Vnitřní zařízení těchto staveb bylo velmi jednoduché a ani později se během staletí prakticky nezměnilo. Vodní stroj vytlačoval vodu do nádrže umístěné v nejvyšší části věže. Nádrž se nazývala také pánev, kotel, bota i jinak. Jak město rostlo a přibývalo sladoven, pivovarů, řemeslnických dílen a domů, zvyšovala se, zejména od 15. století, spotřeba vody a přibývalo i vodáren.
Staroměstská vodárna, postavená u Karlova mostu, byla dokonce druhou nejstarší v Evropě! Věže starších i mladších vodáren se v průběhu věků staly výraznými dominantami. První dochovaný spis, který se k vodárně vztahuje, pochází až z roku 1489. Podle některých pramenů tu ale věž stávala už daleko dříve. Z poloviny 16. století pochází panoráma města Prahy, kde je osmiboká, bání krytá věž dobře patrná. Tato stavba byla ze dřeva a velmi brzy ji zničil oheň. Následovala řada oprav. Ale veliký požár města v roce 1575 napáchal znovu mnoho škod. Radní Starého Města se tedy rozhodli pro vybudování věže kamenné. Její historie je skutečně pestrá.
Stavebních prací se ujal kameník a měšťan Starého Města pražského Giovanni Battista Spinetti. Jeho úpravy se týkaly především věžního ochozu. Stavba však nezažila ani chvíli klidu – byla poškozena povodněmi, dalším požárem a pruskou střelbou. Měšťané se poté dali znovu do oprav. V revolučním roce 1848 byl ale objekt vypálen Windischgrätzovou střelbou z Petřína. Horní patra věže vzala za své, a tak je r. 1853 poslední podlaží věže novogoticky upraveno.
To, jak vypadá věž dnes, je výsledek celkem čtrnácti úprav a nejrůznějších rekonstrukcí. Ocelová střecha stavby, v pseudogotickém slohu, je z roku 1885. Interiér byl v průběhu let, stejně tak jako okolí, zcela změněn. Přístup do pater je z novodobého schodiště v přilehlých budovách. Jakékoli stopy po původním vodárenském zařízení dnes chybí a stěží budou kdy nalezeny.
První zmínky o technologii Staroměstské vodárny jsou z roku 1636, kdy bylo zařízení po požáru opraveno dřevěným a olověným potrubím a byla instalována nová pánev na vodu. V roce 1784 přestala vodárna na čas pracovat následkem nedostatku vody ve Vltavě. Podle popisu z počátku 19. století měla vodárna tři čerpací stroje.
V roce 1880 přestalo fungovat strojní zařízení a věž byla napojena na vodojem vybudovaný na Karlově. V letech 1882 až 1883 probíhala generální rekonstrukce Staroměstské vodárny. Mimo věže byl stará stavba i s lednicí zbořena a vodárna rozšířena o pozemek vedlejšího mlýna. V roce 1913 došlo k úplnému zastavení provozu. Staré Město od té doby zásobovala vodárna v Káraném.
Staroměstská vodárenská věž dnes už neplní svůj někdejší účel. Zato je ale ozdobou jednoho z nejkrásnějších pražských pohledů – ze Smetanova nábřeží na Novotného lávku, Karlův most a Hradčany.
 |
