Článek by vám měl pomoci nejen na klasické dovolené, aby vaše rodinné fotografické vzpomínky byly co nejzajímavější, ale míří také k amatérským fotografům vyhledávajícím volnou tvorbu a zajímavé náměty.
U vody, na vodě i pod vodou
Voda nás, suchozemce, provází na dovolené velice často a pobyt u moře patří mezi nejvyhledávanější způsoby trávení dnů volna. Fotky z pláže si vozí domů všichni, ne každému se ale podaří do záběru dostat to, co měl v úmyslu. Nejčastějším úskalím je extrémně kontrastní světlo v kombinaci s klobouky nebo čepicí s kšiltem – lidé potom mají tmavé tváře nebo hluboké stíny pod kšiltem, nosem a bradou.
Pomoct si můžeme několika způsoby: buď fotíme osoby tak, aby jim slunce pokud možno ozařovalo celý obličej, nebo použijeme blesk. Lepší možností je ale počkat si na měkké světlo a fotit brzo ráno nebo večer. Ono taková večerní romantika se západem slunce má také něco do sebe...
Dobře fotit s bleskem umí ale málokdo. Světlo z blesku nesmí na fotce převažovat a ideálně bychom na první pohled ani neměli poznat, že je fotka přiblesknutá. Jak na to? Prvním krokem je nastavení intenzity blesku, klidně uberte 1–1,5 clony, komu chybí zkušený odhad, musí experimentovat. Druhým krokem je mít správně exponované pozadí, tedy vzdálený prostor, kam světlo blesku "nedobleskne". Tady je automatika jednoduchých kompaktů v úzkých a většinou správně exponuje jen popředí, pomůže manuální nastavení. Postup je následující: udělejte zkušební fotografii v automatickém režimu celého prostoru bez blesku a zjistěte si z výsledné fotografie čas, clonu a ISO. Toto nastavte manuálně, zapněte blesk a fotografujte i s osobami v popředí!
Mezi další tipy pro dobré fotky z pláže patří použití polarizačního filtru v případě, kdy chcete zdůraznit barvy vody, což funguje hlavně z nadhledu a při bočním osvětlení. Dejte si také pozor na srovnání horizontu, voda je vždy vodorovná. Foťte pozdě večer, těsně před západem slunce, kdy všichni turisté už sedí u večeře: budete mít liduprázdné pláže a nádherné světlo.
Západy a východy slunce fotografujeme teleobjektivem a záběr musí oživit ještě nějaké popředí nebo akce – oranžová koule sama o sobě není zajímavá. Zde jsem zakomponoval brodění slonů v botswanském N. P. Chobe.
Mějme také na paměti, že mořská voda může být zdaleka nejhorší ničitel naší fotovýbavy a aby nám mořská sůl vnikla do aparátu, nemusíme nutně spadnout do vody. Aerosol slané vody je totiž rozptýlený ve vzduchu podél pobřeží, a tak i dlouhodobý pobyt u rozbouřeného moře může vykonat dílo zkázy. Pro vodní sporty jsou nejvhodnější speciální vodotěsné fotoaparáty, bez nichž se neobejdou například potápěči. Cena těch profesionálních zrcadlovek však pro běžné používání dosahuje příliš vysokých částek, a tak pro většinu vodních aktivit musíme vystačit s vodotěsnými kompakty, případně pouzdry (např. kufry typu Pelican) a v nouzi můžeme sáhnout po jednorázovém vodotěsném přístroji. Rozhodně se ale smiřte s tím, že i při pečlivém zacházení vám tu a tam na objektiv dopadne sprška vody. Čistý savý hadřík tedy rozhodně přijde k užitku.
Fotíme za každé situace! Ať je to rafting na divoké řece v Kanadě nebo splutí letní Lužnice…
I z dopravního letadla lze pořídit zajímavou fotografii. Na pravidelné lince Santiago de Chile – Punta Arenas přelétá letadlo národní park Torres del Paine. Podle mapy jsem usoudil, že hory budeme míjet vpravo a požádal při odbavení o sedadlo vpravo. Při přeletu navíc pilot letoun naklonil, aby pasažérům fotografování ještě usnadnil.
