Jsem ročník 1952. Utkvěla mi v paměti živá vzpomínka na jízdu motoráčkem, kterým jsme jezdili jednu stanici z Počerad do Polerad za babičkou, která tam bydlela. Bylo to někdy kolem roku 1956. Jednu konkrétní jízdu mám před očima, jako by to bylo včera. Událo se to v létě a vlivem horka se koleje zvlnily tak, že bylo nebezpečí vykolejení. Jindy sedmiminutová jízda (jak jsem zjistil z tohoto dokumentu) trvala asi hodinu. Posouvali jsme se krokem, ajznboňák v uniformě (nejspíš průvodčí) šel před námi a nějakým klackem kontroloval rozchod kolejí. Všichni vykloněni z okna a byla vidět vlnovka koleje, kroutící se jak had. Poleradské nádraží jsem už z paměti vymazal, připomněl jsem si ho až tady z fotografie. Vím jen, že vedle nádraží byl nechráněný přejezd cesty vedoucí z Polerad do Třískolup.

Fajn čtení a dokument jako vždy. K textu doplním, že další veřejnou tratí, postavenou výhradně ze soukromého kapitálu, byla např. lokálka Martinice v Krkonoších - Rokytnice nad Jizerou, kde pachatelem byl mj. hrabě Harrach.

Zajimava ruznost nazvu ceskych osad - Vrskman.

Pamatuji si, že když jsem jako kluk jezdil s rodiči přes Havraň v 80. letech na chalupu, tak tam ještě byly koleje k cukrovaru. Vždy když jedu okolo, tak si na to vzpomenu :)

Pan reportér by měl ubrat na výškách, vždyť to rve uši.

Me stresuje ta dramaticka hudba, ale uz jsem si zvykl.