Smícháme tvaroh, vaječný bílek, žluč, amoniak, býčí krev... Zní to trochu jako čarodějnická formule. Ve skutečnosti jde však o jeden z osvědčených receptů pro vytvoření nátěru, který se používá v lidovém stavitelství.
„V historii se krev využívala pro povrchové úpravy, ať už šlo o estetické dekorace, nebo lidové stavitelství. Krev byla zkrátka jedna z nejdostupnějších nátěrových hmot,“ vysvětlil Dvořák, který působí v Národním muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
 |
O využití krve svědčí nálezy na lidových stavbách na Valašsku, ale také třeba na Šumavě či v Krkonoších. Krví se natíraly například stropy či stěny, používala se i pro uměleckou tvorbu, ale také se z ní dal namíchat lak či lepidlo.
„Je přitom lhostejné, zda používáme krev býčí či kravskou,“ upozornil Dvořák. „V minulosti se brala z dožívajících volů, kteří neměli jiné zpracování. Dnes se dá sehnat z jatek.“
Vytvořit vhodnou směs však není nic jednoduchého, v receptech je důležitý poměr i pořadí ingrediencí, roli hraje také čas.
„Vycházím z některých historických pramenů, ale zásadní je praxe. Zkoušení, vymýšlení, práce s přísadami. Já dnes učím čtyři recepty, ale dalších 32 si nechávám pro sebe,“ říká restaurátor, který účastníkům kempu předváděl kvalitní nátěr odolávající vlhkosti.
„Myslím, že by se dnes mohl při opravách lidových staveb klidně využívat,“ zmínil.
Parkety vyrábějí na místě ručně
Parketářský kemp na vizovickém zámku potrvá do soboty. Účastní se ho patnáct lidí z různých evropských zemí. Dorazili například z Rakouska, Itálie, Francie, Polska či Belgie. Kromě předávání zkušeností chtějí toto dnes trochu pozapomenuté řemeslo zpropagovat.
„Všichni jsou tak trochu blázni. Řada z účastníků jsou opravdové špičky, které doma zavřou svou firmu a letí do cizí země, aby tam pracovali jen za stravu,“ líčí hlavní organizátor René Caran.
Myšlenku uspořádat kemp ve Vizovicích dostal náhodou, když si při prohlídce zámku všiml, že v některých místnostech jsou nepůvodní nehezké parkety. Navrhl tedy, že je účastníci v rámci workshopu vymění.
„Ve dvou místnostech reprezentativního patra se tak podaří zreplikovat nedochované původní kazetové parkety z 19. století,“ vysvětlila kastelánka zámku Jana Pluhařová.
Řemeslníci postupně položí na podlahy 114 velkých seskládaných kusů. Parkety vyrábějí na místě ručně z dubového dřeva. „Je skvělé, že se podařilo sehnat dřevo vytěžené v regionu a zpracované na pile, kterou zakládali bratři Thonetové,“ pochvaloval si Caran.
Podmínkou parketářů bylo, aby mohli pracovat přímo v zámeckých sálech za plného provozu. Návštěvníci památky se jim tak mohou dívat pod ruce a sledovat mimořádně přesnou práci s každým kouskem dřeva.
„Chceme tím motivovat lidi, aby se o tomto umění dověděli něco víc,“ poznamenal Caran. V Česku je podle něj parketářské řemeslo trochu na ústupu. Nevyučuje se v žádné škole, přednost mají umělé, strojově vyráběné podlahy.
„V zahraničí je to jinak, lidé tam mají větší vztah ke dřevu, k bydlení to tam patří. Ale i u nás se stále najdou zákazníci, jen se za prací musí dojíždět. Je to sice složitá, ale krásná profese,“ dodal Caran.
Podmínkou parketářů bylo, aby mohli pracovat přímo v zámeckých sálech za plného provozu.
