Čtvrtek 13. srpna 2020, svátek má Alena
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 13. srpna 2020 Alena

Sella Ronda, mekka bikerů. Kde už se jen modlíte, abyste to dali...

aktualizováno 
Skoro 60 km přes čtyři průsmyky do výšky až 2 200 metrů s převýšením tam a zpátky 4 000 m. Sellaronda Bike Day patří k největším cyklo událostem Evropy. Na větší část dne uzavřou kolem masivu Gruppo Sella silnice pro auta a po okruhu, tak slavném mezi lyžaři, vyráží na 22 tisíc cyklistů.

Kousek pod průsmykem | foto: Petr Pravda, iDNES.cz

Jedeme. Šlapeme. Funíme, hekáme, šustíme, ploužíme se, pinožíme. A i když jsme se děsně těšili a hrozně nás to baví, brzy se začneme modlit, aby už byl konec.

Na prvních kilometrech jsou nás zprvu desítky, brzy stovky, pak tisíce. Je to magořina, ale úžasná. Tlačit se s tisícovkami dalších cyklistů zdánlivě nedává smysl. Ale takový cyklomejdan jednou za rok, to je fakt něco.

„Scusa“ (promiň), sem tam někdo křikne, aby si uvolnil cestu. Někomu to skřípe až běda, jinému vrčí elektromotor. Do nebe trčí rozeklaná a zubatá skaliska Dolomit. Nechávám za sebou startovací vesničku La Villa v Alta Badii a vrcholky Sas dla Crucs a Piz dles Cunturines. Přede mnou se vzpínají Pizes de Cir a Piz Boé. Že ta jména jsou málo italská a ještě méně německá? Bingo! Tady se mluví hlavně ladinsky. Prastarou románskou řečí, která v Jižním Tyrolsku znovu získává oblibu i mezi mladými.

Fotogalerie

Ale teď není čas koukat po cedulích, natož po horách. Mám tu práci. Je zima. Naštěstí nesněží jako včera a stoupání brzy zahřeje. Kopec má sklon asi 5 %, to by šlo. Ovšem bude hůř.

Po šesti kilometrech v Corvaře se napojuji na silniční okruh Sella Ronda. Provoz kol houstne. Zírám kolem sebe: Kuota, Orbea, Fondriest, De Rosa, Wilier, Bianchi, Pinarello, Chipollini. Kdepak jména hor, to jsou značky bicyklů, na kterých si to šinou z 80 % Italové. Krásně naleštěné hliníky a karbony v nejúžasnějších barevných kombinacích. A taky za neuvěřitelné ceny.

Dědek na Wilieru, můj tahoun

Kromě toho, že spolu jedou dvojice, trojice i celé týmy kamarádů ve stejných dresech, tvoří se první náhodné formace. Mě pomalu předjíždí dědek na karbonovém Wilieru. Seschlý, šlachovitý, hrbatý, zarputilý, něco mezi 50 a 70 lety. Asi bývalý závodník. To bude můj muž pro osmikilometrový výšlap na první průsmyk Passo Gardena. Nenechá se vybláznit, takhle pofrčí až do konce. Šance pro mě, jdu mu do háku. Šlapeme strojově, zatáčka za zatáčkou. A předjíždíme většinu ostatních. Jako Contador s Nibalim. Dva staří mazáci.

Držím se dědka, tempo mi sedí. V nedalekém Colfoscu to však i ostatní rozjíždějí. A zjevují se první baby. Na silničkách, horácích, crossech, elektrokolech, tlusté, tenké, staré, mladé a všechny krásně voní. Některé vyšvihané jak Sáblíková, ty jedou jak z praku. Elegantní cůpky prostrčené dírami v helmách jim tancují jako ocasy koní.

„Hele, jedeš, nebo čumíš?“ Serpentina číslo 12, 13, 14, 15 a Passo Gardena pořád v nedohlednu. Jen pekelná horolezecká stěna Mur del Pisciadú se neustále zvětšuje. Předjíždím dědka, abych ho chvíli táhl a zaobírám se tou neuvěřitelnou alpskou cyklokulturou.

Kolo si klidně vezměte na pokoj

Kousek pod průsmykem

Alta Badia

Passo Sella

Alta Badia

Pro našince div světa. V celé velké oblasti v neděli hermeticky zavřou na sedm hodin páteřní silnice pro auta. Na festival se sjede 22 tisíc aktivních účastníků a k nim je třeba připočítat další tisíce doprovodu. V hotelu La Majun v La Ville sympatická majitelka při příjezdu rovnou doporučuje, abych si vzal kolo na pokoj. „Nabízíme to všem, u nás je to samozřejmost. Nechte si ho v pokoji, nebo dejte na balkon, prostě jak potřebujete“. Trochu nezvyk oproti našim poměrům. Už se vidím, jak cpu kolo do výtahu českého hotelu.

V nejbližší serpentině proti stěně Mur del Pisciadú na mžik zastavuji, fotím hory i cyklistického hada, který se kroutí dolů do Corvary. Dědek mi ujíždí. Najednou začíná nepříjemně foukat studený vítr a podél silnice se shlukují cyklisti. Konečně, po 14 kilometrech nepřetržitého stoupání je tu Passo Gardena (2 119 m). Zima, cedule, pár horských hotelů, stovky lidí, stánky s občerstvením, suvenýry a binec. A selfíčka!

