Začínala osmdesátá léta. Bylo mi osm let a o tom, že část zeleně vyměníme za výběh pro slepice, rozhodla maminka. Přišla z nákupu a rozčílila se, že vajíčka zdražila z letní ceny 1 Kčs na 1,30 Kčs a že už to nechce platit. Není divu, při průměrném platu 2 738 Kčs, který tehdy podle ČSÚ vydělávali socialističtí pracovníci, to bylo moc.
Cena vajec vede lidi k nákupu vlastních slepic |
Počty, že se nám chov slepic vyplatí, byly rychlé. Kurník postaví děda, trávu vezmeme ze zahrady, zbytky ze školní kuchyně a zrní koupíme v holešovické tržnici zrovna tak jako kuřata.
O Velikonocích už nám kuřata pípala v krabici na stole a za pár měsíců jsme měli k snídani první domácí vajíčka. A to jsme koukali. Vážila dvakrát až třikrát víc než ta v obchodě, měla sytě žluté až oranžové žloutky a ne ty, z nichž jako by všechna žluť byla vygumována, často byly v jednom vajíčku žloutky dva až tři a celá vajíčka náramně chutnala.
Pozor na noviny!
Smažili jsme je, vařili jsme je, dávali jsme je do salátů, pekli jsme z nich koláče, a když jsme se jich nabažili, začali jsme je prodávat. Bylo to příjemné. Sousedé a známí mi vždy dali za balíček čerstvých vajec pár korun, hezky se na mě usmáli a nechali pozdravovat rodiče. Vždy to ale tak idylické nebylo.
Když jednou táta odešel do práce s vejci zabalenými do Lidové demokracie, "průšvih" byl na světě. Ačkoliv to byly noviny prorežimní a cenzurované, přesto byly nepatrně uvolněnější než režimem uznávané Rudé právo a hrozilo, že by z toho mohl mít v práci problém. Bylo to absurdní, ale musela jsem běžet za tátou a vajíčka jedno po druhém přebalit. Až pak se maminka uklidnila.
I přes tyto bizarní zážitky vzpomínám na naše socialistické hospodaření ráda a čím dál častěji přemýšlím o tom, že své vzpomínky znovu oživím. Ceny vajec neúměrně rostou a já už to nechci platit. Cena kolem šesti až sedmi korun za vajíčko (více zde) při průměrném platu 24 089 Kč je pro naši rodinu moc.