Focení v dešti
Asi nejobtížnější je focení v dešti, bývá to však vynahrazeno zajímavými záběry s unikátní atmosférou. Kromě zmáčení přístroje nám voda dopadá na přední čočku objektivu a takové záběry jsou většinou nepoužitelné. Pokud neprší příliš silně, postačí rychlé vyndání přístroje, cvaknutí fotky a opětovné rychlé uložení v brašně (pomůže nastavení programu na automat).
Za silnějšího deště si musíme poradit jinak. Někdo nosí deštník, ten je však bezcenný za silného větru. Pomůže jakýkoliv úkryt jako např. autobusová zastávka, skalní převis nebo husté větve stromů. Pokud fouká vítr, máme to jednodušší, stačí jen otočit se po větru. Při focení v dešti se mi také výborně osvědčil savý bavlněný hadr uložený v brašně, kterým aparát otírám. Každopádně mějte nasazený filtr, např. UV, uchráníte tak čočku před poškrábáním při opakovaném otírání.
Při vyhlídkové plavbě v novozélandském fjordu Milford Sound se strhla bouře doprovázená prudkým lijákem. Zůstal jsem jediný z asi 200 pasažérů na palubě, schoval se pod stříšku na zádi lodi a zatímco všichni ostatní popíjeli kávu ve vyhřáté kajutě, fotografoval jsem unikátní záběry. Vítr byl tak silný, že vodopády byly rozfoukávány "do ztracena", takže jakoby končily ve vzduchoprázdnu. Každé cvaknutí závěrky ovšem bylo vykoupeno důkladným sušením čočky, zatímco aparát jsem měl improvizovaně zabalený do ručníku.
Fotografování dětí
Fotografování vlastních dětí v nejrůznějších situacích patří k nejoblíbenějším námětům z dovolené a mnozí si právě z tohoto důvodu pořídili svůj první fotoaparát. Abychom se však v rodinném albu mohli pochlubit skutečně zajímavými fotografiemi, nezaškodí připomenout některé důležité zásady. Rozdíl mezi vynikající a průměrnou fotografií může být často výsledkem jen nepatrných změn úhlu osvětlení nebo změny stanoviště a u dětí to platí dvojnásob. Jsou totiž mnohem menší než my dospělí, a proto při fotografování většinou musíme s fotoaparátem dolů, nejlépe do úrovně jejich očí. Děti ne vždy mají náladu "spolupracovat" při focení, a tak bychom měli fotoaparát mít vždy při ruce, abychom ty nejlepší okamžiky nepropásli.
Fotografování dětí vyžaduje trpělivost a smysl pro humor. Děti si rády hrají, na všechno si chtějí sáhnout a někdy není lehké je přesvědčit, aby nám pózovaly. Můžeme si vybrat ze dvou strategií fotografování. Buďto budeme fotit zblízka širokoúhlým objektivem, přičemž dítě bude vědět, že je fotografováno, nebo naopak nepozorováni s teleobjektivem zachytíme děti v okamžiku, kdy si hrají a o nás nemají ani ponětí. Obě strategie mají své výhody a nevýhody.
Děti zabírejte pokud možno zblízka a z úrovně jejich očí. Záběr vypovídá i o okolním prostředí a oživuje jej akce.
Nesmíme také zapomenout na to, že ultraširokoúhlé objektivy, výborné na krajinu nebo architekturu, dost zkreslují perspektivu, lidé mají na takovém obrázku velký nos nebo šišatou hlavu. Pokud nám nejde vysloveně o momentku, ale o portrét, fotografujeme raději základním objektivem nebo teleobjektivem. Výhodou digitálů je také fakt, že dítě si na displeji ihned může samo prohlédnout pořízený obrázek a zejména ty menší fascinuje a motivuje k dalšímu fotografování.
A jak na portrét celé rodiny, respektive skupiny? Máme v podstatě dvě možnosti: buď fotíme samospouští ze stativu, nebo požádáme kolemjdoucího, pokud je to možné. Rizikové jsou obě možnosti, moje zkušenost je, že pokud dáte do ruky foťák neznámému člověku, skoro jistě fotka nebude povedená. Když už se totiž náhodou podaří mít ji zaostřenou, určitě nevyjde kompozičně podle vašich představ. V tom případě doporučuji napevno manuálně zaostřit a nastavit širokoúhlý záběr, který bude mít dost "masa" pro ořez. Focení ze stativu je zase časově náročnější a musíme mít k dispozici stativ. Pomůže miniaturní skladný stativek nebo focení z improvizovaných podložek, jako třeba stolů, kamenů, pařezů,...