Uplatňuji tady svoji oblíbenou taktiku: občerstvovačka není k občerstvení, ale k získání náskoku na ostatní. Rychle dvě fotky, lok čaje a znovu do sedla. Sotva naskočím, málem spadnu. Průsmyk je tak zacpaný koly, že se nedá normálně projet. „Klídek, nezávoď!“ Propletu se davem a konečně vyrážím na první zatěžkávací zkoušku pevnosti kola a sjezdových dovedností.

Nejedeme v žádném balíku, o to je to horší. Každý se řítí jinak, jinou rychlostí, jinou stopou, tak bacha na to. Od prvních metrů se to ďábelsky rozjíždí na 60 - 70 km/h. Tři, čtyři vteřiny a už intenzivně brzdím do serpentiny, abych nepřeletěl přes svodidla. Kolo jde do zatáčky jak stíhačka, ale na trochu nerovných úsecích ve vysoké rychlosti nepříjemně vibruje. Naštěstí kotoučovky, nedávný vynález na silničním kole, brzdí výborně.

Paulo a Giuseppe od Mantovy

Za chviličku jsem dole, promrzlý na kost. Zprava od Plan De Gralba se připojují další stovky cyklistů a křižovatka, kde začíná druhé stoupání, se špuntuje.

A za špuntem začíná pětikilometrové stoupání na Passo Sella do výšky 2 230 metrů. Zatímco se napravo zvedá majestátní vrchol Sassolungo, dostihují mě dva italští kluci, Paulo a Giuseppe. Připadám si jako VIP, když obdivují můj testovací Specialized S-Works Tarmac, na kterém za pár dní pojede Tour de France Alberto Contador, Roman Kreuziger a možná i Zdeněk Štybar. Začíná typická cyklo-anglo-italská konverzace. Kdo by poslouchal, nevěřil by, že si rozumíme.

„Salve! Jak ti to kolo jede? Je hezký.“
„Fantastico, je to fakt raketa.“
„Si, si. No to si myslím. A co ty freno a disco?“
Cože?“
„No ty kotoučovky? Funguje to?“
„Aha, jo dobrý, musíš brzdit jinak, ale rychle si zvykneš. Odkud jste?“
„Kousek od Mantovy a ty?“
„Republica Checa, Praga.“
„Bene, bene, ciao!“

Jdu za kluky do háku, ale uvařil bych se, a tak si slovy profíků Tour de France brzy „vystupuji z vláčku“ a držím své tempo. Tento kopec mi nějak odsýpá, za chvilku jsem v průsmyku. Je tu podobný mumraj jako na Passo Gardena. Jen ještě o něco více lidí. Opakuji scénář, nechávám se rychle vyfotit německým borcem s cedulí Passo Sella a láduji se energetickou tyčinkou.

Passo Sella

Alta Badia

Passo Pordoi

Alta Badia

Sjezd mi jde trošku lépe, bleskově se rozhlížím po Dolomitech, zvykám si na vibrace a hlídám si, abych to někde nepoložil. Padám o 400 výškových metrů níže a z 1 818 metrů jdu na nejtěžší a nejvyšší průsmyk na trase: Passo Pordoi (2 241 m). S dalšími stovkami cyklistů, kteří proudí z nedalekého Canazei, provoz ještě více houstne.

Passo Pordoi dá zabrat

Pordoi je fakt kopec, zvlášť po dvou průsmycích. Šest kilometrů dřiny. Už to začínám v nohou cítit a mám co dělat, abych moc nepolevil v tempu. Předjíždím dva vozíčkáře na handbiku a obdivuji, jak to dávají. Stejně jako rodiče, kteří za sebou do kopce vlečou ratolesti ve vozíčkách. Děsně se to vleče. Až najednou je tu vrchol s ponurou mohylou německého vojenského hřbitova z první světové a kabinkou na vrchol Sass Pordoi.

Sellaronda Bike Day

Není to závod, ale volná cyklo jízda kolem masivu Sella, která se v oblasti pořádá dvakrát do roka - v červnu a v září. Silnice jsou na většinu dne uzavřeny. Je jedno, odkud cyklista vyrazí a kde skončí, ale většina účastníků se snaží objet celou Sella Rondu přes čtyři průsmyky podobně jako v zimě na lyžích. Hlavní starty jsou v Canazei, v Arabbě, v Corvaře a v Gardeně.

Dojídám tyčinku, a i když mě čeká ještě jeden průsmyk, už vím, že to dám. Ale bacha na další serpentiny pod nejvyšší horou masivu Sella Piz Boé (3 152 m). Osmikilometrový sjezd do Arabby má převýšení přes 600 metrů a dokáže unavit.

Dole v Arabbě pod slavnou Marmoladou už vládne skutečný festival. Neuvěřitelný mumraj lidí a kol, muzika. Skupinky cyklistů si dávají pauzu, postávají a posedávají v kavárnách a zahrádkách.

