Nejvhodnějším místem pro začátek výletu jsou Pikovice. Železniční stanici toho jména byste však hledali marně, pokud se sem chcete svézt legendárním Posázavským Pacifikem, vystupte v zastávce Petrov u Prahy. Do Pikovic pak už jen přejdete po mostě. Případně si můžete výlet prodloužit, když vystoupíte třeba v Kamenném Přívozu a půjdete po proudu řeky opačným směrem.
Do Pikovic můžete přijet také autobusem nebo autem, poblíž mostu je parkoviště, občerstvení a cukrárna. A aby byl výčet možných příjezdů kompletní, je třeba přidat i cestu po řece.
Pohled na vrch Medník nedaleko mostu v Pikovicích.
Proti proudu Sázavy na Medník
Od mostu se vydáte proti proudu Sázavy po okružní naučné stezce Medník. Zelenobíle značená, 5 km dlouhá trasa vás provede částí stejnojmenné národní přírodní památky, kterou tvoří rozsáhlý lesní komplex v kaňonu Sázavy.
Na 14 zastávkách vás čekají hezké vyhlídky do údolí řeky Sázavy. Na informačních tabulích si také přečtete o místních bučinách, suťových lesích, o trampingu a vodáctví, ale i pohnuté válečné historii oblasti Posázavského Pacifiku.
Stráně poblíž řeky Sázavy na jaře zdobí bílé květy sasanky hajní.
Na podzim 2009 byla otevřena nová podoba naučné stezky na Medníku.
Zajímavá je například skalní vyhlídka Třeštibok, jejíž název pochází z doby, kdy se po Sázavě plavily vory, které v těchto místech boční prameny narážely na skálu. Dočtete se tady, že za druhé světové války němečtí okupanti zřídili v prostoru zámečku v nedalekém Hradišťku cvičiště a koncentrační tábor. Že roku 1942 byl od Čerčan po proudu řeky vystěhován celý levý břeh Sázavy a zabrán jako vojenský prostor. A také se dozvíte, že v roce 1944 se přerušil provoz železnice ze Skochovic do Jílového a tunely na tomto úseku se postupně přeměňovaly na továrny na letecké součásti.
Chaty najdete v Posázaví i na velmi špatně přístupných místech.
Naučná stezka vede převážně po pevných lesních cestách, podél Sázavy většinou po rovině nebo po vytesaných stupních ve skále. Následuje prudký výstup na Medník (416,5 m n.m.) a nakonec sestup zpět a návrat do Petrova. Trasa částečně vede souběžně s červenou a zelenou turistickou značkou, takže podle času a vaší kondice si můžete výlet prodloužit např. do Štěchovic nebo Jílového.
Hlavním cílem naší cesty je ale kandík psí zub, vzácná rostlina, která na našem území roste nejspíš pouze na Medníku.
Na Medníku spatříte spíše jednotlivé kandíky než velké trsy kvetoucích rosltin.
Tajemství vzácného kandíku
kandík psí zub - Ottův slovník naučný
|
Výskyt kandíku (Erythronium dens-canis L.) na Medníku zahaluje tajemství. Kdy, odkud a jak se na tenhle vrch v Posázaví drobná liliovitá rostlina dostala, se už asi nikdy přesně nedozvíme. Nejčastěji se uvádí, že ho vysadili mniši Strahovského kláštera. Podle jiné pravděpodobné teorie byl tento druh značně rozšířený v období čtvrtohor a jeho dnešní výskyt je tak pozůstatkem těchto dávných dob.
Nejasnosti panují i kolem jeho objevení. Dlouhou dobu se za prvního nálezce považoval L. J. Čelakovský, český botanik a překladatel, syn F. L. Čelakovského. Až nedávno se ukázalo, že ho v roce 1828 předstihl Emerich Petřík, hospodářský správce Strahovského kláštera a autor několika přírodovědných publikací.
V polovině 19. století byl kandík ještě hojný, přesto už tehdy se o jeho ochraně zmiňoval známý český botanik K. B. Presl. Obával se, že díky četným a bezohledným sběrům se kandík brzy stane vzácným. Však ho prý na konci 19. století venkované na pražský trh přinášeli celé nůše.
Zákaz sběru se prosadil v roce 1906, kandík byl přesto pleněný dál a zřízení turistické stezky ho ohrozilo ještě víc. Zatímco počet rostlin mohl na přelomu 19. a 20. století dosahovat podle odborníků až několika milionů, v současnosti kvete na Medníku už jen pouhých několik set rostlin.
Kandík psí zub
Na Medník nejen za kandíkem
Kandík dnes můžeme považovat za skutečnou rostlinnou celebritu. Jeho kvítek se objevil na telefonní kartě, poštovní i turistické známce, vlajce a znaku obce Hradišťko (Pikovice jsou její součástí).
Určit nejvhodnější čas na výpravu za kandíkem je obtížné, záleží na délce zimy. My jsme měli štěstí ho vidět a vyfotili minulý víkend. Každopádně pamatujte, že kandík patří ke kriticky ohroženým rostlinám, a máte ho možnost dobře vidět i z cesty.
Jaro na Medníku nevítá svými kvítky pouze kandík. Za slunečných dnů můžete u Sázavy pozorovat ostře žluté kvítky křivatce. V listnaté části lesa se kromě kandíku objevují trsy fialových květů jaterníku trojlaločného, známého též jako jaterník podléška.
Jaterník podléška, též jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis).
U řeky Sázavy můžete časně na jaře pozorovat zářivě žluté květy křivatce.
O něco později rozkvétá jiná zdejší pozoruhodnost – ostřice chlupatá. Poznáte ji podle odstálých řídkých chlupů, které jsou patrné po okrajích stále zelených přezimujících listů při pohledu proti světlu. V Čechách je velmi vzácná.
První teplé dny si užívají i motýli. U řeky se s oblibou sluní babočky kopřivové, na lesních mýtinách pak dovádějí žluťásci řešetlákoví.
Kvetoucí ostřice chlupatá (Carex pilosa)
Podbílek šupinatý (Lathraea squamaria)
Pokud se po návštěvě rezervace s kandíky budete chtít projít ještě podél řeky, můžete pozorovat bílé i žluté květy sasanek. U potůčku stojí za pozornost rostlina, které chybí zelená barva – podbílek šupinatý. Jakýmsi živoucím pamětníkem je mohutný tis ve stráni nad řekou.
Na levém břehu řeky si všimněte výrazného skalního útvaru, označovaného jako Pikovická jehla. Pamětníci však zdůrazňují, že mu nikdy neřekli jinak než Pikovický komín. Ať tak či onak, tato štíhlá skalní věž ve svahu nad řekou je vysoká 20 metrů. Na vrcholku má dřevěný kříž. Vrchol tohoto skalního útvaru je přístupný pouze pro horolezce.
Na levém břehu řeky můžete pozorovat výrazný skalní útvar označovaný jako Pikovická jehla.
může se hodit |
Více fotek z Medníku na:
