Hlavní moment nastal, když všichni na jaře 2020 čekali na roušky, popisuje zpomalení globalizace ekonomka Ilona Švihlíková. O kladech i záporech ekonomické propojenosti světa mluví v rozhovoru. Proč velké firmy přesouvají výrobu zboží či potravin do ciziny a my musíme dovážet? A jak by se česká ekonomika mohla vymanit z role „globální kolonie“?
Pro postavení Česka v globalizovaném světě někdy používáte slovo kolonie. Můžete rozdělení ekonomik vysvětlit? Jsou země, jejichž nadnárodní firmy hrají roli „matky“. Ty rozhodují o tom, co se kde bude vyrábět, kde bude jaká přidaná hodnota. Jsou to dominantně ještě pořád země Západu, odkud většina „matek“ zatím je. Hovoříme o USA, západní Evropě a Japonsku. Pak jsou země, jež jsou skrze „dcery“ nadnárodních firem zapojené do sítí vytvářených nadnárodními korporacemi, a tady můžeme zapojení České republiky charakterizovat jako střední nižší přidaná hodnota neboli středně kvalifikovaná montovna. Má to ale i charakteristické znaky, které jsou podstatně horší, jako je využívání plochy: tedy tranzitní přeprava a sklady. Zde je přidaná hodnota minimální, což má na ekonomiku obrovské dopady.
Místní podmínky jen lákají lidi, co podnikají velmi svérázným způsobem, takže mi to tady připomíná píseň kapely Kabát, v níž se zpívá: „Až tu malou zemi celou rozkradem…“
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
