trochu v systému dávek vyzná, může si žít velmi dobře," zlobí se velkoobchodník s okny Sébastien Tonda z Fouchy.
Že se lidé bez práce často nepřetrhnou, dosvědčuje majitel vinic v Champagne Stéphane Brice, který má každoročně problém zajistit pracovníky na vinobraní. "Česáče složitě honím přes různé kamarády po celé Francii. Nevíte o někom? Jste přece v Unii..." říká vinař z Bar-sur-Aube.
Jako naprostá většina obyvatel republiky, kde vládne až panický strach z metafory jménem "polský instalatér", nikdy neslyšel o tom, že si jeho vláda prosadila sedmileté omezení práva občanů Unie ve Francii pracovat.
Za znepokojivý stav Francouzi viní politiky, odboráře, Američany i přistěhovalce. Populárním terčem nespokojenosti je také Evropská unie a její měna euro. To s sebou do země přineslo zdražení, které Francouze utvrdilo v "blbé náladě", která se, jak známo, zhmotnila mimo jiné v odmítnutí evropské ústavy v roce 2005.
Politici i obyčejní občané však ke změně jen těžko nacházejí odvahu. A zatím se nezdá, že by některý z prezidentských kandidátů pro volby na jaře měl v úmyslu předepsat Francii razantně pozměněnou hospodářskou "dietu". A pokusit se tak reformovat ekonomiku vlasti, kterou její obyvatelé fatalisticky označují za nereformovatelnou.
