Mapa trati 255 mezi Hodonínem a Mutěnicemi se zrušenou zastávkou Hodonín-Zbrod
Místní dráha Zaječí – Čejč – Hodonín je typická lokálka. Vznikla v roce 1897 jako soukromý projekt moravskoslezského zemského rady Dr. Karla Freiherra von Offermann, firmy Lindheim & Co a Carla Ströhlera z Berlína. Trať spojovala dvě větve Severní dráhy císaře Ferdinanda (KFNB), dráhy z Břeclavi do Brna a z Břeclavi do Bohumína. Provoz na lokálce zajišťovala právě KFNB na účet vlastníka.
Jako většina místních drah v této úrodné oblasti sloužila i tato k dopravě výrobků místních firem a k sezonnímu svozu cukrové řepy do okolních cukrovarů. Po dráze jezdily vesměs smíšené vlaky.
 |
Námi projížděný úsek celoročně sloužil také k přepravě hnědého uhlí z Dubňan na zaniklé trati Kyjov – Mutěnice (viz Zaniklé tratě 32) do elektrárny v Hodoníně. Aby v Mutěnicích dlouhé vlaky s lignitem kvůli objíždění soupravy neblokovaly dopravu, byl vystavěn takzvaný Mutěnický triangl, který umožňoval přímou jízdu do Hodonína.
Sama lokálka ze Zaječí do Hodonína má ovšem taky namále. V roce 2023 Jihomoravský kraj přestal objednávat každodenní dopravu v úseku Hodonín – Kobylí, kde vlaky jezdí už jen o víkendu. Pro rok 2024 není v jízdním řádu žádné zlepšení. Doufejme, že jízda soupravou Slezského železničního spolku mezi Hodonínem a Mutěnicemi nebude rozlučkou s tratí 255.
Úsek trati 255 z Hodonína do Mutěnic si můžete projet za pouhé 3 minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvOd Ferdinandky za burčákem
Naši cestu Burčákovým expresem začínáme ve stanici Hodonín. Sem jsme dojeli po Severní dráze císaře Ferdinanda z Přerova. Tuto jízdu jsme vám ostatně už v seriálu Na co zírá mašinfíra ukázali (podívejte se zde).
Turistické cíle podél tratě 255 |
Kam se v Hodoníně vydat? Přímo proti nádraží přes koleje je ojedinělé Muzeum naftového dobývání a geologie, kousek za ním pak zoo. V rodném městě prvního československého prezidenta samozřejmě najdete také Masarykovo muzeum.
Pokud se vydáte z Hodonína dál na jih podél řeky Moravy po zelené turistické značce, narazíte po osmi kilometrech na Slovanské hradiště v Mikulčicích. V těchto místech pravděpodobně působili slovanští věrozvěstové Cyril a Metoděj. Uvidíte základy knížecího paláce a dvanácti kamenných kostelů, pohřebiště s celkovým počtem přes 2 500 objevených hrobů, pozůstatky mohutného valu a kůlových mostů.
Vlak Slezského železničního spolku vyráží směrem na Přerov. Ještě ve stanici můžete vidět legendární Ropovod, dlouhou vlakovou soupravu složenou výhradně z motoráků řady 810 a přívěsných vozů 010. Tento speciální burčákový vlak měl šest vozů. Pamětníci jistě vzpomenou na dobu, kdy byly podobné soupravy na železnici zcela běžné.
Po chvíli se kolej místní dráhy od Ferdinandky odpojuje a míří obloukem vlevo. Nejprve vede mezi ploty zahrádkářské kolonie, potom po největší umělé stavbě v této části trati, po mostě přes silnici I/55.
Po pár stech metrech se dráha přimyká k silnici II/380. Pro projektanty bylo zřejmě snazší vést s ní železnici v jednom koridoru, okolní lesy totiž bývají podmáčené.
Kvůli bažinatému terénu se trať na část cesty přimkne k silnici II/380. Nebo je to naopak?
Na konci Svatojánské aleje je zajímavé místo, kde stávala železniční zastávka Hodonín-Zbrod. Ta vznikla až ve válečném roce 1944 a sloužila pouhých pět let. V jízdních řádech se znovu objevila v roce 1962, ale vlaky tam zastavovaly jen dalších deset let. Dnes při pohledu z vlaku někdejší zastávku už nic nepřipomíná.
Za Zbrodem přejíždíme říčku Kyjovku a pomalu se blížíme k hodonínskému rameni Mutěnického trianglu. Na něm je už řadu let vyloučen provoz. Hned za obloukem zprava přicházejí koleje někdejší dráhy od Kyjova. Jde o druhé rameno trianglu. Na něm provoz definitivně ustal v roce 2004, dnes je většina tratě vytrhána a na tělese dráhy je cyklostezka. Pokud chcete vědět, jak jízda touto lokálkou vypadala, podívejte se na speciální díl našeho seriálu Na co zírá mašinfíra.
A už jsou tu Mutěnice, konec naší dnešní jízdy. Burčákový expres Slezského železničního spolku tady na svoje pasažéry čekal až do večera, aby se vydal zpět na cestu do Ostravy. Do Mutěnic na Burčákový pochod jsme vlastně už jednou vlakem zavítali, před lety jsme přijeli z druhé strany od Zaječí (podívejte se zde).
Motorové vozy 810.384, 810.640, 810.455 a 810.233 ve stanici Mutěnice. Vyfoceno 24. června 1999.
Kromě typických vinařských búd najdete v Mutěnicích také muzeum. Jak jinak, jde o muzeum vinařství. Můžete také vystoupat nad obec a porozhlédnout se po Slovácku z rozhledny Vyšicko. Po červeně značené turistické Cestě T. G. Masaryka dorazíte klidně až do Čejkovic. Tam první československý prezident v dětství žil. V Čejkovicích můžete po domluvě navštívit domek, kde tehdy Masarykovi bydleli.
Doporučujeme zavítat také na rozhlednu Na Podluží nad Novým Poddvorovem (8,5 km po červené a modré turistické značce) nebo zamířit k větrnému mlýnu u Starého Poddvorova. Dřevěná stavba pochází z roku 1870 a obilí se tam mlelo až do roku 1949.
Kraj mezi Hodonínem a Mutěnicemi je protkán také cyklostezkami, takže si nezapomeňte na svoje toulky vzít i bicykl. Pokud budete unaveni, vlak vás sice zachrání, v úseku Kobylí – Hodonín však už jenom o víkendu.
