Na vládu včera dorazil z ministerstva financí Konvergenční program. Je to základní dokument země v komunikaci s Evropskou unií. První nástřel říkal, zavažme se k cíli mít v roce 2013 nebo 2014 deficit státní pokladny kolem tří procent HDP. Přijde vám to ambiciózní? Vláda bod přerušila a odložila na počátek února. Využijme těch čtrnáct dnů k dobru a plán přitvrďme. Skutečný politický lídr by si dal za cíl vyrovnaný rozpočet.
Proč? K čemu laxní přístup k dluhům povede?
1. Ke zvýšení daní. Politici na ně po volbách vsadí, neboť ani pravičáci, ani levičáci nejsou schopni zkrotit výdaje. Jenomže věříte na to, že za všech okolností platí, že když zvýším daně, vyberu více a zlepším veřejné finance? Není to naivní?
2. Flirtujeme s bankrotem. V poměru k HDP máme celkový dluh kolem 37 procent. Je to hodně, nebo málo? Vezmu-li statistiku od roku 1970 do 2008, zjistím, že 51,7 procenta zemí z těch, jež zkrachovaly, mělo dluh pod hranicí šedesáti procent HDP. Tedy jako my. Zbylých 48,3 procenta mělo zadlužení v době bankrotu vyšší. Smažme tedy veškerá klišé o tom, že jsme v nějaké "bezpečné" zóně. Žádná taková totiž neexistuje. Ve světě veřejných dluhů jde o to, zdali máte důvěru investorů a ti vám proplácejí vydané dluhopisy, nebo…
3. Kdo to zaplatí? Karel Havlíček Borovský to shrnul již v roce 1850 ve svém fejetonu pro Slovan: "Největší suma daní jistě přichází do státních pokladnic od tak nazvané prostřední třídy, jak každý, kdo jen hlavní prameny státních příjmů s životem porovná, lehce vyrozumí. Skoro všechna daň rozvrhne se naposledy na konsumenty sprostších a obyčejnějších potrav a nápojů…" Říkám pragmaticky – tady nejde o to, vymýšlet nějaké vymoženosti, jak střední třídě pomoci penězi z rozpočtu. Jde o to, jí neškodit. Nepodrážet jí nohy. Zvýšení daní zaplatí z většiny střední třída.
4. Nahrávka extremismu. O největší překvapení ve volbách do Evropského parlamentu 2009 se v Maďarsku, zemi, již před bankrotem zachránila až mezinárodní pomoc, postaralo extremistické hnutí Jobbik. Získalo 14,8 procenta hlasů. Čelní představitel Jobbiku Zoltán Balczó opakovaně tvrdí, že "Maďarsko si rozebírají Židé". Nedoporučoval bych mávnout rukou nad tím, že Prahou jezdila tramvaj, jejíž řidič si za čelní sklo umístil nápis Dělnická strana. Laxní ekonomická politika nahrává v Česku také komunistům.
5. Nelíbí se vám to? Nežijte v Matrixu! Třeba si také říkáte, ta naše politika nemá hlavu ani patu. Ruku na srdce, není v tom sama. Víme i my sami, co vůbec chceme? Deník Washington Post přinesl v březnu 1998 rozhovor s Josephem Hellerem. Spisovatelem, který napsal Hlavu XXII. Novinář Peter Carlson se Hellera v rozhovoru zeptal, zda chodí k volbám.
Heller: "Důvod, proč já nevolím, je prostý. Vždyť přece můj hlas nemůže nic změnit. Je iracionální, abych osobně šel volit. Ale preference mám, to ano."
Carlson: "Dobře, ale co když váš preferovaný kandidát prohraje o jeden hlas?"
Heller: "Vraťte se zpátky do kanclu a vytáhněte mi z archivu případ, kdy někdo ztratil volby o jeden hlas."
Carlson: "A co když všichni voliči budou uvažovat jako vy?"
Heller: "Pak půjdu volit. Když budu vědět, že nikdo jiný nepřijde k volbám, bude pro mě samozřejmostí odevzdat hlas."
Jděte v roce 2010 k volbám. S nadsázkou, třeba nikdo jiný nepřijde. Zvolte lídra, kterému věříte, že dá veřejné finance a ekonomickou politiku do pořádku.
