Ale na hřebeny Krkonoše, smýkané silným větrem, vyrazili rovněž lidé v úborech z počátku dvacátého století, kteří se přišli památce obou slavných horalů poklonit jinak než soupeřením na těžké patnáctikilometrové trati. Několik z nich táhlo na sáňkách k mohyle věnec z chvojí a květin.
Ovšem největší pozornost diváků na moderních lehoulinkých běžkách poutalo zhruba devadesát odvážlivců ve stopě, jež kopírovala jedno z kol osudného závodu z 24. března 1913. Zahynul při něm nejslavnější český závodník z éry Rakouska Uherska Bohumil Hanč a jeho přítel Václav Vrbata.
"Žádný podobný historický závod jako dnes se ještě nikdy neběžel, " řekl předseda organizačního výboru Aleš Suk. Mimochodem - dřevěná ski "jasanka" má i s vázáním kolem dvou kilogramů.
Někteří vzdali, další se ukryli do tepla hospody
Na patnáctikilometrovou trať se z Labské boudy vypravili rovněž lyžníci v pokročilém důchodovém věku. Byť ne všichni vydrželi ostré poryvy větru a dojeli až do cíle.
"Musel jsem vzdát," svěřoval se sekretářce závodu Miladě Klapkové zhruba sedmdesátiletý lyžník. "Udělalo se mně najednou tak slabo, že jsem nemohl dál. Kdybych se nevrátil zpátky na Labskou boudu, tak bych snad umřel. "
Zatímco lyžníci ze závodní kategorie dosupěli zpátky na Labskou boudu všichni, někteří jejich kolegové z turistické kategorie vzali historickou jízdu O čestnou cenu Bohumila Hanče spíše jako povyražení. "Pár jich zůstalo sedět v hospodě na Vosecké boudě a zpátky k Labské se už nevrátili," prozradil ředitel závodu Miroslav Pavlů.
Nad lyžníky bděl i republikový náčelník horské služby
Na patnáctikilometrové trati stáli komisaři a kontrolovali průjezdy borců podobně jako v roce 1913. Nad historickým závodem bděla horská služba v čele s republikovým náčelníkem Jiřím Brožkem. Pořadatelé by viděli velmi neradi, kdyby přesně po sto letech přišla další tragédie.
Pavlů ve štábu na Labské boudě neskrýval obavy. "Aby taky ne, když je tady zodpovědný za všechny mrtvoly," poznamenala napůl z legrace a napůl vážně jedna z jeho spolupracovnic. Horská služba však naštěstí zasahovat nemusela.
Jízdu na těžkých archaických ski zvládl nejrychleji jednatřicetiletý amatérský cyklista z Prahy Matěj Boháč. Patnáct kilometrů dal za hodinu a necelých třicet osm minut. Jen o půl minuty pomaleji proletěl po trati šestapadesátiletý Josef Vejnar z klubu Horský kalci (čti Tkalci) Víchová.
Současný lyžník o předchůdcích: Jsme proti nim srabi
Za zhruba hodinu a padesát dva minut byla v cíli Marcela Kubištová. "Jelo se mi dobře, pomohli mi diváci," svěřila se Kubištová. "Překvapilo mě, jak hodně jich nás povzbuzovalo. Nejvíc mně síly docházely z Vosecké boudy nahoru, kde strašně fičelo."
Mezi muži si vybojoval umístění v první desítce Pavel Wohanka z Vrchlabí. V cíli smekl pomyslný klobouk před lyžaři z počátku 20. století.
"To byli praví horalové. Z Jilemnice sem šli pěšky a na lyžích takový kus a pořád do kopce a pak ještě dali dalších padesát kilometrů," prohlásil Wohanka. "My jsme dojeli až na Mísečky autem. Jsme proti nim srabi."
Až z Jeseníků dorazil k Labské boudě Květoslav Žalčík. "Tak za sto let znovu tady," křičel v cíli. A pak dodal: "Nechápu, jak tenkrát mohli na dřevěných lyžích ujet padesát kilometrů." Jeho fanynky na něj volaly: "Tak si dej ještě dvě kola a uvidíš."
Mezi ženami se na trati klouzala také pražská právnička Kateřina Mandulová. Pochází ovšem z Třebíče. Na nohy připnula klasické staré ski jasanky.
Balíček záchrany: Lucerna s lupou, kompas a píšťalka
"Koupila jsem i je i s domem, takže vlastně stály docela dost peněz. Našla jsem je na půdě," usmívala se Mandulová. "Když na nich jezdím, skládám si v duchu Jasanové básně. Jednou z nich vydám sbírku."
Liberec reprezentovali Přátelé země české. Kromě historických úborů, založených na teplých svetrech a kabátech, si vezli tlumok s jídlem. "A podívejte, co mám sebou," říkal Pavel Eliáš.
A ukazoval na svíčkovou lucerničku s lupou, jež slouží jako reflektor, kompas a píšťalku. Všeho by užil dosytosti, pokud by se ztratil v bílé tmě.
Pořadatelům historického závodu O čestnou cenu Bohumila Hanče však počasí - s výjimkou ošklivého větru - přálo. V neděli Krkonoše obklopovalo modré nebe bez jediného mraku.
