Už za války stávala na slepencové skále Babího lomu dřevěná bouda. Koncem války vzala za své a byla vypálena. Já jsem v padesátých letech dělal zdravotníka krajského odboru turistiky. Tehdejší předseda začal uvažovat o rozhledně a obrátil se na mě. Vrhl jsem se do toho po hlavě," vzpomíná dnes devadesátiletý, ale přesto zdatný, muž.
Společně se svými kamarády udělali první návrhy, na výstavbu rozhledny dostali patnáct tisíc. Mohlo se začít stavět. "Lidé byli ze začátku nadšení, o sobotách a nedělích chodilo i dvě stě padesát brigádníků. Zájem však opadal, brigádníků ubývalo a měl jsem chuť s tím seknout. Začalo se také vykládat, že kdybych z toho něco neměl, tak bych to nedělal," dodal.
S podporou posledních pěti lidí se na jaře roku 1961 podařilo rozhlednu na obtížně dostupném vrcholu dostavět. Cement se míchal sto padesát metrů pod vrcholem a na místo jej dopravoval lidský řetěz. Hromosvod stavitelé svedli do sondy v zemi, která byla také přes sto metrů od vyhlídkové věže.
"Mám z rozhledny radost, je to moje dítě. Dnes už tam ale nechodím. Bolí mě nohy a špatně se mi jde dolů. Přesto je rozhledna eldorádem pro všechny z Brna a okolí. Je z ní vidět za dobré viditelnosti až předhůří Alp, kojál, Sýkoř, ale také západoslovenské hory," pochvaluje si svůj výtvor Albrecht.
 Z rozhledny na Babím lomu jsou vidět i vrcholky Alp |
 Cement na rozhlednu Babí Lom nosil řetěz lidských rukou |
