Přitom to nebyly žádné zapadlé osady s několika popisnými čísly. Ve Smrkovci (Schönfichtu), který ležel ve Slavkovském lese jen sedm kilometrů od Lázní Kynžvart, žilo v dobách největší slávy více než sedm set obyvatel a ještě těsně před válkou zde bylo evidováno na pět set lidí.
Jenže nástup Hitlera, válka a následně odsun sudetských Němců za hranice znamenal pro mnohé obce v pohraničí totální kolaps. Češi už nedokázali na život původních obyvatel navázat.
Z české krajiny tak mnohdy nenávratně zmizela tradiční pohraniční sídla včetně historických památek, jako jsou kostely či venkovská stavení. Během pár let zmizely obce, jejichž historie se počítá na staletí.
Obec založili uhlíři
Podle internetové stránky přátel Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les bývá založení Schönfichtu připisováno uhlířům, kteří zde "pod krásnými smrky" pálili své milíře.
Nejstarší písemná zmínka pochází už z poloviny 14. století, píše se v ní o výměně kněžích v místním kostele.
Kostel ve Smrkovci, rok 1890
Autor: archiv Krajského muzea Sokolov
Lidé zde nikdy neměli příliš snadný život. Nepříznivé klimatické podmínky v nadmořské výšce okolo sedmi set metrů umožňovaly pouze skromnou úrodu na chudých políčkách. Muži proto často jezdili za prací do uhelných dolů ve falknovském výběžku.
"Přes svůj těžký úděl však byli Schönfichtští proslulí svou dobrosrdečností a veselostí,“ připomínají přátelé CHKO Slavkovský les.
Dějiny obce byly po dlouhou dobu úzce spojeny s hornictvím. Těžila se zde především železná ruda a stříbro.
Děti strašil obr Kober
V druhé polovině 14. století už měla obec šestnáct dvorů, mlýn a zájezdní hostinec. Z této doby také pochází pověst, podle níž měl v blízkosti Schönfichtu brloh lesní duch Kober. Tímto obrem se strašily malé děti, které pobíhaly po lese.
Postupem času se obec neustále rozrůstala, takže v 16. století už měla pětašedesát domů.
Vesnička Smrkovec v roce 1915
Autor: Archiv Krajského muzea Sokolov
Tip iDNES: o zmizelých Sudetech pojednává kniha ZMIZELÉ OBCE NA SOKOLOVSKU od Romany Beranové Vajcové a kol. 250 stránkovou publikaci s barevnými fotografiemi A4 můžete zakoupit či objednat v Krajském muzeu v Sokolově. Více informací o muzeu - ZDE
V polovině 19. století bylo v Schönfichtu evidováno 728 občanů, nejvíce v celé historii obce. Pak ovšem obyvatel postupně ubývalo, jak se horníci stěhovali za prací do uhelných revírů Falknovska.
"V roce 1895 stálo v Schönfichtu 107 domů s 663 obyvateli, z nichž byli všichni Němci, katolického vyznání," uvádějí přátelé CHKO Slavkovský les. "Evidováno je 26 sedláků s rodinami, sto tkalců bavlny, jeden řemeslník a několik nádeníků."
V obci stál i obecní úřad, za první republiky zde vznikla také četnická stanice.
Ve školním roce 1929/30 zde byla v rámci počešťování založena jednotřídní česká obecná škola a školka, která fungovala do konce roku 1938.
Volkschule, místní škola, rok 1915
Autor: Archiv Krajského muzea Sokolov
Odchod pod dohledem armády aneb obec dvakrát vysídlená
Za války sídlilo v obci divizní komando německého wehrmachtu. A pak přišel pomalý zánik sídla – začal odsun německého obyvatelstva.
"V roce 1947 byla obec přejmenována na Smrkovec a byla snaha dosídlit prázdné domy českými obyvateli. Už 1. června 1946 tady byla otevřena česká škola, ale navštěvovalo ji jen pět dětí,“ přibližují poválečný osud obce na svém webu přátelé CHKO Slavkovský les.
"Paradoxem osudu bylo, že noví 'Smrkovečtí' dopadli v roce 1948 prakticky stejně jako o tři roky dříve 'Schönfichtští'. Jejich nový domov byl totiž začleněn do vojenského prostoru a oni byli urychleně vysídleni,“ uvádí znalci historie obce.
JAK MIZÍ KOSTELY. JAK MIZÍ PAMĚŤ.
Na horním snímku vidíte chátrající kostel ve Smrkovci těsně před zánikem v roce 1960.
Na dolním snímku holá stráň, místo, kde kostel stával, rok 2006.
* Snímky poskytly webové stránky přátel Slavkovského lesa, autorem snímku z roku 2006 je Daniel Šťastný.
SLAVKOVSKÝ LES
Stránky jsou věnované turistice, MTB, historii a zajímavostem této nevšední oblasti v lázeňském trojúhelníku západních Čech
Češi skutečně dopadli stejně jako Němci. Podle pamětníků měli jenom několik hodin na to, aby pod dohledem armády poloprázdnou západočeskou vesnici opustili.
Tím byl osud Schönfichtu – Smrkovce dokonán. Vojáci ji záhy srovnali se zemí.
Dnes už obec připomínají například zbytek zděné lávky přes potok, občas i kus zdiva. Ale v jasné "přesile" tu jsou stromy, tráva a bolševník...
STROJ ČASU