Sbohem Arabbo, jsi krásná, báječná, zábavná a už se na tebe těším v zimě. Ale teď musím dokončit misi. Zbývá poslední průsmyk Passo Campolongo, nejkratší a nejnižší (jen tři kilometry a 1 850 m). Zdolám ho, i kdybych měl kolo nahoru vytlačit. Ale to nemusím, předtucha cíle pohání vpřed. Nahoře v průsmyku opouštím Benátsko a znovu vjíždím do Alta Badie v Jižním Tyrolsku.

Zbývá krásný dvanáctikilometrový sjezd přes Corvaru do La Villy. Jde to jako po másle. Před hotelem mi pak paní domácí udělá fotku a je konec. Těsně pod tři a půl hodiny. „Ty vo..e, už jsi nevěřil, že to ještě někdy dáš, co?“ Zamáčknu slzu, setřu pot a jdu smýt pod sprchu prach Dolomit.

Autor:
Témata: Alt Badia, Dolomity
  • Nejčtenější

KVÍZ: Znáte zeměpis? Vylosovali jsme výherce průvodců po zahraničí

Zeměpis vás baví. Soutěžního kvízu o kvalitního průvodce po zahraničí podle vlastního výběru se zúčastnilo téměř 4 300...

Ať nás nechají žít, jsem proti omezování turistů, řekl Klaus na Sněžce

Jakákoli snaha omezovat návštěvnost Krkonoš nebo Sněžky, o jejíž extrémní vytíženosti se v poslední době často mluví,...

Ostrov Kos: Pokud máte odvahu jet za hranice, je to dovolená snů

Asi jen málokdo ještě před několika týdny pomyslel na to, že letošní dovolenou stráví u moře. Život je ale změna,...

České léto. Se speciálem ušetříte na dovolené až 6 000 korun

Cíl dovolené? Česká republika. Plán? Netradiční zážitky, adrenalin, sport, ale i památky, muzea a zábava pro děti....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Od Vltavy k Blanici. Výlet kousek od Lipna, kde budete úplně sami

Jen pár kilometrů od frekventovaného Lipna čeká na vytrvalé výletníky docela jiný svět: putování odlehlou šumavskou...

Biolog Komárek: Jsme účastníky největšího sociologického experimentu všech dob

Premium Měsíce trvající pandemie nám převrátila životy naruby. Známý biolog, filozof a autor dvou desítek odborných knih a tří...

Brzy dospěju do bodu, kdy si účet na Facebooku zruším, říká Lucie Výborná

Premium „Je to hra. Hra, která by měla být přínosná, užitečná, inspirativní,“ říká o své práci moderátorka Českého rozhlasu...

Proč koronavirus už téměř nezabíjí. Vytratí se, nebo se vrátí ještě silnější?

Premium Koronavirus je záhadný. Nečitelný. I když ho zkoumají ti nejchytřejší lidé, pořád o něm víme málo. Chová se jinak. Je...

  • Další z rubriky

Na kole za nejslavnějšími vojáky. Zkuste nenáročné výlety v okolí Písku

Poklidné jihočeské městečko toho skrývá víc, než neobeznámený návštěvník vůbec tuší. Víte třeba, že součástí Písku je...

Unikátní síť nabíjecích stanic pro elektrokola v Česku. Elektřina je zdarma

Advertorial Energetická firma Sev.en Energy se pustila do budování sítě nabíječek pro cyklisty, kteří jezdí na e-kolech. Stanice...

Dřina a pivo na hradě. Šlápněte do pedálů na šumavské zlatokopecké cestě

Kašperské Hory (něm. Bergreichenstein) patří mezi nejvyhledávanější startovací místa pro cyklisty na území Šumavy. A je...

Skvělý cyklovýlet, kde se i dobře vykoupete. Poznejte Kutnou Horu jinak

Jsou cyklotoulky, kde si sáhnete na dno fyzických sil. Ale existují i jiné trasy. Projížďka po druhém nejbohatším městě...

WhatsApp se brzy zbaví toho, co nás na něm nejvíc štve

Populární chatovací aplikace WhatsApp chystá změnu, která leckoho potěší. Brzy bude mít podporu více aktivních zařízení...

Krejčířovu vilu opět nikdo nechce. Už ani za dvacetinu pořizovací ceny

Ani další pokus o vydražení vily v Černošicích, která patřila odsouzenému Radovanu Krejčířovi, nebyl úspěšný. Do dražby...

Češi bydlí na Papui již tři roky. Byl to ze začátku šok, ale nelitují

Manželé se rozhodli vydat za prací do zahraničí. Zlákala je Papua Nová Guinea, kde žijí od roku 2017. Nejdříve v městě...

Škoda nebude žádnou montovnou, říká Babiš. Nový šéf musí na kobereček

Premium Premiér Andrej Babiš a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček chtějí vědět, jaká budoucnost čeká mladoboleslavskou...

VIDEO: Polský kamion nezpomalí ani úzký levý pruh na rozkopané D1

Dálniční pruh musí být široký minimálně 2,5 metru, což je pro mnoho aut na hranici bezpečnosti. Vždyť mrazírenský...