Zelená brána světoznámé věže, která se léta pomalu nakláněla k jihovýchodu, se pro návštěvníky uzavřela v lednu 1990. Již předtím ji ale italská vláda prohlásila za zdroj veřejného ohrožení. Experti stanovili kritickou hranici naklonění od svislé
osy na 5,6 až šest stupňů (asi 3,9 metru), k čemuž měla stavba na začátku 90. let už nebezpečně blízko. I přesto se až donedávna mělo za to, že pětapadesátimetrová zvonice je vlastně bezpečná.
Opravy, původně plánované na tři měsíce, se nakonec rozrostly v nákladnou a složitou operaci trvající skoro dvanáct let. Náklady na realizaci činí několik desítek miliónů dolarů. Na projektu se vystřídalo asi 20 komisí, které nedosáhly hmatatelných výsledků, a na záchranu věže vzniklo přes 9000 projektů.
Věž se narovnávali i podvodníci
Legendární zvonici se snažili narovnat odborníci i šarlatáni z celého světa. Například jeden Američan přišel s nápadem postavit druhou věž, která by byla nakloněna opačným směrem a podpírala by starou kampanilu. Jistý občan Pisy zase navrhoval, aby šikmou věž podepřela napřažená ruka na obrovské soše svatého Ranieriho, patrona Pisy. Číňan, který se chlubil tím, že ve své zemi narovnal 18 historických památek, v roce 1998 přísahal, že věž zachrání do několika měsíců metodou, jejíž podrobnosti zůstaly až dosud záhadou.
V dlouhém procesu oprav šikmé věže, kterou kdysi proslavil astronom a fyzik Galileo Galilei házením železných kulí při dokazování zákona zemské přitažlivosti, nebyla všechna rozhodnutí expertů právě šťastná.
V roce 1993 bylo u severního úpatí věže složeno 600 tun olověných prutů a věž se o několik stupňů narovnala. O dva roky později se však při výkopových pracích znovu vychýlila o 2,5 milimetru, a to během pouhých 48 hodin. K severní straně pak bylo urychleně navršeno 200 tun olova, aby se stavba vyvážila a zastavil se její pád. Úspěšné bylo až úsilí týmu inženýra Michela Jamiolkowského, kterému se podařilo naklánění věže nejen zastavit, ale dokonce zmírnit na úroveň před 300 lety.
Náročná rekonstrukce
Rekonstrukce začala v roce 1998: v první fázi obepnula věž dvě ocelová lana zachycená ve druhém podlaží, ukotvená sto metrů daleko. Měla sloužit jako záchrana v případě, že by se stavba poroučela k zemi. Potom věž dostala v severní části ocelovo-olověnou kotvu v podobě desítky lan zapuštěných 50 metrů pod zem,
která vytvářela potřebnou protiváhu.
Zvonice pochází z roku 1173
Klenot italské architektury stojí na náměstí Zázraků v Pise, kde se naklánějí všechny budovy, žádná však tolik jako proslulá památka, a slouží jako zvonice sousední pětilodní baziliky Panny Marie. Stavba byla zahájena 9. srpna 1173, ovšem již o rok později, po dobudování třetího poschodí, musely práce ustat. Poklesly totiž základy (bořily se do půdy v místě, kde byl kdysi kanál) a věž se naklonila.
Trvalo téměř století, než se ve stavbě pokračovalo. V té době získala i další "vadu na kráse": tehdejší stavitelé se ve snaze eliminovat vliv vratkých základů rozhodli nejvyšší poschodí podložit. Věž se tím měla "dorovnat", ale to se nepodařilo -
zvonice už nebyla jen nakloněná, ale i prohnutá. Až ve 14. století mohli dělníci na vrcholek usadit nejtěžší ze všech sedmi zvonů, který vážil tři a půl tuny. Věž byla nakonec dokončena kolem roku 1350 (s náklonem 2,1 metru) stavitelem Tomassem
Pisanem.
 Šikmá věž v italské Pise. |
 Šikmá věž v italské Pise. |
 Šikmá věž v italské Pise. |
 |