Focení s bleskem při špatných podmínkách – blesk prosvětlí obličej, jen je třeba vše správně nastavit, aby v podstatě nebylo poznat, že jsme blesk použili.
Portrét v terénu
Při cestování po exotických zemích budeme jistě kromě přírody a památek chtít také zachytit domorodé obyvatele. Ačkoliv to na první pohled vypadá jednoduše (vždyť ulice jsou plné lidí!), ne vždy se nám dobrá fotka podaří. Při fotografování portrétů v terénu se totiž potýkáme hned s několika problémy najednou: špatné světlo, špatné okolí a v neposlední řadě ochota se nechat vyfotit.
Zatímco v mnoha zemích vám lidi budou ochotně pózovat, jinde před vámi utečou a někde vás dokonce mohou i napadnout. Vždy se tedy zeptejte na místní zvyklosti a tomu podřiďte přístup k portrétování. Vzpomínám, jak jsem se jednou vydal na malý ostrůvek na Západní Samoi, kde mě při procházce vesnicí dva chlapci požádali, abych je vyfotografoval a než jsem sundal krytku z objektivu, seběhla se přede mne doslova celá místní škola! Dospělí ale většinou nebudou jevit takovou ochotu k fotografování, a proto se vyplatí je vždy dopředu požádat o souhlas nebo to risknout a fotit teleobjektivem z nějakého úkrytu.
Další problém představuje světlo, které je důležitým prvkem portrétu. Zejména v rovníkových oblastech nebo na sněhu způsobí prudké slunce, že obličeje lidí tonou ve stínu. Pomoci si můžeme doblesknutím, ale lepšího výsledku dosáhneme, když budeme fotit ráno a navečer, kdy slunce nemá takovou sílu. Vhodné podmínky pro focení portrétů potom nastávají při rovnoměrně zatažené obloze, kdy mizí stíny a velké kontrasty.
Ne vždy se při portrétování musíme zaměřit na obličej. Na šrílanckém brusiči drahokamů mě zaujaly jeho ruce, a tak jsem jej požádal, zda by mi v nich podržel pár drahokamů. Abych nepokazil zajímavou atmosféru, fotografoval jsem bez blesku a dal si záležet, aby na ruce a drahokamy dopadalo světlo oknem dílny. Pro umocnění efektu jsem použil ultraširokoúhlý objektiv, jež zvýrazní ruce a velikost drahokamů.
Nejrůznější slavnosti a ceremonie patří v exotických zemích k nejfotogeničtějším námětům. Pořízený záběr je z obřadu Ihi, kdy jsou hinduistické dívky symbolicky zasvěcovány bohu Vishnovi. Obřad trval dva dny a během této doby jsem byl rodiči i dětmi natolik přijat, že jsem mohl zblízka fotografovat i vypjaté a posvátné okamžiky.
Pokud jde o použití blesku při portrétování, neshodnou se ani profesionálové. Zatímco někdo bez blesku nedá ani ránu, jiní se snaží využít v maximální možné míře denního světla a bleskem lidi zbytečně nestraší. Faktem je, že blesk dodá očím zajímavý lesk, kterého jinak nedocílíme. Pokud blesk používáme za denního světla k vyplnění stínů, většinou nebudeme mít problémy s expozicí, horší je to však za šera nebo v budovách. Abychom docílili toho, že pozadí nebude tmavé, můžeme zkusit odpálit blesk s manuálním nastavením expozice zhruba na 1/20 sec. S trochou štěstí budeme tak mít vše ostré a zároveň dobře exponované.
Každý správný portrét by také měl nést nějakou atmosféru místa, na fotografii by tedy mělo být něco z okolí, co vystihuje povahu portrétovaného. Fotografujte tedy rybáře i s úlovkem, hrnčíře při práci nebo dědečky u sklenice piva. Není to jednoduché a při dovolené na to většinou není dost času, ale věřte tomu, že trocha trpělivosti se určitě vyplatí. Naprosté fotografické žně potom nastávají při nejrůznějších místních slavnostech, festivalech či obřadech. Stanete se svědky takové plejády barev, výrazů a charakterů, že určitě s nějakou fotografií uspějete v soutěži či na výstavě.
