"V některých zámcích se lidé papučí přímo domáhali, takže jsme je tam zachovali. Ale jen tam, kde to bylo účelné," říká Pavel Svoboda z památkového ústavu. Papuče se v tuzemské síti státních památek rozmohly už v padesátých letech. Až nedávno se však ukázalo, že podlahám škodí.
"Broušení se projeví hlavně tam, kudy projdou statisíce lidí za rok. Měření prokázala, že během dvou tří generací takto můžeme odnést zámeckou podlahu na vlastních nohou," vysvětluje Pavel Slavko, kastelán zámku v Českém Krumlově, kde s domácí obuví skoncovali hned po revoluci.
Když Dagmar Lasková navštívila loni po letech lednický zámek, automaticky se rozhlížela po filcových papučích. Tak, jak si to pamatovala ze školního výletu. A byla zklamaná, že tam domácí obuv dávno zrušili.
"Přišlo mi to líto. Člověk má v hlavě vzpomínku z mládí, a tak v tom je i troška nostalgie. Pohybovat se na zámku v papučích mi přišlo navíc takové domáčtější a hygienické," míní pětapadesátiletá úřednice z Prahy.
Bruska z filcu
Že po revoluci papuče na zámcích začaly mizet a od roku 2000 je správci výrazně omezují, má svoje opodstatnění. Papuče totiž překvapivě ničí podlahu. "Výzkumy prokázaly, že klouzavý pohyb velké masy návštěvníků parkety zbrušuje. Mikroprach, který z filcu jen tak nelze dostat pryč, při šoupání nohama působí brusný efekt. Naopak bota, kterou jen našlapujete, tohle nepůsobí," popsal kastelán zámku Český Krumlov Pavel Slavko.
Zámek v Boskovicích. ... a teď se prosím prošoupejte do další komnaty.
Podle něj řada měření postupně prokázala, že v trase pohybu návštěvníků jsou ubroušeny podlahy o několik milimetrů.
"Pokud mají parkety sílu tři až pět centimetrů, lze snadno spočítat, že se podlaha do padesáti let ubrousí na vlastní základ," dodává kastelán.
Tento problém se podle něj týká hodně navštěvovaných objektů, jimiž projdou masy návštěvníků, což platí i pro českokrumlovský zámek, který ročně navštíví kolem 320 tisíc zájemců. Podobně silnou návštěvností se pyšní například i Křivoklát, Konopiště, lednický a valtický zámek či Karlštejn. Na absolutní špici je Pražský hrad.
Dalších zhruba padesát objektů navštíví ročně do sto tisíc návštěvníků. Existují samozřejmě i méně slavné památky, kam zavítá menší počet zájemců. Tam se mohou lidé klouzat v domácí obuvi bez rizika.
Vyleští, ale neodřou
Nejnavštěvovanější hrady a zámky
|
Národní památkový ústav žádnou strategii ohledně papučí nevyhlásil. "Trendem je tuto obuv v objektech omezovat, ale lidé je mají zafixované. Leckde se jich domáhali, takže je nakonec zachovali," říká náměstek generální ředitelky Národního památkového ústavu Petr Svoboda.
Papuče se nadále používají například v zámku Loučeň na Nymbursku. "Historické parketové podlahy máme dobře nalakované a papuče jsou u nás už zažité. Lidé nám podlahu krásně vyleští a připadají si u nás jako doma. Třeba v zámecké jídelně je necháme sednout i do křesel, protože máme kopie originálu," popsal kastelán Jiří Senohrábek. V nevelkém loučeňském zámku si to mohou dovolit. Ročně jím projde kolem 75 tisíc návštěvníků a při tomto počtu se popsaný brusný efekt neprojeví.
Papučí se vzdává celá Evropa
Naopak v lednickém zámku s třemi sty tisíci návštěvníky ročně už papuče dávno nepoužívají a na parkety položili koberce, i když jejich vyčištění stojí nemalé peníze. V Lednici to má i další důvody, než je riziko zbrušování parket.
"Papuče už nepoužíváme minimálně od roku 2000. Na naše tři návštěvnické okruhy bychom této obuvi spotřebovali opravdu hodně. Navíc prohlídka nekončí ve stejném místě, kde začíná, takže bychom papuče museli pořád transportovat," poznamenal zástupce kastelánky Jindřich Říha.
Domácí obuv se nepoužívá například ani na zámku Konopiště a přidávají se další.
Zámecká papučová kultura nebyla jen českým specifikem. V sedmdesátých a osmdesátých letech se papuče užívaly běžně také v Evropě. I tam jsou však na ústupu.
