Loni od října do prosince provedla agentura Median mezi 649 mladými od 18 do 35 let z Prahy, Brna, Olomouce a Pardubic průzkum bydlení mileniálů. Zjistila, že převážná část mladých do 35 let má pocit, že je bydlení pro ně dnes méně dostupné než pro generaci jejich rodičů.
Valná většina respondentů, více jak 70 procent se domnívá, že dnešní generace mladých lidí zůstává déle bydlet u svých rodičů, ve spolubydlení, dočasném nájmu nebo v jiných přechodných formách bydlení. Téměř 30 procent z těchto respondentů to přičítá jinému životnímu stylu dnešní mladé generace, ale polovina z nich hlavní příčinu vidí v horší finanční dostupnosti bydlení, nedostatečnou bytovou a jinou politikou státu. Za problém označilo 42 procent mladých investiční nákupy bytů, které zvyšují ceny bydlení.
Průzkum mezi mladými 18-35 let |
„Financializaci bydlení, tedy stále silnější chápání rezidenčních nemovitostí jako investičního statku určeného pro zhodnocení úspor i dluhů, vnímají mladí lidé pociťující nižší dostupnost bydlení jako hlavní příčinu této situace,“ dodává ekonom a sociolog Akademie věd České republiky Martin Lux.
Přitom soukromé nájemní bydlení pro mladé lidi představuje velmi důležitý segment na cestě k osamostatnění. V soukromém nájmu žije ve čtyřech sledovaných městech čtvrtina lidí od 30 do 35 let. Pro mnohé z nich jen jako chvilková zastávka na cestě k vlastnímu bydlení. Pro jiné, ať si tak přejí či nikoliv, také dlouhodobé bydlení. Po dovršení 27. roku sice podíl nájemního bydlení postupně klesá, ale více než čtvrtina dotázaných třicátníků stále žije v soukromém nájmu.
Hypotéky dál zlevňují. Už desátý měsíc hledají sazby pomyslné dno |
Mezi mladými lidmi se ovšem objevují vlastníci více rezidenčních nemovitostí. „V průzkumu se objevili i mladí, kteří jsou přímými vlastníky i několika nemovitostí. Až 9 procent z respondentů jsou vlastníci více nemovitostí, tedy vlastní jednu nemovitosti, kde jsou trvale hlášeni, a pak vlastní jinou nemovitost, kde skutečně bydlí,“ potvrzuje Martin Lux.
Jak vyplývá z průzkumu, téměř 40 procent dotazovaných, kteří žijí již „ve vlastním“, dostalo byt či dům dědictvím či darem od svých rodičů či jiných příbuzných. Nemalá část mladých si pak vlastní bydlení pořídila z peněz, které dostala od svých rodičů. Ve výsledku pak pouze 26 procent dotazaných mladých vlastníků bydlení nedostalo od svých příbuzných žádnou finanční výpomoc při pořízení bytu či domu, a ani se nemohli účastnit výhodné privatizace bytů.
„Tito mladí vlastníci bydlení, kteří stojí mimo řetěz mezigeneračních finančních transferů, jsou pak i těmi, kteří si více než ostatní uvědomují rozevírající se nůžky v majetku domácností v podobě rezidenčních nemovitostí a významně více než ti, kteří transfery dostali, pak očekávají, že se tyto nůžky budou otevírat i v budoucnu,“ dodává sociolog Akademie věd České republiky Petr Kubala.
Trh s bydlením by měl regulovat stát
Většina mladých lidí dospěla k závěru, že by zodpovědnost za stav bytové situace měl převzít stát. Z průzkumu vyplývá, že více než polovina dotazovaných si myslí, že stát by měl regulovat trh s bydlením více než v současnosti a více pomáhat se zajištěním jejich bydlení. Většině lidí chybí dostatek obecního či státního bydlení, poskytování půjček na pořízení vlastního bydlení, příspěvky pro mladé rodiny s dětmi.
Stát by měl podle mladých především zabránit největším excesům a zajistit tak férové prostředí, v němž může docházet k soutěži. „Přikláním se ke státní regulaci, už jenom kvůli těm investičním pohledávkám. Nejde ani o to, že někdo chce byt pro svoje děti. Ale když si někdo koupí čtyři byty jenom pro zisk pro AirBnb v centru Prahy, tak to je strašně nefér, a nemělo by to tak být, mělo by se tomu zamezit,“ uvádí jedna respondentka. Další z dotazovaných přidává: „Jsem zastánce osobního vlastnictví, ale když jsme u těch čtyř bytů v Praze, to si koupí lidi, kteří na ty byty mají, a to potom rozevírá nůžky mezi těmi sociálními vrstvami, což asi pro stát není úplně dobře.“
Zodpovědnost za zajištění bydlení je tedy dělená. „Stát má především vytvářet prostor pro realizaci individuálních drah, má zabraňovat těm přemírou skupování bytů za účelem spekulací, aby zachoval relativně férovou soutěž, a zároveň má pojišťovat ty, kteří ve volné soutěži nemohou z „objektivních důvodů“ uspět,“ dodává závěrem Petr Kubala.