Památky, města a architektura
Města a architektura vůbec patří k nejčastějším fotografovaným námětům na našich turistických cestách. Zdánlivou snadnost fotografování nehybných objektů podpořila nesmrtelná literární postava Švejk, který tvrdil, že … nejsnáze se fotografuje nádraží, protože se nehejbá a nemusíte ho přemlouvat, aby se pěkně tvářilo!
Jan HocekAutor článku Jan Hocek fotografuje více než 20 let, zaměřuje se zejména na krajinu, cestovatelskou fotografii a reportáž, přírodu a divoká zvířata. V roce 2005 vydal unikátní obrazovou publikaci Nejhezčí túry světa, popisující slovem i obrazem 18 světových túr. V prestižní soutěži fotografů přírody Štíty Viléma Heckela '09 zvítězil v hlavní kategorii s fotografií z Nepálu. Na svém kontě má desítky fotografických kalendářů, publikuje rovněž v časopisech a na iDNES.cz , většinou články s cestovatelskou a dobrodružnou tematikou. Za posledních 20 let procestoval desítky zemí všech kontinentů. Nejraději cestuje pěšky, ale mnoho svých výprav absolvoval na kole, na lyžích nebo na mořském kajaku. Na cesty s fotoaparátem se často vydává také v roli profesionálního průvodce dobrodružných a fotografických zájezdů. Více o autorovi na www.hocek.cz. |
Fantastická doba na focení velkých měst přichází navečer, kdy světla ubývá, pouliční lampy osvětlují nároží a nad tím vším se rozprostírá temná modř pohasínající oblohy. Noční fotografie mají nezaměnitelné kouzlo, které ještě zesilují moderní čtvrti s pestrobarevnými neony a reklamními poutači. Počkat si na tento okamžik se vyplatí, fotit ovšem nesmíte až za úplné tmy, ale přesně v tom okamžiku, kdy obloha má ten správný temný tón. Samozřejmě, že pro toto fotografování potřebujeme nezbytně stativ.
S lidmi v záběru je také obtíž, někdy je dobré mít na obrázku několik postav kvůli porovnání velikosti staveb, ale zase jich nesmí být moc. Buďme trpěliví a počkejme na správný moment. Asi nejhorší je lešení, kdy si můžeme pomoci trikem a zakrýt je například větví stromu. Znám jediný objekt na světě, kterému lešení sluší, a tím je Jetavanarama dagoba na Šrí Lance…
Volba místa fotografování zásadně ovlivňuje celkový dojem z fotografie. Když pomineme šikmou věž v Pise, pak hlavní chybou jsou tzv. kácející se linie. V překladu to znamená, že ve skutečnosti svislé linie, například zdi domů, jsou na fotografiích zobrazeny jako nesvislé mimoběžky. Jak tomu předejít? Pamatujte si jednoduché pravidlo: čím víc se musíme zaklonit, abychom fotografovali, tím víc se tento efekt projeví. Ideálně budeme tedy fotografovat tak, aby rovina filmu (čipu) byla svisle. Teď ale namítnete, že takto se vám do záběru nevejde věž kostela nebo střechy domů a samozřejmě máte pravdu. Co s tím?
Náměstí Plaza San Francisco v Quitu. Správná noční atmosféra vhodná pro focení trvá na rovníku jen pár minut, pak obloha zčerná.
Kácející se linie sice můžeme někdy vyrovnat v počítači, přesto nejlepšího výsledku dosáhneme, když budeme mít vše "rovné" už na čipu. Kromě nejjednoduššího poodstoupení do větší vzdálenosti máme dvě možnosti, jak toho docílit. Tou první je použít ultraširokoúhlý objektiv, kam se vše vejde, aniž bychom museli příliš naklánět fotoaparát. Jindy pomůže druhý způsob, který mám obzvlášť v oblibě: vylézt někam nahoru, zhruba do poloviční výšky, než je celková výška objektu. Takto zabijeme dvě mouchy jednou ranou, neboť jednak získáme rovné linie a ještě navíc neotřelý a zajímavý pohled. Kromě oficiálních vyhlídkových věží jistě najdeme v každém městě bezpočet míst, kde získáme potřebný nadhled, jsou to například mosty, hradby, kostelní věže, nejrůznější atrakce, balkony hotelů, restaurací či horní paluby velkých lodí.
