| František Pavlok, rodák z obce Řepiště na Frýdecku (1865 - 1928). Ač jako sirotek vyrůstal v bídě a byl pro mnohé jen pohrdaným pasáčkem a pacholkem, dotáhl to nejprve na starostu obce a v roce 1911 dokonce do parlamentu. Příběh jako z amerického filmu a v době dosud sociálně přísně členěné skutečně značný úspěch. "V tom jsem tatínka nikdy nepřestal obdivovat. S dvoutřídní obecnou školou se pílí vyšvihl až do parlamentu," váží si podnes úspěchu otce jeho syn Bohumil. |
"Můj otec František Pavlok byl zvolen poslancem rakouského parlamentu v roce 1911 a ve funkci
zůstal až do konce prvé světové války," vypráví
letos devětasedmdesátiletý Bohumil Pavlok a
vytahuje z šuplíků tatínkovu bohatou korespondenci
a dokumenty spojené s jeho poslancováním ve Vídni.
Je tu i pohlednice hotelu, v němž poslanci přespávali při sněmovních zasedáních nebo koncepty Pavlokových parlamentních projevů.
"Otec bojoval v parlamentu především za nápravu bezprávného postavení slezského lidu a proti sociální bídě ve Slezsku," vysvětluje syn rakouského poslance.
Nad hlavou mu visí dva obrazy s krajinářskými motivy, která za císaře Františka Josefa zdobily v Těšíně redakci Novin Těšínských, tribunu Slezanů z Těšínska. "Můj otec byl totiž posledním majitelem těchto vyhlášených novin," říká na vysvětlenou Bohumil Pavlok.
V deseti letech skončil jako sirotek
V druhé půli roku 1912 vypukly v jižním sousedství Rakouska - Uherska takzvané balkánské války a země horečně zbrojila. "Jako poslanec viděl jsem, že k uskutečnění mého ideálu je daleko, bylo třeba peněz na zbrojení a na zřizování sirotčinců nezbylo," poznačil si tehdy trpně Pavlok, neboť
ve své kandidátní řeči z roku 1911 lpěl na mohutné státní podpoře pro zřizování nových sirotčinců.
"Tatínek neměl ani deset let a už se stal sirotkem. U cizích cítil jen nepřátelství
a hořkost. Proto se později tolik věnoval sociální práci," vrací se k osobnosti otce jedno z jeho čtrnácti dětí. "Už z nich žijeme jen poslední dvě," vypočítává Bohumil Pavlok, kterému o vídeňských pobytech otce hojně vyprávěla především maminka
a později otcovy šuplíky ve starém psacím stole.
"Bohužel, zemřel, když jsem měl šest. Nezapomenu na jeho poslední zamávání
v listopadu 1928. Druhý den byl mrtev, umřel na rakovinu," vybavuje si Pavlok.
 Bohumil Pavlok - syn poslance říšské rady ve Vídni. |
