Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvČeská ekonomika podle objektivních parametrů stagnuje. Podle dat Eurostatu nedokázalo Česko jako jedna z mála zemí vrátit úroveň svého HDP na předcovidová čísla. Navíc roste míra zadlužení: ke konci září to je více než 43 procent hrubého domácího produktu.
V tom by Švejnar neviděl problém. „V porovnání s ostatními zeměmi není naše zadlužení tak vysoké. V Evropské unii jako celku je to skoro dvojnásobek a jsou země, které mají dluh nad stovkou procent: třeba Francie. A Itálie, o čemž se tolik nemluví, je na úrovni 145 procent.“
„V tom smyslu máme dluh, který je poměrně malý. Ratingové společnosti nám dávají hodnocení, které je stabilní. Ani Mezinárodní měnový fond nebo OECD to nevidí jako problém,“ míní Švejnar s tím, že i proto by souhlasil se zvýšením zadlužení, ale pouze ve prospěch prorůstových investic.
Odstrašující příklady zadlužení z Evropy
„Musí jít tedy o investice, které mají vysokou návratnost. Ty při naší míře zadlužení dávají velký smysl, protože budoucí generace budou bohatší, když v těchto investicích bude vysoká návratnost, že se dluh lehce splatí. Horší by bylo, kdybychom se zadlužovali pro spotřebu,“ vysvětluje Švejnar.
S tím, že české zadlužení není ve srovnání s jinými zeměmi závratně vysoké souhlasí i Hampl. Ale upozorňuje na úskalí toho, s kým se srovnáváme. „Oproti zemím, které jsou třeba v eurozóně a systematicky porušují fiskální pravidla a jsou daleko nad limity, které si stanovila eurozóna jako bezpečné, jsme na tom lépe.“
„Ale je otázka, jestli jsou to dobré vzory. Řada z těch zemí jsou spíš odstrašující případy a myslím, že z nich bychom si model dělat neměli,“ varuje Hampl.
Podle něj je hlavním problémem číslo 1 české ekonomiky zamrzlost. „Dostali jsme se do stavu, kdy je ekonomika evidentně v nějaké vnitřní nerovnováze. A hledáme cesty, jak situaci srovnat a dostat se zpátky k ekvilibriu (rovnováze). A k tomu podle mého hlubokého přesvědčení pomáhá i narovnání problému, který máme ve veřejných financích.“
Hampl v zásadě nevidí problém půjčovat si například na investice do infrastruktury. „Strategické investice skutečně mohou přinést ekonomice dodatečný růstový impuls. Jenomže to není luxusní úvaha, kterou dnes vedeme. My máme jiný problém.“
Exportér: Proč s námi nejednáte, pane premiére? Hrozí ekonomická katastrofa |
„Zejména v pocovidových letech si potřebujeme půjčovat na běžnou spotřebu,“ míní Hampl s tím, že to je závažný problém. „My máme velké strukturální saldo. V covidových letech jsme totiž dělali velké úpravy ve výdajích, které jsme nafukovali, a v příjmech, které jsme snižovali.“
„A dnes jsme v situaci, kdy bude strukturální saldo i po konsolidačním balíčku nad dvěma procenty. To znamená: pořád daleko od toho, kde Evropa vidí bezpečnou hladinu. Prostě si potřebujeme půjčovat na provoz. A proto si v tuto chvíli opravdu nejsem jistý, jestli si teď ekonomika může dovolit půjčovat na strategické investice s velkou potenciální návratností,“ zamýšlí se Hampl.
Česko a NIMBY
Hampl pak upozornil ještě na jednu klíčovou záležitost, která Česku brání dynamickému růstu. A tím je kulturně-společenský stav, který západní sociologie označuje akronymem NIMBY. Jednotlivá písmena vyjadřují frázi „not in my back yard“, v překladu: „ne na mém dvorku“.
Jde o sociální fenomén, kdy velká část lidí odmítá, aby se v blízkosti jejich domova stavěla nějaká obecně prospěšná nebo pro infrastrukturu důležitá stavba, která jim sníží komfort bydlení. Lidé například nechtějí, aby se v blízkosti jejich sídel stavěly dálnice, rychlodráha, letiště, věznice nebo třeba větrníky či jaderná elektrárna.
„Prostě nikdo nechce, aby se stavělo jemu za domem,“ vysvětluje Hampl s tím, že Česko je v tomto ohledu blíž Západu než Východu. „Ale chci tím říct, že i bez toho česká ekonomika neunese půjčování na strategické investice zároveň s tím, že si navíc budeme půjčovat na běžný provoz, na běžné mandatorní výdaje.“
„A to je stav, ve kterém jsme dnes. A proto my, tedy Národní rozpočtová rada, říkáme: pojďme se vrátit zpátky k bezpečným hladinám, třeba i proto, abychom debatu o strategických investicích vůbec mohli v budoucnu vést,“ dodává Hampl.
Podle Švejnara však investice do infrastruktury nepočkají. „My máme obrovskou výhodu oproti jiným zemím, že jsme kompaktní. Nejsme tak roztahaní jako Chorvatsko nebo Itálie. Kdybychom měli opravdu velice dobrý systém rychlovlaků a dálnic, tak prakticky nemusíme mít objemnou regionální politiku,“ myslí si.
Oba ekonomové pak srovnávali stav české ekonomiky se zeměmi, které dokázaly, na rozdíl od ČR, po covidu ekonomiku znovu nastartovat. Například s Polskem, které překonalo hospodářskou úroveň z éry před pandemií už o 12 procent.
Ekonom Stroukal: Nestagnujeme navždy, jen je blbá nálada a bojíme se utrácet |
„Populace je tam celkově méně konzervativní z hlediska investování, přístupu ke správě majetku. Kapitálový trh tam vypadá úplně jinak než tady. Strukturální rozdíly jsou mezi námi celkem velké. A navíc zrovna v posledních letech tam byla velká vůle napříč politickým spektrem používat evropské či lokální peníze na strategické investice, aby se jejich ekonomika, která byla mnohem zaostalejší než naše, posunula kupředu,“ popisuje Hampl.
„Na druhou stranu, upřímně řečeno, umíme si představit, že bychom stavěli dálnice polským stylem? To znamená často na hraně pravidel, často bez toho, aby to bylo se souhlasem obce, ke které není sjezd? Protože tam se to prostě ignoruje. Nejsem si jist, jestli jsme kulturně ve stadiu, kdyby tohle naše společnost akceptovala,“ uzavírá Hampl.
Kam konkrétně by podle Švejnara měly směřovat jím zmiňované strategické investice na dluh? Potřebujeme komplexní reformu veřejné správy? A jak by se podle obou ekonomů měla vyvíjet v následujících letech česká ekonomika? I na to odpovídali Jan Švejnar s Mojmírem Hamplem v duelovém Rozstřelu.
