S přibývajícím věkem radost z měkkých dárků roste s jednou výjimkou – bačkory nemají v oblibě ani šedesátníci, vyplývá z průzkumu výzkumné společnosti Perfect Crowd pro obchod s módou Zoot.cz.
Platí to napříč věkovými kategoriemi, od patnácti do pětašedesáti. "V dětství v lidech měkké dárky vyvolávaly spíše zklamání, v dospělém věku oblíbenost těchto dárků stoupá," vysvětluje Jaroslav Cír, jeden z autorů průzkumu. Čím starší byli dotazovaní, tím častěji měli z měkkých dárků radost, naopak u nich klesá pocit nudy a zklamání. Podle Círa se v tom odráží i historické zkušenosti s Vánocemi za socialismu. "Myslím, že obecně platí, že starší generace jsou skromnější, mají radost i z drobností a nejsou tak naočkované reklamou."
I mezi "měkkouši" jsou vítězové a poražení. Podle průzkumu je jako dárek oblíbenější ten na horní polovinu těla – svetry, mikiny, bundy, saka. Naopak z ponožek a bačkor oči nezasvítí. S ponožkami se obdarovaní s rostoucím věkem smiřují, ale bačkory vnitřně nevydýchá čtvrtina lidí ani ve věku 56 až 65 let.
"Je jasné, že dítě v osmi letech nové kalhoty pod stromečkem tolik nepotěší," zamýšlí se dětská psycholožka Marie Nesrstová. "Dá se mu to vysvětlit, ale je pochopitelně potřeba to doplnit nějakým hodnotnějším tvrdým dárkem, třeba autem na ovládání," říká. Podle ní se averze vůči měkkým dárkům láme v období puberty. "Zejména dívky se už rády pěkně oblékají. Je tak ideální vzít dceru do obchodu, aby si vybrala, a pak jí to třeba nadělit. V tomto věku už to pochopí i ocení," myslí si psycholožka.
Podle Jaroslava Cícera z Perfect Crowd se výsledky podobného průzkumu v budoucnu budou lišit. Rozdíly ve vnímání tvrdých a měkkých dárků se vyhladí, nebudou takové mezigenerační rozdíly. "Souvisí to s rostoucí nabídkou, vyšší dostupností nových značek," říká.
Obdarovávat je umění
Podle psycholožky Marie Nesrstové by rodiče měli dávat pozor, aby to s obdarováváním svých ratolestí nepřeháněli. Vánoční seznam přání je totiž někdy příliš dlouhý. "Rodiče by měli zvážit, jestli všechny uvedené dárky dítě skutečně chce a využije, někdy totiž může jít o náhlý rozmar," říká. Jako smutný příklad uvádí přesun darovaných štěňat do útulků po Novém roce.
Pokud si rodič určitý vysněný dárek nemůže či nechce dovolit, měl by to dítěti vysvětlit. "Pokud je starší, řekněme od druhé třídy výše, je namístě mu vysvětlit hodnotu peněz," vysvětluje psycholožka. Pokud je mladší a vyhlíží dárky od Ježíška, je nejschůdnější vysvětlovat přes historky. "Typově Ježíšek nemůže splnit vše, protože jsou děti, které potřebují dárky více. Dítěti do šesti let lze takto vysvětlovat," dodává.
Z průzkumu také vyplývá, jak se nadšení, radost i pociťované zklamání z dárků hluboko vrývá do dětské paměti. Jasné a ostré vymezení se k vytouženým i méně chtěným dárkům v dětství je patrné ve všech věkových skupinách.
"Vždy jsem chtěl autodráhu. Nejdřív jsem na ni byl moc malý, potom už moc velký," říká Oldřich Bajer, sedmatřicetiletý spolumajitel "měkkého" obchodu s módou Zoot.cz. "Takže letos ji dostane můj syn."
